CRAZY_IVAN: ja jsem nepsal, ze jde o nebezpecny odpad, ale ze se musi spalit jako nebezpecny odpad. Krome toho, dopad vsech tech mikroplastik produkujicich rozpadajicich se jachet je taky takovy tema, o kterym nejspis nechces nic vedet :-)
Zelene kteri "ochranu planety a zivotniho prostredi" pred sebou nesou jako monstranci uz tohle tema v podstate nezajima - jak jinak interpretovat ze kolateralni skody ktere zpusobuji napriklad devastaci a neobyvatelnost celych krajin jako v pripade tezby lithia prechazeji trapnym mlcenim. To tema je pro ne jenom vehikl k opodstatneni svy zbytecnosti, at to stoji co to stoji, at to prinasi uzitek nebo skodu.
Ale dneska k tematu vrtulek vysel hezkej clanek v NZZ, enjoy ;-)
Pro zelené je větrná elektrárna spasitelem. Odmítají jakékoli nezbytné úpravy energetické transformace
Německá ministryně hospodářství Katherina Reiche chce novým zákonem přimět provozovatele obnovitelných zdrojů energie, aby se podíleli na nákladech celého systému. To je již dlouho potřebné. Zelené však již téměř nelze přesvědčit žádnými argumenty.
Výňatek z newsletteru „Der andere Blick am Abend“ (Jiný pohled na večer), dnes od Mortena Freidela, zástupce šéfredaktora NZZ Deutschland.
Je užitečné si na chvíli připomenout výchozí situaci Německa. Země v uplynulých 25 letech podpořila obnovitelné zdroje energie částkou více než dvě stě miliard eur, a přesto má jednu z nejvyšších cen elektřiny na světě. Vystoupila z jaderné energie šetrné ke klimatu, ale přesto chce být klimaticky neutrální před všemi ostatními významnými průmyslovými státy světa. Deindustrializace země je již v plném proudu, přičemž nejtěžší roky teprve přijdou.
Drtivá většina občanů je přesvědčena, že klimatická neutralita v roce 2045 je pro Německo nedosažitelná; přesto ani v CDU se vážně nediskutuje o zmírnění národních klimatických cílů a jejich přizpůsobení evropským cílům. Příslušný návrh Ekonomické a sociální unie byl právě zamítnut uvnitř strany, ještě než mohl být předložen k hlasování na nadcházejícím federálním sjezdu strany. Císař je nahý, ale nikdo to nesmí vyslovit. Takový je současný stav.
Nyní ministryně hospodářství Reiche naznačila možnost drobných změn. Chce provést revizi dosavadní energetické politiky. V zásadě chce poskytnout provozovatelům sítí větší svobodu a provozovatelům větrných a solárních elektráren uložit větší podíl na nákladech celého systému.
To vše je již dlouho potřebné. Kdo chtěl postavit větrnou elektrárnu, nemusel si dosud klást otázku, zda je v dané oblasti vůbec potřeba. Peníze dostal tak jako tak, i když elektřinu nebylo možné dodávat do sítě. Navíc některé podniky musely čekat na připojení k elektrické síti celé roky, protože provozovatelé sítí museli dosud vyřizovat všechny žádosti o připojení v pořadí, bez ohledu na to, jak nepodstatné a nereálné tyto projekty byly.
To, co Reiche zamýšlí, je to nejmenší
Tato pravidla pocházejí z doby, kdy politici zastávali názor, že je třeba podporovat obnovitelné zdroje energie navzdory všem překážkám, aby se prosadily. To je však již dávno minulostí. Dnes je nutné přimět provozovatele větrných a solárních elektráren, aby přijímali ekonomicky smysluplná rozhodnutí. To, co Reiche zamýšlí, je tedy to nejmenší, co lze udělat pro návrat k rozumné energetické politice v Německu.
A přesto pobouření zelených neznalo hranic. Bývalý státní tajemník spolkového ministerstva hospodářství Sven Giegold označil Reichle záměr za „zákonnou blokádu výstavby“. Předsedkyně frakce zelených v Bundestagu Katharina Dröge hovořila o „tvrdém útoku na energetickou transformaci“, její zástupce dokonce o útoku na obnovitelné zdroje jako takové.
To ukazuje, o co této straně ve skutečnosti jde. Obnovitelné zdroje energie se pro ni staly samy o sobě cílem. Její členové vnímají každý pokus o zpomalení jejich rozvoje jako generální útok. Dokonce i v případě, že jde, jako v případě Reichle návrhu, o snížení nákladů a zefektivnění ochrany klimatu.
Zelení se tak stávají mluvčími lobby větrné a solární energie. Ale jde tu o víc. Strana se ráda považuje za osvícenskou. Poukazuje na meze planetární odolnosti a odsuzuje údajně nezodpovědné využívání zdrojů průmyslovými národy. Z historického hlediska má toto sebevědomí své opodstatnění.
Energetická transformace jako program převratných změn
Jako žádná jiná strana v Německu ukázali Zelení občanům, že ekonomický růst často jde ruku v ruce s ničením přírody. Vysvětlili jim, že je třeba mezi těmito hodnotami najít rovnováhu. A přesto právě oni dnes jako málokdo jiný v tomto hledání rovnováhy selhávají.
Ani ekonomická krize, ve které se Německo nachází, na tom nic nezměnila. Větrné elektrárny musí mít přednost, ať to stojí, co to stojí. Hlubší důvod pro to ironicky spočívá v buržoazních stranách. V míře, v jaké se přiklonily ke kurzu Zelených, se části strany radikalizovaly. Už nestačilo trvat na racionální ochraně přírody. Musela být obzvláště čistá, aby se odlišila od konkurence.
Kořeny tohoto postoje sahají hluboko. Pro některé levicové politiky byla energetická transformace vždy více než jen projektem směřujícím k klimatické neutralitě. Pro ně je to socialistický program převratných změn, jehož cílem je zlomit moc velkých korporací a vytvořit co nejméně hierarchickou společnost. Větrná turbína je pak více než jen elektrárna, která vyrábí energii s co nejmenším dopadem na životní prostředí. Je to spasitel.
Kdo však z ochrany klimatu činí náboženství namísto racionálně zvládnutelného programu, podstupuje velké riziko. Musí dávat pozor, aby občané neztratili víru. Jinak nakonec nezůstane nic jiného než památníky zaniklé zbožnosti.