David Zoul
23. září 2012, 11:27
To, o čem je zde řeč, se odborně nazývá antropický princip. Jeho výchozým předpokladem je, že vesmírů může existovat ve skutečnosti nekonečně mnoho. Pouze malé množství z nich je však plochých a s dalšími fyzikálními parametry nastavenými tak přesně, že dovolili vznik atomům s vlastnostmi uhlíku a umožnili jim vyvíjet se dostatečně dlouhou dobu v dostatečně příznivém prostředí, aby z toho mohl vzniknout inteligentní život, Pan Zoul tu říká, že typů, druhů a možných podob vesmírů může existovat nekonečně mnoho, tedy, že to říká ten „antropický princip“, a říká tedy, že máme vesmír jen jeden, o této podobě, proto a právě proto, že „byl na začátku nastaven“ těmi „připravenými“ , nastavenými, parametry, připravenými „někým“…, parametry aby se pak dál v čase jimi řídil. Takže prýý už „předem“ bylo tomu vesmíru jasné jakým tento zvolený vesmír bude, jakým musí být, jak se bude chovat a čemu se předem podřídí.
Můj názor je trochu jiný : Vesmír, potažmo časoprostor, před Velkým třeskem ani ve Velkém třesku neměl k dispozici „na stole připravené“ parametry, přesně vyladěné, aby tyto dovedly „tento“ vesmír do dnešního stavu, do dnešní podoby, k dnešním antropoidům. Pokud „něco“ měl vesmír připraveno, ( v BB ) byl to „první“ zákon-pravidlo ( možná v Big-bangu to byl už v posloupnosti stavů několikátý zákon, několikáté pravidlo… ). Myslím si, že tento zákon, podle mě : „střídání symetrií s asymetriemi“ zahrnoval i matematickou formuli „jak“ to střídání bude se rekrutovat, regulovat, vyvíjet, realizovat. (!) Takže : vesmír „zahajoval“ po BB principem střídání symetrií s asymetriemi a to „volně“. Nebylo předem určeno-stanoveno „co“ se bude realizovat a jak. První ( jeden prvek dva či tři ) „stavy-prvky“ symetrie a asymetrie byly náhodné. Teprve po několika krocích, vybraných, se postupové kroky začaly „řídit“…řídit a to respektem ke stavům už „vyvoleným, vybraným“ nikoliv ke stavům „nabízeným“. Vesmír se tedy vyvíjí použitím dimenzí veličin a k nim použitím pravidel-zákonů aby r e a l i z o v a l stavy …náhodné ??? … ??? Aby realizoval stavy stále více méně náhodné, a řídící se „mantinely“ kroků předešlých ! Každý následný krok vývojové volby se „musí“ ! řídit stavem předchozím, a tedy jeho „omezeními“ artefaktů vybraných-zvolených. který si může položit tuto otázku a dát svému vesmíru fyzikální smysl tím, že jej pozoruje (částice, která nemůže být pozorována, dle Kodaňské interpretace kvantové mechaniky nemá fyzikální význam a efektivně neexistuje).
Řada odborníků však věří (a nutno podotknout, že na současné úrovni našeho poznání se skutečně nejedná o nic víc než o víru, založenou na pouhém estetickém cítění toho kterého fyzika), že existuje nějaká hlubší příčina toho, proč má náš vesmír konstanty vyladěné s fantastickou přesností asi na 30 desetinných míst tak, aby byl maximálně příznivý pro vývoj života, než je pouhá statistika. Jen nikdo zatím nedokázal tuto hlubší příčinu odhalit. Takže pan Zoul předpokládá, že „někdo“ předem naladí parametry a pak se jimi vesmír donekonečna řídí…a podle nich se vyvíjí. Já si myslím a navrhuji, že „nikdo“ předem žádné parametry nenastavil, a že vesmír se vyvíjí „volbou z nabídky“, tedy tak jak se vesmír postupně vyvíjí v krocích zařazených do posloupnosti, tak vesmír realizuje stavy selektivně vybrané v duchu střídání symetrií s asymetriemi a to tak, že první (superprvní kroky ) kroky jsou náhodnou volbou a další kroky stavů jsou stále více a více podřízeny „stavovým poměrům“ kroků předešlých tedy i konfiguračním stavům kroků předešlých. Každý následný krok vývoje se podřizuje stavům kombinací a tím i stavům chování kroků předchozích. Na začátku vesmíru ani v jeho průběhu ( ranném ) nikdo nemůže vědět „předem“ „kam“ se vývoj bude ubírat, jak bude vývojová posloupnost vypadat, ale co je jasné, že vývojová posloupnost musí !! ignorovat kombinační kroky, které nevyhovují komplexu stavů předešlých. Každý předešlý stav ( kombinací dimenzí čp ) „nabízí“ charakteristiky, tedy nabízí mantinely možností „projevů chování“ pro stav následný. Podle mě neznámého pravidla, zákona se pak realizuje krok následný jakožto výběr z možností v mantinelech předchozího stavu posloupnosti. Vesmír tedy buduje „své stavy“ sice náhodně, ale souběžně s tou náhodou v „mantinelech možností“ které se „nabídnou“ v duchu pravidel a zákonů už realizovaných. Takže vyvíjí-li se ( v čase ) hmota do složitějších a složitějších podob, vyvíjí se k ní i zákony, nové a nové.
