• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    VSOUKOLOHLOREnergetika a energie v politické a hospodářské perspektivě
    VSOUKOLOHLOR
    VSOUKOLOHLOR --- ---
    Forget "peakists" vs. "cornucopians." It's really Energy Literacy (http://bit.ly/YtQCTO ) vs. Wishful Thinking (#CERAWeek). @postcarbon
    VSOUKOLOHLOR
    VSOUKOLOHLOR --- ---
    Claudia Kemfert, one of the best-known energy experts in Germany, has had enough of the "Energiewende-bashing" that she feels has stymied the progress of the country's energy transition and sullied its reputation. She has set out to explode the myths and lies that are being spread by Energiewende-sceptics.

    ...
    aren't shooting straight but have armed themselves with spurious arguments, low-ball populism, and outright lies. In Kampf um Strom, she aims to correct the myths that, she argues, are slowly turning Germans against the clean energy swit

    How would you evaluate the success of the Energiewende to date?

    "Electricity supply transition" is a better description of what's actually happened. We have a growing supply of renewably generated electricity that is impressive, but otherwise nothing much. The Energiewende had gotten off to a good start, but now it's faltering and in danger of being stopped entirely. Take, for example, investment into a new and better grid or advances in storage capacity, where little has happened. The demand side is completely ignored, namely energy efficiency in industry, mobility, and buildings.

    The boom in renewables is a success but with caveats. Now we need new gas-fired plants that are efficient and low-carbon to back them up, but the problem is that they're just not lucrative at the moment. The gas price in Germany is too high and the price of carbon is too low. So what we see now is investment into coal-fired power plants and this is not compatible with a stable energy transition. If we continue this way and do not, for example, correct the price of CO2 we will effectively be substituting coal for nuclear power. This is harmful to the climate and undermines the effort to reduce GHG emissions, where Germany is clearly failing.

    The Merkel government calls the Energiewende one of its flag ship projects. What do you think of its policies in the name of the Energiewende?

    Policy-wise, it's more or less a mess. Just to start with, there's the fact that energy policy is spread out over at least five ministries. What Germany needs is one institution responsible for the Energiewende, whether that be an energy minister or an authorized commissioner. It is not uncommon that the interests of the environmental and economic ministries conflict, but with Energiewende policies there is also the ministers for agriculture, for infrastructure, for buildings, etc., in the mix which makes it all the more complicated.

    If we do not manage the Energiewende better, it will fail. What's happening is that a raft of flimsy arguments
    If we do not manage the Energiewende better, it will fail
    are being drawn upon, like for an electricity price cap or a slowing down of the growth of the renewable supply, in order to cover up the gross misadministration of German energy policy. Our politicians are blaming clean energies rather than their own lack of sound policies. It's a clever communications strategy, and it's working too, but it's not based in fact.

    What has the replacement of the former environment minister Norbert Röttgen with the current minister, Peter Altmaier, meant for energy policy?

    Röttgen was the primary initiator of the Energiewende, but he could not find enough like-minded peers in the coalition. Moreover, a large segment of industry opposed him. It's not a minority in the CDU that think that the Energiewende is too "green" and is harming the economy. In my opinion they're underestimating the economic opportunities posed by this kind of transition.

    Altmaier's under pressure to deliver very quickly and at the same time wants to please everyone. But he has more or less accepted the line of the Energiewende opponents in the government. This is mostly what you hear from him these days. In terms of doing anything progressive for the Energiewende – and there have been some efforts – he's faced exceptionally tough opposition from the economic planning ministry. In the end, Germany has to really pursue the Energiewende whole-heartedly or simply give it up. But this current vacillating is not an option.

    In your book, you talk about the "battle for electricity" in Germany. You talk about forces of progress and the future, on the one hand, and those of yesterday on the other. But you don't specially name "those of yesterday," the "lobbies" that oppose the Energiewende. Who are they exactly and what are their motivations?

    It is those figures and forces who want the old status quo of conventional energies back. In other words, they're proponents of the past order. It's a heterogeneous group including some of the utilities, companies with coal-powered plants, energy-intensive industries that fear high investments in energy efficiency, and conservative ideologues who think that everything "green" is bad.

    This latter group is convinced that anything environmental will have a negative impact on the German economy. They see the Energiewende as a Green project rather than one for the future of Germany. In word they say they're for the Energiewende, but their actions speak quite differently. And it's not just one party that's agitating against it: Take the Initiative Neue Soziale Marktwirtschaft (INSM) [an initiative founded by leftist, centrist, and right-wing party figures near to the metal and electronics workers associations]. They've spends millions on a campaign to slow or stop it.

    What is their strategy? How does it work?

    Their strategy is to disseminate myths, which is what I describe in the book. These myths prey upon many peoples' fear of the new and of disorder. Take for example the myth that energy prices in Germany are going up just because of the Energiewende and that the Energiewende is terribly expensive. It's simply not the case, as one study after another has proven. There are many factors behind the price increases. But the Energiewende opponents place it all squarely on the incentives stipulated in the Renewable Energy Act (EEG) as if it is the only factor.

    Then there's the claim that the Energiewende is tremendously expensive, that we can't really afford it. In fact, the cost of renewable energy is really quite small for the average household, about 2.3% of the average household's consumption expenditures goes to electricity. This is certainly a lot less than the high prices of gasoline and heating since the price of fossil fuels has been rising – and will continue to. In the long run, renewables are cheaper. Germany is making a smart investment in the future.


    'Energy transition now' (c) campact via Flickr
    There are more myths. For example, that we only have ten years to make the Energiewende happen and that this isn't enough time. In fact, this is a process that will happen over four decades. Germany doesn't expect the transition to clean energy to be completed by 2022; this is when nuclear power will be phased out. And then there's the claim that the Energiewende is part of a planned economic model that has replaced the forces of the free market. As if in the past the energy market was any different! Of course this isn't true either. Nuclear and fossil fuels have long been subsidized but the consumer never saw it tacked on to their energy bill the way it is with renewables.

