Jinak abych taky nekoho treba namotivovala, tak jeste doplnim cast svyho pribehu: od cca 15ti mam jatra v hajzlu (davno pred tim nez jsem zacla lejt prvni ligu), pred rokem/dvouma uz total na odpis, doktori strasili ze jedine transplantace atd. kdyz uz se mi podarilo se nekdy doplazit na testy :) mam tech zdravotnich i psychickejch obtizi vic, tak nejak celkove sem byla uz rozhodnuta ze se uchlastam a nebo ozrala zabiju protoze jsem si nedokazala predstavit nic jinyho a nejak sem nevedela jak z toho dal. Pak se stalo ze mi umrel znamej (s kterym jsme meli parkrat dost zasadni promluvy), zacla jsem chodit na terapie a jeste potkala cloveka co mi dost zasadne zmenil pohled na to proc vlastne chlastam kdyz jsem z toho nestastna a pomohl mi preklenout tu hranici - budu chlasat jen obcas -> uz pit nebudu.
Jsou to asi 2 tejdny co mam vysledky jaterek a sam primar je z toho uplne jalovej (pro jistotu delali jeste kontrolni jestli nekde neudelali chybu). Jatra mam skoro v poradku. Zadna transplantace ani leky, nic (!!!!!!!!!!!). A vsechno co to obnaselo byl jen upravenej jidelnicek, asi milion sklenic domaci cerveny repy a absolutni abstinence. Jako nerikam ze mam vyhrano - ale myslim ze nikdy neni pozde na to neco zkusit udelat dokud neni clovek pod drnem zejo ;)