To se naštěstí netýká výše diskutované plochosti či skoroplochosti, pro kterou se hlubší příčinu nalézt podařilo a to už v 80. letech minulého století. ZOE, téměř nikdy skoupý na slovíčko mohl rovnou říci ten důvod-přičinu nalezenou pro plochost vesmíru. Jsem líný to hledat, ale pamatuji, že plochost závisí na kritické hustotě, při ní se plochost realizuje. Takže „kritická“ hustota je poměr „současného“ množství hmoty ve vesmíru ku „současné“ velikosti pozorovatelného vesmíru. Z toho plyne, že by hmoty mělo přibývat tak jak se vesmír rozpíná..??? je to tak ? Podle koncepce chaotické inflace vesmír nikdy nemusel být v singulárním stavu, chaotická inflace ?, co to je ? Časoprostorová pěna je také chaotická inflace. Z ní pak „vyskakují“ „zamrznuté stavy“ = klony jimž se říká virtuální částice ( těm které se opět okamžitě „ponoří“ do pěny, tj. anihilujío, těm které zůstanou delší dobu „živé“ se říká elementární částice. Z chaotické pěny se rekrutuje i pole…, stav čp, který zůstává neměnný, jako „klon“ ale v důsledku kvantových fluktuací spontánně vznikl z vakua zaplněného virtuálními částicemi a poli. Takže snadno lze „přeložit“ tato slova do jazyka HDV : Sice nevím jak matematikové odůvodňují, že „podle matematiky“ tj. podle chaotické inflace nemusel být vesmír v singulárním stavu, ale souhlasím s tím v mé představě, že tou „chaotickou inflací“ mohla být skutečnost změny stavu inertního stavu čp před BB ( intervalů jednotkový délkový se rovná intervalu jednotkovému časovému ) do stavu „časoprostorové pěny“ v tom BB, tj. nerovnovážných stavů poměrů intervalů délkových ku časovým…; tím ( opakem ) mohly vzniknout fluktuace čp, spontánně vznikly podle pravidla střídání symetrií s asymetriemi, vznikla „pěna“ čp čili „vřící vakuum“ a v něm pak ( v té pěně ) vlnobalíčky jakožto „klony“ kombinačních stavů čp virtuální páry částic a pole, fyzikální pole ( „předepsaný“ stav vlnění čp )… Dostatečně silné kvantové fluktuace, podobné té, jež stála u zrodu našeho vesmíru, mohou nastat i jinde. Vznikla by tak celá řada různých nezávislých vesmírů. No, pokud ano, pak by teoreticky musela existovat „zrealizovaná možnost“ jiného výběru zákona pro stavy čp v tom BB. Pak by to znamenalo, že v BB se do realizačních možností nabízí spoustu zákonů-pravidel „připravených na stůl“ k výběru…, tomu nevěřím Podle modelu chaotické inflace není současná struktura vesmíru produktem nějakých neznámých počátečních podmínek, ale je výlučně důsledkem fundamentálních zákonů fyziky – zákonů kvantové teorie pole. S tím nesouhlasím, s tím totálně nesouhlasím. Není mi naprosto jasné jak by mohla „chaotická inflace“ predikovat na počátku vesmíru pouze známé podmínky a veškeré „počáteční podmínky“, podle nichž se musel vesmír vyvíjet celých 14,24 miliard let, a že ony počáteční podmínky „položené na stůl“ v BB, že jsou výlučně V Š E C H N Y důsledkem fundamentálních zákonů fyziky, tj. kvantové teorie pole, jak tu píše pan Zoul. …; že by zákon proměny ryby na obojživelníka byl důsledkem kvantové teorie pole ?? V inflačním modelu jsou počáteční podmínky irelevantní, neboť inflační expanze efektivně smazává veškeré detaily vesmíru, který existoval před inflační fází a vede nejpravděpodobněji na uzavřený friedmannovský vesmír, startující svoji expanzi z oblasti velikosti srovnatelné s Planckovou délkou. to už je zřejmě soukromý názor pana Zoula, který předpokládá, že mu pan diktrátor-cenzor V.Hála neporozumí a tak ho nepošle do černé alebaranské díry Všechny !!! vesmíry vzniklé inflací se však nacházejí velmi blízko nulové křivosti, což je to podstatné.