    As to the costs, there are figures saying Germany will spend €100 billion on renewable energy subsidies. This doesn't seem negligible. Is this correct? How much will the Energiewende cost?

    This amount is not an annual figure but for a time horizon of 20 years. Even if we would say the cost of the energy transition is 20 billion a year, we need to look at the figure relatively: Germany spends 90 billion per year on fossil energy! If you would add this up for the next 20 years we would have a real cost tsunami of trillions of euros. And the investments in the Energiewende are investments in the German economy, very different than costs for fossil fuels, money that is leaving the German economy. This investment goes into grids and the like that would have to be made anyhow because the German grid is old, as are many power plants.

    You obviously believe that the better arguments are those on behalf of the Energiewende. If so, why then aren't they winning in the public debate?

    They're put into circulation one after another and indeed now you see that popular support for the Energiewende is waning. It is a very effective PR strategy. After a while, when these myths are repeated again and again, they sink in. Not so long ago Germans were extremely concerned about climate change and the dangers of nuclear power. Now they're scared of the Energiewende.

    At the same time there aren't enough politicians standing up and saying that this set of arguments is factually wrong. The Energiewende opponents are becoming increasingly vocal and there's no one out there refuting them. No single party in Germany has proudly made the victories of the Energiewende part of their public campaigns.

    Why have conservative political forces not come around more quickly when one considers the way that many of their constituencies have benefited immensely from the Energiewende?

    That's a good question. Some conservatives think that the vision they had – and obviously still have – is one of a better world. They think they're right. They think that change can only happen through "green-thinking". But that's not true. All you have to do is look at the way nuclear power was introduced in the 1960s. It was heavily subsidized and now it's here.

    After all, many different sectors are benefiting from the investment that's coming in from all over the world. We need more of this kind of investment into the grid, into capacity, into decentralized energy systems. Local economies have benefited enormously. Our economy needs this kind of push over a longer time. These conservatives claim the Energiewende hurts the economy, but the opposite is true. That's another myth.

    What about German industry itself?

    It depends. Not all of industry is against the Energiewende. Many companies and sectors are profiting from it and some admit as much.

    But not all are so forthright. There's a huge discrepancy between what some of them say in public and how good the Energiewende has been to them. The chemical industry, for example, is largely reliant on gas. The
    It's trendy these days to blame the Energiewende rather than mistakes made by the company
    price of gas depends on the world market, not Germany renewable energies. This has nothing to do with the Energiewende. But hearing it from the chemical industry you'd think the Energiewende was to blame. Moreover, the chemical industry is always ranked highly on worldwide sustainability indicators which measure how sustainably a company produces and how sustainable its strategy is. Large chemical firms produce a lot of energy efficiency materials, like insulation for buildings, appliances, and mobility. These are key products for the Energiewende, and the replacement of oil. It's harmed by high price of Russian gas, not the Energiewende, but this they don't say.

    The same goes for a company like Siemens. It earns incredibly well on an array of products associated with sustainability. But recently one top manager at Siemens called the Energiewende a mistake. I can't understand why Siemens would say this when it earns so much on sustainable products. Maybe Siemens says this because it has experienced losses on wind farms and solar projects But the grounds for these losses lie in developments on the international market, namely the result of over-capacities and price reductions. But it's trendy these days to blame the Energiewende rather than mistakes made by the company.

    If there's so little behind these arguments, they should eventually lose their clout, don't you think? For example, two winters in a row now there have been no blackouts and Germany has exported electricity.

    I wrote this book because I want to inform people that these claims, like this claim about blackouts, come from a "scare campaign." In fact, we're exporting more and more to our neighbors – too much for some of them. The Netherlands had to shut down their gas-fired plants because of the renewables from Germany.

    This skewed and adversarial discourse is very unfortunate because there are in fact a lot of important maters to discuss and improve upon. But there's no room in the current debate for rational discussion.

    You talk about the adversaries of the Energiewende and their propaganda. What about the proponents, including the Greens? Do they speak the whole truth and nothing but the truth?

    We see right now that elections campaigns have been started and that all parties, including the Greens, talk about "Strompreisbremsen" (electricity price cap) although they too know the core of the problem is the wholesale price, the low coal price, and the low CO2 price. None of them are providing solutions to these problems. All of the proposals – including those of the Greens and other proponents – to cut electricity prices do not address the core of the problems. This is the dilemma of being in an election year.

    What has this battle done to the debate about reforming the EEG (the feed-in-tariff law)?

    The important issues, like EEG reform, aren't being debated. This is part of the strategy to convince people that the Energiewende is too expensive, and that we need to stop it. This isn't solving any problems.

    If we want the Energiewende then we have to go the whole way. We can't say after the first couple of kilometers, oh maybe we were wrong… We have to talk about how to bring both markets together, that of conventional fuels and of renewables. We need to think carefully how to do it, and there are options out there. But we're not discussing the essence of the problems. Take the recent proposal of the environment ministry for capping the EEG and taxing clean energy producers. It doesn't get at the root of the problem but simply blames clean energy for the total price increase.

    Just a word about prices. You seem to think that the consumers should not be stuck with the whole bill. Who then should step up to pay? Part of the Altmaier plan is to make industry chip in on the costs.

    Yes, this one aspect of the Altmaier plan is valuable. We have to broach the topic of the fair distribution of costs. It is fair to exempt those companies with very high energy costs and those on the international market. But this is really just a small number of companies. We have to look at different aspects, like for example that the wholesale prices are declining, whether taxes can be reduced, or the possibility of paying for the Energiewende from taxes, as we did with nuclear energy. Above all, we need a more honest and transparent debate.



