TEKKIT: jenze prave do toho pripadu tveho kamarada (jak ho tu popisujes) uz je treba jen krucek, kterej vetsina z nas nevidela a davno prekrocila, a u SA_KRA_ se mi libi a obdivuju ze ma tu sebereflexi a snahu to zastavit jeste pred tou konecnou jamou plnou sracek. Jasne - to ze je na sebe prehnane prisna vidime vsichni, ale to se asi netyka jen alkoholu, jen bych ji rozhodne neuklidnovala a neradila ze "jednou za cas si ten bordel alkoholem vysypat muze" kdyz sama potvrzuje ze ji ani jejimu okoli to nedela dobre.. Ona je prave ta povestna mantra "jednou za cas to ze me musi ven" a "projednou to nikomu neuskodi" nebo moje oblibena "dam si jenom jedno pivo/frisco a zadny panaky!" u alkoholiku nejcastejsi pricina proc se motaj v bludnym kruhu - ale zase, je to muj subjektivni nazor kterej urcite neplati na vsechny. Na me rozhodne ano ;)

SA_KRA_: To se dá jen tušit...takže klasická doměnka...dle mě to vědí jen Ti, co už jsou pod kopcem a lá v zemi pod ním!

SA_KRA_: Nejlepší rádci jsou zrádci a v případě mnohých z nás zrádci sebe sama. V první řadě bych odpustil sám sobě a potom očekával, že mi někdo něco odpustí. Znám to velmi dobře a to je to, co mě na těch nechtěnejch blackoutech nejvíc svírá, že člověk bohužel neškodí jen sobě, ale převážně těm, kteří ho skutečně mají rádi. Nicméně každý jsme tak trochu Jekyll a Hyde...alkohol je klíč i zámek a v každém otvírá a zamyká jiné dveře...je to neyvzpytatelná hra a snad jen my lidé dokážem opakovaně dělat to, co nám škodí! Každopádně Ti držim moc palce a přeju Ti, ať Ti odpustí. Věřím, že si to zasloužíš...

Je to tak. Mám to stejně. Ale chci (ono už to jinak ani nejde :) )

Po letech přemlouvání (hlavně poslední rok z deseti let pití asi z nešťastný lásky, ano - stihl jsem i zapomenout, proč vlastně piju) a neustálého hlídaného povolování vodítka jsem na konci fakt striktně dával maximálně tu dvojku vína za večer. Vydrželo mi to přesně dva týdny, pak jsem se zchlastal nebetyčně smutným způsobem, kdy mi definitivně docvaklo, že chlastat neumím, že už mě chlast kočíruje. Prochlastal jsem se do střízliva.

Takže stopka (jinak jsem si slíbil léčebnu), což bylo v půli ledna.
Přišel jsem o práci, dělal průsery, nasekal jsem dluhy (do 100k), ale to není nic, co by se s čistou hlavou nedalo zvládnout.
Najednou jsem se chtěl vidět střízlivejma očima. Ze začátku to vůbec nebyl hezkej pohled, ale pořád lepší než přes tu 'včerejší mžurku'.

I ten smutek je najednou takovej hezčí, natož radost, vrací se mi nadhled a zpětnovazebně sebedůvěra.


Chutě byly, jsou a budou (ale intenzivně vždy tak na pár vteřin, jinak spíš nostalgie, vzpomínky), zvláště když je mým koníčkem ochotnické divadlo, takže je jasné, kde se scházíme. Zároveň to dosti určuje úroveň mých přátel (


Po čtyřech měsících mi to rozhodnutí stále přijde jako začátek úchvatné poutě.


Držím palce, až svírám chodidla v pěst, všem, co se na tuhle křižovatku dopotácí. Věřte srdci, když máte vychlastanou palici, je to ta cesta.

Krom toho – vědomí, že za můj posranej život nemůžou Cikáni, ale chlast, je vlastně docela osvobozující :)

SA_KRA_: Já mám pocit, že spousta těch co to zkouší udržet na řetězu má v podstatě jen jedinou možnost - suchou cestu. Psa na řetězu neudržíš pořád, každá ruka se unaví.