pro zajimavost, stav vystavby solarnich elektraren podel dalnice (coz povazuju za smysluplny)
Zatím není v provozu ani jedna elektrárna: debakl solární energie u dálnice
Solární ofenzíva federální vlády na síti státních silnic se nedaří. Krátce před uplynutím lhůt se ukazuje, že jen velmi málo z plánovaných elektráren bude možné včas zrealizovat.
Využít dálnici k výrobě solární energie: s tímto nápadem přišla bývalá členka federální rady Simonetta Sommaruga. V roce 2022 dala zelenou k uvolnění vhodných úseků podél státních silnic a také k posouzení možnosti zastřešení některých úseků. V návaznosti na to federální vláda bezplatně poskytla zájemcům 450 ploch: 350 protihlukových stěn a 100 odpočívadel. Desítky firem a konsorcií se ucházely o 14 losů, které Federální úřad pro silnice (Astra) později přidělil v rámci výběrového řízení. Dohromady mají tyto lokality potenciál přibližně 140 gigawatthodin ročně – to odpovídá roční spotřebě asi 38 000 domácností.
Dnes, o čtyři roky později, se stále marně čeká na solární ofenzivu na síti státních silnic, která byla tehdy s velkou slávou ohlášena. Podobně jako v případě Solarexpressu i zde hrozí debakl: v příštích měsících vyprší lhůta pro realizaci zařízení. Dosud však není v provozu ani ve výstavbě jediné zařízení, jak potvrdila Astra na dotaz deníku NZZ. Stavební povolení získaly zatím pouze tři projekty, dva ve Wangen-Brüttisellen a jeden v Hergiswilu. Ani tam však nejsou podél dálnice v dohledu žádné fotovoltaické panely.
Federální úřady se k tomu vyjadřují s patřičnou lítostí. „Dosavadní zkušenosti ukazují, že realizace je náročná,“ říká mluvčí Astra Martina Wirthová. „Bohužel musíme počítat s tím, že velká část projektů nebude možné realizovat v původně plánovaných termínech.“
Jednou ze společností, která již pohřbila své plány na výrobu elektřiny podél dálnice, je energetický poskytovatel Energie 360°. Získala si právo na využití 75 lokalit v kantonech Aargau, Solothurn a Bern. Nyní její mluvčí Michael Walser říká: „Naše projekty nebudou dále realizovány.“ Ukázalo se, že překážky jsou příliš vysoké. Stavební náklady jsou výrazně vyšší než u solárních zařízení na střechách, protože pro upevnění podél dálnic většinou neexistují standardní řešení. To zvyšuje investiční náklady, stejně jako nákladné připojení k síti a vysoké bezpečnostní požadavky při stavbě a provozu u dálnice.
Zařízení nejsou rentabilní
Zhoršily se také tržní podmínky. Federální vláda vyhlásila výběrové řízení v roce následujícím po vypuknutí války na Ukrajině – ceny elektřiny byly tehdy odpovídajícím způsobem vysoké. Mezitím ceny opět výrazně poklesly, a to právě v době, kdy solární elektrárny obvykle vyrábějí elektřinu. „To má negativní dopad na rentabilitu těchto zařízení,“ říká Walser.
Astra doufá, že se alespoň část solárních projektů přesto podaří realizovat. „Kontaktovali jsme dotčené podniky, abychom si ujasnili stav projektů a zájem o prodloužení rezervační lhůty,“ říká mluvčí Martina Wirth. Tam, kde to dává smysl, se chce životaschopným projektům poskytnout více času na realizaci.
O prodloužení lhůty pro část protihlukových stěn požádala také společnost Rhiienergie. Před třemi lety získala tato energetická společnost zakázku na vybavení protihlukových stěn podél dálnice A 13 v Graubündenu solárními panely. I tam se však brzy objevily problémy s plánováním. „Instalace takových zařízení je výrazně složitější a náročnější, než jsme očekávali,“ říká generální ředitel Christian Capaul. Pokud se solární panely montují na protihlukové stěny, zvyšují se požadavky na jejich nosnost; proto je nutné je posílit pomocí dodatečných stavebních opatření.
Právě tyto technické překážky zvyšují náklady na výrobu elektřiny u dálnice. Pokud se elektřina dodává do sítě, při současných spíše nízkých cenách se to nevyplatí. A najít soukromé odběratele je obtížné. Podle zákona mohou výrobci dodávat elektřinu pouze podnikům, které spotřebují více než 100 000 kilowatthodin ročně. Ty však většinou nakupují na volném trhu za levnější tarify.
Menší podniky a domácnosti jsou zatím vázány na místního dodavatele, pokud si nezaloží místní energetické společenství (LEG) nebo sdružení pro vlastní spotřebu (ZEV). Založení takových společenství je však často spojeno s velkými náklady, nebo pro tyto nové modely chybí – zejména v okrajových oblastech – odpovídající zájemci.
Několik zástupců odvětví proto požaduje, aby Astra odebírala elektřinu přímo od provozovatelů zařízení. Ta by pak mohla být využita například pro větrání tunelů nebo osvětlení ulic. „Jelikož při vlastní spotřebě nevznikají žádné poplatky za připojení k síti, byla by tato elektřina také relativně levná,“ říká Christian Capaul ze společnosti Rhiienergie.
Také Noah Heynen, generální ředitel společnosti Helion, uvádí, že za stávajících podmínek není provozování takových solárních elektráren rentabilní. Tato dceřiná společnost Amagu má na starosti kanton Ticino a jako instalatér se podílí na plánování projektů ve dvou dalších regionech. Pokud by se přesto mělo investovat do výroby solární energie podél dálnic, musela by federální vláda buď cíleně upravit podpůrné programy, nebo uzavřít s výrobci smlouvy o odběru elektřiny (PPA).
Federální vláda by měla odebírat elektřinu z dálnic
Ještě jasněji se k tomu vyjadřuje Thomas Nordmann, šéf společnosti TNC Consulting: „Očekáváme, že federální vláda naplní svou vzorovou roli v oblasti obnovitelných zdrojů a bude sama odebírat solární elektřinu vyrobenou podél dálnic.“ Jeho společnost plánovala ve spolupráci s Industriellen Werken Basel výstavbu více než 15 solárních elektráren na protihlukových stěnách ve Vnitřním Švýcarsku a v kantonu Bern. Vzhledem k tomu, že v současné době není zajištěna ekonomická rentabilita, téměř všechny projekty ztroskotají.
Nordmann odkazuje na nový energetický zákon: Ten stanoví, že federální vláda musí zajistit, aby byla sluneční energie na vhodných federálních infrastrukturách využívána co nejlépe a aby byly tyto plochy do roku 2030 vybaveny solárními elektrárnami. „Tento úkol federální vláda v současné době neplní v dostatečné míře.“
Federální vláda však o požadavcích solárního průmyslu nechce ani slyšet. Mluvčí Astra Martina Wirth zdůrazňuje, že sama prosazuje rozšiřování vlastních fotovoltaických zařízení, například na střechách údržbářských dílen, vhodných tunelových stanicích a nadjezdech národní silnice. Tuto elektřinu využívá pro provoz vlastní infrastruktury.
Jedno je však jisté: pokud chce federální vláda zachránit svůj program výroby elektřiny podél dálnic, bude muset pravděpodobně zasáhnout důrazněji – a to nejen jako vlastník pozemků, ale také jako potenciální odběratel vyrobené elektřiny. V opačném případě se z velkolepě ohlašované solární ofenzívy podél státních silnic stane další projekt v oblasti energetické politiky, který ztroskotá na své realizaci.