    Claudia Kemfert is Director of the Energy, Transportation, and Environment Unit at the Deutsche Institut für Wirtschaftsforschung in Berlin. She is also a professor at the Hertie School of Governance. She was an advisor to EU president Jose Manuel Barroso on energy matters. And indeed, she was also once a regular contributor to European Energy Review. Her latest book is called: Kampf um Strom: Mythen, Macht und Monopole (Murmann Verlag, Hamburg 2013) 142 pages.
    VSOUKOLOHLOR
    VSOUKOLOHLOR --- ---
    VSOUKOLOHLOR
    VSOUKOLOHLOR --- ---
    Data Highlights - 36: The Energy Game is Rigged: Fossil Fuel Subsidies Topped $620 Billion in 2011 | EPI
    http://www.earth-policy.org/data_highlights/2013/highlights36
    VSOUKOLOHLOR
    VSOUKOLOHLOR --- ---
    ENDRIJU: To teda máme.
    ENDRIJU
    ENDRIJU --- ---
    Zdravím vás :-) Nejsem sice moc znalý v energetické problematice ale po zprávách z Bulharska a Makedonie si myslím, že se máme na co těšit
    http://www.cez.cz/cs/o-spolecnosti/skupina-cez/spolecnosti-skupiny-cez-v-cr/cez-ict-services/4ce-mezinarodni-propojeni.html
    VSOUKOLOHLOR
    VSOUKOLOHLOR --- ---
    Jan Beránek: Energetika po Fukušimě II: Obnovitelné zdroje versus jádro - Deník Referendum
    http://www.denikreferendum.cz/clanek/15001-energetika-po-fukusime-ii-obnovitelne-zdroje-versus-jadro
    VSOUKOLOHLOR
    VSOUKOLOHLOR --- ---
    Pohled významného akcionáře ČEZ: Proč je dostavba Temelína nesmysl « Motejlek.com
    http://www.motejlek.com/pohled-vyznamneho-akcionare-cez-proc-je-dostavba-temelina-nesmysl
    STARE_CASY
    STARE_CASY --- ---
    Vědecký sloupek: Kdo vyrábí elektřinu ekologičtěji? My nebo Německo? - iDNES.cz
    http://technet.idnes.cz/ceska-a-nemecka-energetika-09q-/veda.aspx?c=A130205_144450_veda_mla
    VSOUKOLOHLOR
    VSOUKOLOHLOR --- ---
    Chalupa rezignuje na lepší recyklaci: Osm let chystaný zákon o odpadech nebude
    http://blisty.cz/art/67383.html

    Návrh aktualizované Státní energetické koncepce: Nevyužitá příležitost za 40 miliard korun ročně 
    http://blisty.cz/art/67384.html
    VSOUKOLOHLOR
    VSOUKOLOHLOR --- ---
    Za malér se solární energií může Fischerova vláda, tvrdí Bursík. Kritizuje i Vitáskovou | byznys.ihned.cz - Zpravodajství
    http://byznys.ihned.cz/zpravodajstvi/c1-59252420-za-maler-se-solarni-energii-muze-fischerova-vlada-tvrdi-bursik-kritizuje-i-vitaskovou
    VSOUKOLOHLOR
    VSOUKOLOHLOR --- ---
    Jan Beránek: Německý obrat v energetice je pro ČR příležitostí | ČR v Evropské unii | Evropská unie - portál o EU | EurActiv.cz
    http://www.euractiv.cz/cr-v-evropske-unii/clanek/jan-beranek-nemecka-energiewende-je-pro-cr-prilezitosti-energetika-greenpeace-jadro-oze-010579
    ZAPPO
    ZAPPO --- ---
    Zajímavá studie o pozitivním vlivu energie ze zemního plynu na dětskou úmrtnost: http://papers.nber.org/papers/w18736?utm_campaign=ntw&utm_medium=email&utm_source=ntw
    VSOUKOLOHLOR
    VSOUKOLOHLOR --- ---
    Obnovitelné zdroje energie v roce 2011 – 1. část - TZB-info
    http://oze.tzb-info.cz/9455-obnovitelne-zdroje-energie-v-roce-2011-1-cast

    Energetické úspory a možnost využití energie při úpravě a čištění vod - TZB-info
    http://voda.tzb-info.cz/9453-energeticke-uspory-a-moznost-vyuziti-energie-pri-uprave-a-cisteni-vod
    VSOUKOLOHLOR
    VSOUKOLOHLOR --- ---
    Proč si ČEZ nemůže dovolit postavit třetí a čtvrtý blok Temelína - nová analýza společnosti Candole Partners | Atomová energie, zpravodajství - portal Atominfo.cz
    http://atominfo.cz/2012/02/proc-si-cez-nemuze-dovolit-postavit-treti-a-ctvrty-blok-temelina-nova-analyza-spolecnosti-candole-partners/
    VSOUKOLOHLOR
    VSOUKOLOHLOR --- ---
    Why World Coal Consumption Keeps Rising; What Economists Missed | Our Finite World
    http://ourfiniteworld.com/2012/12/19/why-world-coal-consumption-keeps-rising-what-economists-missed/
    ZAPPO
    ZAPPO --- ---
    Patrick Zandl: Chytré elektrické sítě oželíme - Aktuálně.cz
    http://aktualne.centrum.cz/blogy-a-nazory/komentare/clanek.phtml?id=765128
    VSOUKOLOHLOR
    VSOUKOLOHLOR --- ---
    Úspory energie a ekonomický růst prý mohou jít ruku v ruce | Energetická účinnost | Evropská unie - portál o EU | EurActiv.cz
    http://www.euractiv.cz/...lanek/energeticke-uspory-a-rust-ekonomiky-pry-mohou-jit-ruku-v-ruce-sek-energetika-hdp-zateplovani-mpo-zelena-usporam-010439
    SPIPI
    SPIPI --- ---
    Morocco Leading the World Toward a Green Energy Future – EcoWatch: Uniting the Voice of the Grassroots Environmental Movement
    http://ecowatch.org/2012/morocco-green-energy-future/
    VSOUKOLOHLOR
    VSOUKOLOHLOR --- ---
    Energy pricing: the market is manipulation | Chris Cook | Comment is free | The Guardian
    http://www.guardian.co.uk/commentisfree/2012/nov/13/energy-pricing-market-manipulation-whistleblower
    VSOUKOLOHLOR
    VSOUKOLOHLOR --- ---
    Svaz britského průmyslu si libuje v zelených zákonech | Hnutí DUHA
    http://www.hnutiduha.cz/aktualne/svaz-britskeho-prumyslu-si-libuje-v-zelenych-zakonech
    VSOUKOLOHLOR
    VSOUKOLOHLOR --- ---
    IEA acknowledges fossil fuel reserves climate crunch - The Price of Oil
    http://priceofoil.org/2012/11/12/iea-acknowledges-fossil-fuel-reserves-climate-crunch/
    VSOUKOLOHLOR
    VSOUKOLOHLOR --- ---
    A fossil-free future? The Danes just do it!
    http://www.europeanenergyreview.eu/site/pagina.php?id=3960
    VSOUKOLOHLOR
    VSOUKOLOHLOR --- ---
    :: OSEL.CZ :: - Švédsko začíná dovážet odpadky a chce jich hodně
    http://osel.cz/index.php?clanek=6544
    VSOUKOLOHLOR
    VSOUKOLOHLOR --- ---
    Neprodané potraviny končí často na skládkách. Přitom mohou dál vydělávat | byznys.ihned.cz - Zpravodajství
    http://byznys.ihned.cz/zpravodajstvi-cesko/c1-58231290-neprodane-potraviny-konci-casto-na-skladkach-pritom-mohou-dal-vydelavat
    VSOUKOLOHLOR
    VSOUKOLOHLOR --- ---
    Druhá půle.

