Lidé, tedy lidstvo dodnes neví podstatu vesmíru, neví kde se vzal. Lidé, tj. fyzikové dodnes nezjistili kde a jak se časoprostor vzal a kde se vzala veškerá hmota. Dokonce se jim „narodila“ hmota navíc, jakási černá hmota a energie. Kdy ? …a proč ??.. A protože to vědci neví ani na základě důkazů a poznání, tak navrhli, že časoprostor i hmota se zrodili z Ničeho. Ani toto polotvrzení není dokázáno, prokázáno ničím. Každý návrh o zrození vesmíru, jak ?, kdy? a proč?, tj. i hmoty i časoprostoru, je pouze a pouze domněnkou, která může kdykoliv být jinou, novou.
Takže : Je-li předkládaným „faktem“ to, ( bez sebemenšího důkazu ), že časoprostor „se zrodil z Ničeho“ a dokonce naráz v Big-Bangu = singularitě, pak nejméně stejnou platnost mají i jiné hypotézy.
Je-li hypotézou, a jen hypotézou, ( bez sebemenšího důkazu ) to, že hmota „ze zrodila taky z Ničeho“ , dokonce veškerá hmota baryonní, dnes pozorovaná, tj. 10ˆ53 kg hmoty původně ve formě záření, které se genezí přeměňovalo a přeměňovalo a zesložiťovávalo se p o s t u p n ě , samovolně, bez „příkazu“ Někoho, pak nejméně stejnou platnost mají i jiné hypotézy.
Není hypotézy, ( jakékoliv alespoň přiměřeně duchaplné ), která by byla a měla právo k ukamenování…; všechny mají stejnou kvalitu „pravdy“. ( interval na přímce, jehož velikost se limitně blíží nule je stejně velký jako skoronekonečně velký interval ).
Takže : Veškeré hypotézy mají stejné rovné právo na prozkoumání. Je faktem, že ve světě kosmologie a fyziky všech „žánrů“, dnes už běhá měsíčně tolik hypotéz, že by to člověk nestačil číst kdyby se věnoval jen tomu.
HDV stojí na uvážlivých krocích, které jsem hodně pečlivě zvažoval tak, aby co nejméně vybočovaly z mantinelů „pravých“ vědeckých názorů odborníků na vesmír, kosmologii i kvantovou fyziku.
…
Je-li hmota údajně „stvořena“ z Ničeho, pak jiný názor, který se pokouší navrhnout, že hmota nebyla stvořena, nemůže být zavrženíhodným bez prozkoumání. Je-li údajně časoprostor stvořen, tedy vznikl v singularitě Ničeho, pak jiný názor, který se pokouší navrhnout, že čp nevznikl v singularitě, nemůže být zavrženíhodným bez prozkoumání. V nové hypotéze navrhuji, že časoprostor tu byl odjakživa ( jak to navrhovali fyzikové před Hubbleovým objevem ) a bude donekonečna a že pouze v big-bangu = singularitě nastala „změna stavu“ toho časoprostoru před-bangového na stav po-bangový. Skorotvrzení vědců, bez důkazů, že Vesmír se zrodil ve Třesku z Ničeho má stejnou vědeckou sílu a vědeckou hodnotu jako můj názor, že časoprostor byl před Třeskem plochý, nezvlněný, nezakřivený a intertní v tom smyslu, že v něm nebyla žádná hmota ani pole ( potažmo žádná černá hmota či černá energie ) Byl to prostě časoprostor něco jako „rastr“. Já sice dokonce navrhuji vícedimenzionální čas, ale tuto problematiku ( zajímavou na 10 kapitol a 100 debat ) si nechám na jindy. Takže abych nedráždil škarohlídy stavem čp jako 3+3D ( 3+3 dimenzionálním stavem čp ) ponechám ho jako 3+1 dimenzionální. I tak ho lze použít do úvah o „plochosti“ stavu před Třeskem. To že říkám takovému čp předbig-bangovému „rastr“ tak tím chci říci, že není tento čp na žádné úrovni své velikosti zakřiven, ani ´chlup´. Pak nastane Třesk ( proč a kdy a kde…to ponechám zase napozdějc ). Třesk je ZĚNA STAVU. Změna předešlého stavu čp na následný stav. V následném stavu čp „najednou“ se čp začne křivit. Křiví se nejen dimenze délkové, ale i dimenze časová ( časové, je jich víc podle mě ). Před Big-bangem byl poměr „jednotek“ dimenzí roven jedné. Jak je to myšleno ?, tak : Když zvolíte na délkové dimenzi libovolný interval, libovolně velký interval ( od skoronuly do skoronekonečna ), pak časový interval musí !!! být tak velký, aby jejich poměr byl roven jedné x / t = 1 = c. Proto je takovýto stav čp plochý. Každý jiný poměr jiných intervalů by znamenal křivení, křivení i dimenze délkové i dimenze časové. Křivení dimenze délkové si dovedeme lehce představit, není to problém. Dokonce to i fyzika soudobá říká, že časoprostor je na velkošále, na globální úrovni zakřiven a to málo a v mikdosvětě je velmi křivý – má tam čp podobu pěny. Ale představit si škálu obrovského množství „křivého“ času si moc dobře představit neumíme. Za chvíli se odmlčím, ale než, tak řeknu : to, že vnímáme tok času, stárnutí, je „první“ křivost dimenze časové, jedné dimenze. Dalším křivením čp je „nejednotkový poměr“ délkové dimenze k časové dimenzi, je to ona rychlost vééé menší cééé = 1