SALAMAN: drzim palce...
kdybys mel k ustavni (i ambulantni) lecbe opravdu velky odpor, nebo ji neveril, tak muzes zkusit nekam na delsi dobu odjet...idealne do zeme, kde nema alkohol takovou tradici a doporucuji ty, kde je velky vedro (na alkohol nebudes mit ani chut) a vysoky hory (kam si muzes jit na par dni az tydnu procistit hlavu)
doporucuji nejezdit sam, ale mit s sebou spolehlivyho kamose...idealne nekoho, kdo k alkoholu nema tak vrely vztah, ale muze s mistnakama absolvovat panaky "za druzbu"
priteli pred par lety hrozila taky hospitalizace, tak si vyridil v praci pulrocni neplacenou dovolenou a vyrazili jsme do Indie a do Nepalu (sice se tam chlasta cim dal tim vic, ale daji se najit mista kde ne) a ta zmena prostredi a dlouhy vylety udelaly zazrak...ted uz nepije cca 4 roky a je to uplne jinej clovek, nez predtim
taky s tim dost souvisela zmena zivotniho stylu...driv jsme se po praci schazeli v hospode, nebo si doma otevreli flasku vina...dneska do hospody zavitame tak jednou, dvakrat do mesice a nechybi nam to...a jak uz tu Klatic nekde dole psal, ma to jeste tu vyhodu, ze se oddeli kamosi od pouhych spoluchlastacu
XINDL: s tim nemuzu uplne souhlasit...z drog se dostanes jenom sam...ostatni (rodina, kamosi, rizena terapie) ti muzou tak maximalne pomoct
mam jednoho znamyho, ktery byl v Bohnicich na odvykacce za poslednich 20 let cca 10x a pokazde ho tam "vylecili", ale pokazdy zase zacal do par mesicu chlastat...ma super manzelku, ktera s nim zustala i pote, co se s nim po dlouhych peripetiich konecne rozvedla (nekolikrat ji v alkoholickym excesu poslal do nemocnice), pomaha mu, jak muze, ale to nestaci
ja osobne nikdy nebyla na alkoholu zavisla, neni to moje droga, ale treba na pervitinu jsem dokazala fungovat rok (6 dni v tydnu parba beze spanku, sedmy den prospanych 18 hodin v kuse)...halucinace, tres, do toho "normalni" fungovani a chozeni do prace...mama mi vsude nechavala studie o skodlivosti pervitinu a vysledek....nula...samozrejme jsem vedela, jak mi to skodi a co to dela mymu mozku a telu, ale ta potreba byla silnejsi
a pak stacila jedina sms-ka od kamose jako spoustec a ja se zarekla a od ty doby nic....je to uz cca 8 let a peri jsem se od te doby nedotkla