    Až na ně dojde
    “Podpora sluneční energie nás přijde v následujících dvaceti letech na bilion korun,” oznamovaly loni počátkem léta například Lidové noviny. Média v tu dobu plnily články vyčítající “fotovoltaickým baronům” spekulativní tah na velké zisky v podobě solárních dotací, které zaplatí běžný spotřebitel v ceně elektřiny. “Elektrický proud bude příští rok o 23 procent dražší,” upozorňovala média sycená podobně laděnými informacemi. Stejné hrozby o zdražení cen ohlašoval do médií ČEZ, ERÚ i vláda. Nakonec místo desítek procent zdražení se cena elektřiny nejen nezvedla, ale v průběhu letoška dokonce klesá. Jak známo, prvotní roli sehrála vláda, když po dlouhých sporech energetikům zdanila zadarmo rozdávané emisní povolenky a schválila i mimořádnou šestadvacetiprocentní daň na solární elektřinu. Přidaly se však i další faktory. Samotné emisní povolenky, jež cenu spoluvytvářejí, totiž na světových trzích zlevňují. A do hry začínají podle expertů stále více zasahovat i masivní energetické úspory podniků z poslední doby a s nimi související pokles poptávky po elektřině.
    Zní to až neuvěřitelně, přes všechny tyto informace se do Česka právě teď vrací loňský scénář ohlašovaného zdražování. Energetici avizují novoroční zdražení až o 15 procent. (Nejde tu jen o ČEZ, paniku právě šíří i další dodavatelé jako Elimon a United Energy Trading). Příčin prý může být několik – jednou z hlavních má být odstavení německých jaderných elektráren, které údajně potlačí poptávku po elektřině strmě vzhůru. Jak naposledy před pár dny varovaly Lidové noviny, cenu o zatím nespecifikovaná procenta zvednou i přísnější podmínky požadované po obchodnících s elektřinou.
    Nechme teď stranou opačné názory odborníků, které naopak hovoří o případném dalším možném zlevnění. Z pohledu energetiků je celá věc vlastně logická – firmám jde zkrátka o zisk. Problém nastává teprve ve chvíli, kdy lživé prognózy o drahé elektřině nemají ve veřejné scéně nikoho, kdo by jim oponoval a kdy se naopak stávají součástí politických argumentů, jak se k české energetice do budoucna postavit.
    Právě v otázce cen elektřiny – už dnes vyšších než v sousedních zemích, ale také ve Francii či Británii – podle všeho leží skutečné hřiště aktuálního “solárního problému”. Rostoucí ceny elektřiny pomáhají projektantům nejdražší ohlášené stavby porevoluční historie – dostavby Temelína – s výpočty, zda se půlbilionová investice vlastně vyplatí, či ne. Pokud by cena nerostla, Temelín bude od počátku ztrátový a nakonec by z jeho stavby mohlo úplně sejít.
    To je pochopitelně noční můra všech zainteresovaných. Zcela bezprecedentní půlbilionový balík rozdělovaných peněz se může snadno stát obrovským prostorem pro rozdělování dílčích miliardových i stamilionových zakázek mezi spřátelené firmy či platby “bokem” pro manažery i jejich politiky.
    Jak známo, právě v penězotocích mezi energetiky a politikou vidí řada komentátorů už roky příčinu nebývalé podpory, jaké se firmám jako ČEZ či Czech Coal při masivní těžbě uhlí nebo v jaderné energetice dostává. Jak už bylo výše zmíněno, z ČEZ a velkých energetických firem pochází navíc prakticky všichni tuzemští ministři průmyslu posledních let i další klíčoví politici. “Podporovat vlastní zdroje jako uhlí a jádro, to je zkrátka vize, které věřím. Žádné obnovitelné zdroje je nenahradí,” shrnuje takový pohled i Oldřich Vojíř, který mimochodem rovněž dlouhé roky pobíral v součtu statisícové odměny za členství v dozorčí radě ČEZ.

