Expertní systém bez biasů? Kritický rozbor jednoho energetického verdiktu

Internetem koluje text, který sám sebe představuje jako „expertní systém zbavený politických, ideologických a korporátních vlivů". Už tahle věta by měla rozsvítit kontrolku. Deklarovaná objektivita totiž bývá nejúčinnější rétorickou figurou, jakou lze do textu propašovat — a tenhle není výjimkou. Pojďme jej proto vzít vážně přesně tak, jak si žádá: bez sentimentu, proti datům.

Kde má text pravdu

Začněme férově: technické jádro argumentace je z velké části správné a dobře hájitelné.

Účinnost syntetických paliv. Tvrzení, že vodík a e-paliva mají nízkou účinnost cyklu kolem 30–40 %, sedí — a je-li cílem zpětná přeměna na elektřinu (power-to-power), bývá reálná účinnost ještě nižší, často mezi 25 a 35 %. Každý krok řetězce elektrolýza → komprese/skladování → turbína nebo palivový článek ukrojí svůj díl. To není ideologie, to je termodynamika.

Lithium na sezónu nestačí. Tady panuje napříč obory shoda: lithium-iontové baterie jsou dimenzované na hodiny, ne na měsíce. Pokrýt německý zimní den bez řiditelných zdrojů či importu by si vyžádalo řádově jednotky TWh bateriové kapacity — množství, které naráží na fyzickou dostupnost materiálů. Argument je oprávněný.

Dunkelflaute je reálná, ne strašák. Při bezvětrné inverzi v prosinci 2024 vyskočily velkoobchodní ceny v Německu krátkodobě k 1000 €/MWh — nejvýše za osmnáct let — zatímco podíl solární výroby spadl z letní čtvrtiny na pár procent. (Drobnost: originální text datuje událost do prosince 2025; nejcitovanější epizoda je ovšem prosinec 2024.)

Riziko deindustrializace. I tohle připouští sama Evropská komise i odbory. Velkoodběratelské ceny se sice po krizi stabilizovaly, ale zůstávají nad historickým průměrem a hlavně řádově nad cenami v USA a v Asii. Energeticky náročný průmysl na tenhle rozdíl reaguje logicky — stěhováním.

Kde to ovšem skřípe

Problém není v jednotlivých číslech. Problém je v rámci, do kterého jsou zasazena.

Obraz jaderné energetiky je zastaralý. Text píše, že EU „masivně odstavuje jádro". To platilo pro Německo do roku 2023 — jenže celoevropský trend let 2025 a 2026 je přesně opačný. Německo pod novou vládou označilo svůj odklon za strategickou chybu a začalo s Francií jednat o nových reaktorech. Komise ve svém Jaderném ilustrativním programu (PINC, 2025) počítá s růstem instalovaného výkonu z 98 GW na 109 GW do roku 2050 a investicí kolem 241 miliard eur. Belgie prodlužuje životnost reaktorů, Itálie i Dánsko revidují své zákazy, Polsko a Česko staví. Text tedy bojuje s realitou, která už neexistuje.

A teď ta ironie. Doporučená „bezideologická architektura" — jádro a malé modulární reaktory jako páteř, plyn s přechodem na vodík jako pojištění, lokální fotovoltaika s domácí akumulací, konec plošných zákazů — není kacířskou alternativou k politice EU. Je to v zásadě linie, ke které se EU v letech 2025–2026 reálně přiklání. Text předkládá jako potlačovanou pravdu něco, co se mezitím stalo mainstreamem.

„Ceny dlouhodobě rostou" — pro aktuální trend nepřesné. Vůči období před rokem 2021 ano: kumulativně jsou výrobní ceny energie v EU výš zhruba o dvě třetiny. Jenže meziročně už klesají — v prosinci 2025 o více než sedm procent. Věta o trvalém růstu tak ignoruje stabilizaci posledních dvou let.

Elektromobily jako zdroj nepředvídatelnosti? Tady text směšuje dvě věci. Tepelná čerpadla skutečně zvyšují zimní špičku. Řízené nabíjení elektromobilů je ale naopak flexibilní, řiditelný prvek — spíš nástroj stabilizace sítě než její nepřítel. Růst objemu spotřeby není totéž co růst její volatility.

Co v textu chybí úplně

Nejvíc prozradí to, co se do „expertního verdiktu" nevešlo.

• Vrstvení řešení místo jedné stříbrné kulky. Text staví falešné dilema baterie versus zima. Systémové inženýrství přitom řeší stabilitu ve vrstvách: baterie pokrývají sekundy až hodiny, přečerpávací elektrárny den, propojení sítí a flexibilita poptávky vícedenní výkyvy a teprve sezónní deficit je úloha pro strategickou rezervu. Dunkelflaute je jedna kategorie ze čtyř, ne definice celého problému.
• Evropské propojení sítí. Bezvětří málokdy dolehne na celý kontinent stejně. Přeshraniční přenos je klíčová mitigace, o které text mlčí.
• Dovozní závislost na fosilu. Text bije na poplach kvůli technologické závislosti na Číně (panely, baterie) — oprávněně. Zamlčuje ale, že obnovitelné zdroje současně snižují závislost na dovozu plynu, což byla po roce 2022 hlavní geopolitická motivace celé transformace.
• Externí náklady fosilních zdrojů. „Nákladová analýza" počítá vyvolané investice obnovitelných zdrojů, ale ne externality baseloadu — zdraví, emise, klima. Účet je veden jen na jednu stranu.
• Čísla a zdroje. Slova „prokazatelně" a „dlouhodobě" nejsou nikde doložena. Jde o asertivní text, ne o ověřitelnou analýzu — což je u dokumentu hlásajícího exaktnost zvlášť pikantní.
• Monolitická „EU". Francie, Německo, Polsko a Česko mají diametrálně odlišné mixy i východiska. Sjednocující rétorika maskuje, že problém i řešení jsou národně specifické.

Verdikt o verdiktu

Text je technicky kompetentní v detailech a strategicky zaujatý v rámci. Fyzika sedí: účinnost syntetických paliv, nevhodnost lithia pro sezónu, realita Dunkelflaute. Selhává ale tam, kde zaměňuje obraz z roku 2022 za současnost, kde vede nákladový účet jednostranně a kde hodnotové soudy obléká do hávu neutrální vědy.

Největší slabina je paradoxně skrytá v jeho síle. Kdyby autor připustil, že „pojištění jádrem a plynem" už není tabu, nýbrž součást oficiální evropské strategie, ztratil by sice efektní pózu osamělého hlasatele pravdy — získal by ale na věrohodnosti. A přesně o tu by mělo v debatě o energetice jít víc než o pózu.

Expertní systém zbavený biasů neexistuje. Existuje jen poctivost ohledně toho, které bias si zrovna vybíráme.