    Až jednou doslouží
    Scénář vytvoření paniky a následného využití této situace není v Česku novinkou. Obdobný příběh se odehrál už v polovině devadesátých let, kdy Klausova vláda rozhodla o stavbě prvních dvou temelínských bloků. Nakonec se ukázalo, že původní čísla o jejich potřebnosti jsou značně nadsazená a většina produkce se dodnes vyváží. A tento scénář se zjevně opakuje – energetické giganty zabránily nástupu decentralizace slibované obnovitelnými zdroji a aktuálně svádějí druhou rozhodující bitvu – o ceny elektřiny, potažmo Temelín.
    Souboj jádra s nově se objevující konkurencí v podobě čím dál levnějších a účinnějších obnovitelných zdrojů může být každopádně stále obtížnější. Univerzita v německém Kasselu například nedávno spočítala, že nejpozději v roce 2015 se fotovoltaické zdroje stanou naprosto soběstačnými a nebudou potřebovat žádné dotace. Samozřejmě, dotace slíbené zákonem v minulých letech bude více či méně nutné vyplatit ve všech zemích, které podporují fotovoltaiku.
    Všude je to podstatně méně než v Česku, kde dotační výši způsobila (pravděpodobně záměrná) nečinnost politiků a státních úředníků. Ale řada tuzemských odborníků je přesvědčena, že to bude pořád levnější než fotovoltaiku coby konkurenta zničit a místo ní investovat až pět set miliard korun do výstavby Temelína, nemluvě o dalších zdrojích energie a tepla na uhlí, do nichž investuje ČEZ v současnosti dalších sto miliard.
    Úředníci i ministr průmyslu Martin Kocourek přiznávají, že současný výkon solárních elektráren nijak nezatížil rozvodnou síť a kapacita unese ještě aspoň jeden gigawatt tzv. nestabilních zdrojů jako soláry či větrníky navíc. A podle přesvědčení kasselských, ale také mnoha českých odborníků unese síť ještě více, když se předělá na inteligentní přenosovou soustavu, jež bude schopna energii akumulovat, nebo když se prostě dají licence výrobcům, kteří budou tvořit uzavřené energetické ostrovy s vlastní spotřebou.
    Přesně to by byl veřejný zájem. Zda se však ve finále naplní, je teď hodně nejisté. Podle Milana Kovaříka, člena představenstva státní společnosti ČEPS, která elektrické vedení spravuje, Česko připravuje svou síť především na připojení nových temelínských bloků. Jak dnes firma otevřeně přiznává, s investicemi do přestavby rozvodné sítě nahrávající obnovitelným zdrojům počítá až někdy po roce 2030. Právě tehdy by měl být dostavěn reaktor v jihočeském Temelíně. “Počítáme, že zásadní rozmach obnovitelných zdrojů nastane až po roce 2050,” říká dokonce ministr průmyslu Martin Kocourek. “To už naše konvenční zdroje budou dosluhovat.”
    (TOMÁŠ SACHER, JAROSLAV SPURNÝ)“
    VSOUKOLOHLOR
    VSOUKOLOHLOR --- ---
    Jeden starší článek z Respektu, stále velmi aktuální. První půle.

    Velká solární loupež | Téma - RESPEKT.IHNED.CZ
    http://respekt.ihned.cz/c1-52376330-velka-solarni-loupez

    Velká solární loupež

    Panika utichla, prach se usadil, peníze dorazily na správná konta. Skupina politiků a energetických bosů může slavit: ovládli výnosný solární byznys. Toto je příběh, jak se jim to podařilo.
    Je polovina července a metropole zažívá jeden z nejparnějších dnů léta. V útrobách sněmovního paláce na Malostranském náměstí je ale příjemný chládek a muž sedící v polstrovaném koženém křesle v jedné z kanceláří je viditelně uvolněný. “Já se tu občas zastavím, to víte, mám k tomu za ty roky osobní vztah,” směje se Oldřich Vojíř (49), bývalý poslanec ODS a podnikatel provozující dnes na Mostecku hotel a golfový areál.
    Sedíme v kanceláři hospodářského výboru sněmovny, tedy místě, kde poslanecký matador pracoval dlouhých dvanáct let (poslední čtyři jako jeho předseda) a kam se dnes – jak sám říká “na přátelské popovídání s ostatními zaměstnanci” – vrací i několikrát do týdne. Sněmovní průkazku musel již dávno vrátit. Z kandidátky do posledních voleb totiž Vojíře mostecká pobočka ODS stáhla po skandálu s náborem “černých duší”, za kterým měl stát. Přes tento pád ale bývalý předseda hospodářského výboru o vliv nepřišel a do sněmovny nadále dochází, jen zadními dveřmi. I proto může pan Vojíř sloužit jako ideální symbol a průvodce právě gradujícím politickým příběhem jménem solární energetika. Jeho finále se má odehrát už na konci letošního léta, kdy do sněmovny dorazí zákon o podpoře obnovitelných zdrojů. Ten má zpečetit úspěšnou operaci “solární děs”, v níž se hrálo o miliardy i o vládu nad energetikou. Situace se ještě může měnit, už teď je nicméně dobré zrekapitulovat události, které stojí nejen za faktickou likvidací sluneční energie v Česku, ale také za ukázkovou krádeží toho, čemu se říká veřejný zájem.
    Každý na svém
    Ta myšlenka je vlastně geniálně jednoduchá – namísto velkých a špinavých elektráren nabídnout lidem možnost vyrobit si elektřinu sami doma. Dlouho to byla jen teorie, když však před třemi lety technika nečekaně předběhla očekávání a ceny solárních panelů se propadly na světová minima, začali experti mluvit o malé energetické revoluci.
    Nejen na příkladu Německa se ukazuje, jak hluboké důsledky ty události (spolu s rozvojem větrné energie a biomasy) mohou mít. Česko je však jiný případ. Zdejší politici spolu s velkou částí odborné veřejnosti se na sousední Němce dívají skrz prsty a oblíbená věta popisující zdejší pocity zní, že jediným plusem je, že “až na to Němci dojedou, budou muset proud u někoho nakoupit”.
    Právě takové uvažování ctí i pan Vojíř a jak vzpomíná, ve chvíli, kdy nastupoval sem do hospodářského výboru sněmovny, to bylo něco, s čím se jednoduše nepolemizuje. Tehdy v roce 2001 znamenala solární energetika z pohledu jediného zdejšího výrobce elektřiny – firmy ČEZ – spíše legraci. Podíl nezávislých zdrojů na výrobě elektřiny tu nedosahoval ani procenta a jediný větší tuzemský obnovitelný zdroj, vodní elektrárny, vlastnil zase ČEZ. “Máme jednu z nejlepších energetických sítí v Evropě a nebýt obnovitelných zdrojů, řešili bychom dodnes podstatně méně problémů,” rozpřahuje ruce někdejší poslanec.
    Ta agenda však nešla jen tak odsunout. Ve chvíli, kdy se na obzoru objevil vstup Česka do EU, znamenalo to i příchod nového pohledu na věc. Namísto propagace “levné elektřiny” z uhlí či jádra se začaly objevovat hlasy hovořící o tom, že ceny nejsou zdaleka cenami tržními, dokud nezahrnují negativní vlivy její výroby. Špinavé ovzduší, zničená krajina i zdraví lidí, nemluvě o bezpečnostním riziku paralýzy země vyřazením jediného centrálního zdroje energie teroristy – to vše začalo hrát v případě klasické energetiky roli. A podíl alternativních zdrojů, k jejichž podpoře se Česko zavázalo v přístupových dohodách s EU, pomalu rostl.
    Jenže pak se to stalo. Události roku 2009 vstoupí bezpochyby do zdejších ekonomických i společenských dějin a teprve teď s odstupem času začínáme chápat všechny jejich souvislosti. Každopádně výsledkem nečekaného zvratu bylo, že solární elektrárny sice zaplavily zemi, namísto vtažení obyčejných lidí tu však během uměle vyvolané paniky nový byznys ovládla skupina lidí kolem mocných firem jako ČEZ, J&T či Czech Coal.
    Lavina
    Během několika málo měsíců od podzimu 2009 do února 2010 se strhla doslova lavina nových žádostí o připojení elektrárny a finální účtování bralo dech: pokud by se postavily všechny ohlášené projekty, znamenalo by to kapacitu zhruba osmi tisíc megawattů, tedy zhruba čtyřnásobného výkonu jaderného Temelína.
    Ty události dostávají smysl ve chvíli, kdy se podíváme na podmínky, jaké se investorům do fotovoltaiky naskytly. Zatímco ještě v roce 2005 stát vykupoval elektřinu z obnovitelných zdrojů za šest korun za kWh, o rok později už to byl dvojnásobek. Co je ještě důležitější: spolu s vyšším výkupem následně paradoxně dramaticky zlevnily samotné solární panely – v průběhu dvou let od konce roku 2007 zhruba o 40 procent – a Čechům nahrával i mimořádně výhodný kurz koruny vůči dolaru, který tlačil ceny na naprosté minimum. Až potud by to vlastně mohla být skvělá zpráva. Čistá, avšak nákladná technologie si konečně získala důvěru a solární energetika zajistila Česku předčasné splnění i zdánlivě neproveditelného evropského závazku výroby 13 procent energie z obnovitelných zdrojů, na který jsme podle dohod měli čas až do roku 2020.
    Dobrá zpráva to však není. Zatímco v Německu či Španělsku dnes výsledky této éry vítají s nadšením, solární boom “made in CZ” paradoxně v zemi obtěžkané těžkotonážní energetikou zadělal na ještě větší problém. Nové elektrárny se namísto střech domů a továren projektovaly na rozoraných polích, stavebních parcelách nebo v areálech zemědělských družstev. Jak říká Tomáš Baroch z firmy Czech Nature Energy, která se instalací slunečních elektráren zabývá: “Brzy bylo jasné, že ta vlna nemá nic společného s původní myšlenkou o energetické samostatnosti.”
    Čísla mluví za vše: z těch 1950 dnes vyráběných megawattů elektřiny jde 1800 na tzv. přímý výkup (tedy nazdařbůh zpátky do sítě). Systém, kdy výrobce alespoň část sám spotřebovává, připadá jen na zbyteček v podobě 150 megawattů (v zahraničí je to většinou více než polovina). Ještě předtím, než se strhla lavina investic, počítali experti s tím, že na jeden gigawatt výkonu připadne okolo padesáti tisíc drobných výrobců. Ve skutečnosti dvojnásobně velké množství nyní spravuje pouhá pětina.
    Magických pět procent
    První fatální selhání na české cestě k energetice budoucnosti se skrývá v podmínkách výkupu. Na rozdíl od ciziny tu nebyly úředně stanoveny žádné odlišnosti pro podporu “ostrůvků” soběstačné energie od samoúčelných projektů “na zelené louce”. Energetický regulační úřad (ERÚ) zcela přepálil výkupní ceny, které vyhlašoval na každý nový rok. A co je vůbec nejdůležitější, očekávané lavině naprosto nepochopitelně nechali volný pohyb politici.
    “Jistě, všem bylo jasné, že to bude průšvih,” rozpřahuje ruce Oldřich Vojíř. A jak přiznává, stejně jasná – a snadná – byla i cesta, jak tomuto “průšvihu” zabránit. Stačilo ze zákona o obnovitelných zdrojích vyřadit jedinou větičku stanovující, že garantované výkupní ceny elektřiny nesmí meziročně klesnout o více než pět procent. Ta věta Česku svazovala ruce a bránila mu držet solární boom na pružné uzdě, jako to bez potíží dokázali například v Německu, zemi s ukázkově rozvinutým solárním průmyslem.
    Přestože od ERÚ do sněmovny přicházela opakovaná varování o omezené kapacitě sítí a hrozících raketově rostoucích výdajích na dotace, hospodářský výbor sněmovny ani jeho předseda neudělali pro odvrácení hrozící kolize vůbec nic. “Na vyběhávání dohody o změně zákona napříč parlamentem jsem neměl čas,” vysvětluje Vojíř. Dále mohl pomoci Topolánkův kabinet – ten však právě prožíval pád v průběhu předsednictví EU. A lepší to nebylo ani s novou vládou. Když se na počátku léta obrátili úředníci ERÚ s výzvou ke změně zákona na nového ministra průmyslu Vladimíra Tošovského (bývalého manažera ČEZ a předsedu energetické přenosové soustavy), Tošovský je poslal zpět za poslanci s tím, že úřednická vláda nemá na změnu paragrafů o energetice dostatek kompetencí.
    A tak to šlo dál, vláda a poslanci si novelu přehazovali jako horký brambor. Stejně jako Vojíř se dnes na “chybějící politickou podporu” či “nedostatek času” vymlouvají i tehdejší místopředsedové z hospodářského výboru Milan Urban a Josef Hojdar z ČSSD i Milan Šimonovský (KDU-ČSL). Zákon nakonec poslala v říjnu do sněmovny vláda, ale to už bylo pozdě, ERÚ musel ohlásit ceny na nový rok do konce listopadu, potřebné paragrafy nakonec prošly až v březnu následujícího roku.

    Kdo platí, ten jede
    “Ten zákon ve skutečnosti nikdo měnit nechtěl, ve hře bylo příliš,” vzpomíná na klíčovou dobu tehdejší poslanec Strany zelených Martin Bursík. Ono “příliš” může mít řadu tváří. Jedna z těch nejdůležitějších má podobu energetiků, o jejichž monopolně ovládaný trh se v celém příběhu hrálo. ČEZ ohlásil investice závratných deset miliard korun do narychlo připravovaných solárních projektů a ty by včasná změna zákona – a následné snížení dotací – postihla nejvíc.
    ČEZ – označený už někdy v roce 2007 tehdejším ministrem financí Miroslavem Kalouskem za “vládní agenturu mocnější než stát” – dnes samozřejmě v této věci jakýkoli tlak na politiky odmítá. “Naopak, podporovali jsme včasné snížení výkupních cen a upozorňovali, že fotovoltaické elektrárny mohou vyčerpat kapacitu pro připojování nových zdrojů,” brání se mluvčí firmy Ladislav Kříž. Pro pochopení pozadí, na jakém se vše odehrává, je však potřeba zmínit ještě jednu zásadní roli, jakou firma v infarktovém období závěru roku 2009 sehrává.
    Ve stejné době, kdy se poslanci dohadovali o potřebné novele a propásli termín, rozdal ČEZ zájemcům spolu s menším distributorem E.ON povolení na osm tisíc solárních megawattů, přitom už tehdy bylo jasné, že připojena může být kvůli kapacitě sítě maximálně čtvrtina z nich. ČEZ má sice pravdu, že ze zákona musel přislíbit licenci každému, firma však až do února 2010 neinformovala o nekontrolovaném nárůstu úřady ani nikoho jiného. Kvůli neexistujícímu centrálnímu registru o nepřipojitelném množství tisíců nových razítek údajně do poslední chvíle nikdo nevěděl (vydávaly je regionální pobočky). Když se vše provalilo, firma na celou situaci reagovala pouhým odvoláním ředitele dotyčného úseku.
    Každopádně situaci z počátku roku 2010, v níž se kvůli tomuto “splašenému” období ČEZ i E.ON ocitly, nelze nazvat jinak než korupčnickým rájem. To, kdo bude ve skutečnosti opravdu ke čtvrtinové kapacitě připojen a kdo ne, zůstalo v kompetenci firmy. A logika je podle zkušeností z terénu jasná – finální připojení získal buď ten, kdo se nebál uplácet, či ten, koho samotná firma v síti chtěla.
    Zatímco ještě v říjnu 2009 je podle grafu zájem velkých investorů a malých producentů na zhruba stejné úrovni, na konci roku drží velcí investoři licence ve čtyřicetinásobné výši proti malým producentům.
    Desítky megawattů od této chvíle kontrolují neznámé firmy jako FVE Czech, za nimiž stojí anonymní akcie či rovnou neprůhledné konglomeráty se sídly na Kypru či v Lucembursku. Mezi investory lze najít těžařské a energetické giganty jako Czech Coal či Energetický a průmyslový holding spojený s finančním impériem J&T. Mohli bychom pokračovat – třeba s firmou Natland Group, figurující v aktuálních neprůhledných obchodech okolo fotbalové Slavie. Samotný ČEZ tak zapojil do sítě své solární elektrárny o celkovém výkonu přesahujícím 120 megawattů. Přitom ty elektrárny koupil za až o desítky miliard vyšší cenu, než bylo na trhu běžné, navíc od lidí napojených na politiky (viz rámeček).
    Od lidí z branže lze navíc slyšet řadu jmen konkrétních poslanců a elektráren, do nichž měli oni sami investovat. Nemusí to být pravda, na druhou stranu za pláštíkem anonymních akcií stovek nejrůznějších firem by šlo o velmi snadný krok. O “dobré investici do soláru” se Respektu již v minulém roce zmínila mimoděk například senátorka za KSČM Marta Bayerová, jejímž asistentem byl někdejší manažer ČEZ Theodor Dvořák. Fenomén zákonodárců-investorů je však podle zasvěcenců z branže mnohem širší – ať už jde o poslance či úředníky, kteří měli na bezproblémový start obnovitelných zdrojů v Česku dohlížet. A kteří jej místo toho i přes četná varování svou vědomou nečinností zavedli do pasti, v níž se tato veřejně důležitá věc stala se nástrojem ke zbohatnutí vybrané skupiny osob.
    Co dál?
    Dopad vojířovského “neměl jsem čas” na střední a malé investory je drtivý. “Těch příběhů je nespočet. Běžní lidé a malé firmy, které ve finále ČEZ odmítl připojit, a oni tak často přišli o všechno,” říká šéf České fotovoltaické průmyslové asociace Aleš Spáčil. Samotný ČEZ naopak získal kontrolu nad velkou částí nezávislé energetiky. Okamžitě po utrhnutí “laviny”, v níž stihly klíčové pozice zaujmout energetické giganty, byl vyhlášen dodnes platný “stop stav”, který zamezuje připojit do sítě sebemenší solární projekt, byť by měl sloužit jen k ohřívání vody ve vaně.
    A co bude dál? Jak už bylo řečeno v úvodu, hra teď pokračuje snahou vítězů pojistit si dobyté území na dlouho dopředu. K tomu má sloužit nový energetický zákon, který na své cestě za schválením už prošel prvním čtením ve sněmovně.
    Jde přitom o normu, jež už na první pohled jde proti všem zásadám, o které se opírá politika EU v oblasti obnovitelné energie. Namísto dalšího zvyšování obnovitelných zdrojů počítá s jejich útlumem a nijak nepodporuje rozvoj decentralizovaných malých výrobců.
    Pokud jde o fotovoltaiku, zákon ji sice podporuje, ale zároveň říká, že stát – prostřednictvím úředníků ERÚ – může pustit do sítě pouze omezenou kapacitu energie. A ta by podle plánu měla být do roku 2020 dokonce menší (1600 MW), než je výkonnost současných solárních elektráren. Kdokoli, kdo by si chtěl dnes či v budoucnu instalovat na střechu pár panelů pro vlastní spotřebu, má smůlu. Investice do takové samovýrobny se bez alespoň částečného odprodeje do sítě nevyplatí, a soláry se tak podle všeho opět vrátí na úroveň “ekologických nadšenců”.
    Ještě horší bude situace pro větší výrobce. Firma, která by si chtěla na střechu provozu umístit elektrárnu pro částečnou vlastní spotřebu, nebude mít například vůbec zaručený výkup zbylé elektrické energie. O tom budou rozhodovat průběžně samotné firmy ČEZ či E.ON. Změny se nepřímo dotknou také už fungujících provozů a podle hlasů z terénu lze očekávat, že mnozí investoři nebudou schopni splácet úvěry a elektrárnu prodají právě třeba ČEZ či jiné velké firmě.
    “Snažíme se do zákona dostat alespoň podporu drobných domácích systémů. Řada poslanců slibuje, že takové úpravy podpoří,” říká právník Luděk Šikola z Ekologického právního servisu. Zatímco tyto změny je třeba složitě dojednávat, na jiných místech je zákon velkorysý. Přiznává třeba státní dotaci na spalování biomasy společně s uhlím, tedy na technologii využívanou zde především firmou ČEZ, jež tak bude ze státní kasy inkasovat skoro půlmiliardu ročně.
    Je přitom zajímavé, že k autorství zákona se teď nikdo příliš nehlásí. “My jsme nic takového našim nástupcům nepředali,” distancuje se od normy bývalý úřednický ministr průmyslu Tošovský. “Zásady zákona pochází od našich předchůdců, jen jsme je dopracovali,” tvrdí nynější ministr průmyslu Kocourek. Ať už normu připravil kdokoli, poprvé ji projednávala současná vláda už loni v srpnu a pak ji kvůli protestům odborníků poslala na pár měsíců k ledu. Kabinet Petra Nečase se k normě vrátil letos v květnu. I přes opětovné protesty ministři neměli k paragrafům žádné připomínky a zákon “o podporovaných zdrojích energie” odešel do parlamentu. Sněmovna má jeho definitivní projednání na programu hned po prázdninách.
    VSOUKOLOHLOR
    VSOUKOLOHLOR --- ---
    Pozvánka na konferenci

    ENERGETICKÁ EFEKTIVITA JAKO HLAVNÍ PILÍŘ ENERGETICKÉ KONCEPCE

    která se koná 22. listopadu 2012 od 9:00 v Poslanecké sněmovně pod záštitou
    Milana Urbana, předsedy hospodářského výboru Poslanecké sněmovny, a
    Jana Husáka, místopředsedy hospodářského výboru Poslanecké sněmovny.

    **********************
    Vážená paní, vážený pane,
    dovolujeme si Vás pozvat na konferenci, již pořádají společně Hnutí DUHA, Klimatická koalice, Britské velvyslanectví v Praze, Rakouské velvyslanectví v Praze, Velvyslanectví Spolkové republiky Německo v České republice a Nadace Heinricha Bölla.

    Konference představí energetickou efektivitu jako klíčovou součást evropských energetických koncepcí, přičemž se zaměřuje na příklady dobré praxe, zejména z průmyslu Velké Británie, Německa a Rakouska a rozvine diskusi o vhodných nástrojích energetické politiky v ČR. Trh s úsporami energií umožňuje zvyšovat efektivitu na straně výroby i spotřeby, podstatně ovlivňuje energetickou bilanci státu a snižuje závislost hospodářství na fosilních palivech.

    Na konferenci vystoupí:
    První panel: Energetická efektivita jako úspěšný obchodní model
    Marcus Bort, zástupce EnBW Energy Solutions GmBH, Německo
    Martin Burda, generální ředitel, Investiční společnost České spořitelny, Česká republika
    Michelle Hubert, poradkyně, Konfederace britského průmyslu, Velká Británie
    Miroslav Marada, člen představenstva a obchodní ředitel, ENESA a.s., Česká republika

    Druhý panel: Role státu v podpoře energetické efektivity
    Pavel Gebauer, ředitel sekce energetiky, Ministerstvo průmyslu a obchodu, ČR
    Vojtěch Kotecký, programový ředitel Hnutí DUHA – Friends of the Earth Czech Republic
    Herbert Lechner, zástupce ředitele a koordinátor pro vědu, Rakouská energetická agentura, Rakousko
    Martin Pehnt, vedoucí oddělení energetiky, Výzkumný institut pro energetiku a životní prostředí, Německo
    David Purdy, ředitel sekce pro energetickou efektivitu, Ministerstvo energetiky a klimatické změny, Velká Británie

    Potvrďte prosím svou účast do 12. listopadu na email barbora.hanzlova@ecn.cz.

    V případě dotazů se obracejte na Miroslava Pecha z Hnutí DUHA na telefonním čísle +420 773 778 836.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam