Minikapitola z abstinentova deníčku:
Dnes učiněn další malý krůček na trnité cestě z alkoholické krajiny stínů k světlým a ještě zářnějším zítřkům: po víc než čtyřech měsících od poslední vypité flaše vodky ve šrajtofli nalezená zapadlá slevová a výherní kartička vinotéky Merlot byla bez váhání rozlámána a s gustem vhozena do koše.
S touhle bych nic nevyhrál.
Jakpak ostatní bratři a sestry ve zbrani?

SHAREEZ: Dokud se to sám nerozhodne řešit neudělá kamarádka nic. Bohužel.

SHAREEZ: http://drnespor.eu/tyka06e.pdf

PISTA8632: Bez velmi obdobného uvědomění - a odhodlání! - ve velmi podobné situaci bych to nedal. Nevěřil jsem si ani týden, jakákoli sebeúcta byla těsně nad absolutní nulou, síla toho puzení nepít mě až překvapila.

Nakonec je z toho krásných čtrnáct měsíců plných strastí i radostí.

Dvakrát jsem si líznul na špičku jazyka na radostnou událost, kdy bylo vhodnější neodmítat, ale pronést přípitek, párkrát - vždy po pár měsících - ze studijních důvodů stejné množství. Jednak jsem zjistil, že autosugesce je mocná čarodějka, opravdu jsem si alkohol zošklivil téměř dokonale, jednak jsem si tak připomněl, že nejsem a nikdy nebudu ona příslovečná výjimka, která by klidně mohla pít znova a lépe. A vždy mi to poněkud zkalilo večer, protože sám sebe (v tomhle) neobelžu.

Jsem alkoholik a vždy budu. Bez chlastu si to ale docela užívám :) GRATULUJU!

Tak jsem dlouho váhal, jestli se mám TADY pochlubit/pochválit...
Pak jsem si řekl, že by má zkušenost, že "se to dá!" třeba někomu dodala trochu naděje, že to taky dokáže.
Pokud dokážete zapnout počítač a přihlásit se na NYX, tak máte velikou šanci, že to dokážete! Já, jako opravdu těžký alkoholik (sám odhaduju, že chybělo pár dní a zabilo by mě to - delirium tremens), bych to, tehdy, už nedokázal...
Jsem dalek toho, abych tady někomu radil, jak na to. Každý je jiný, v jiném stavu závislosti, v jiném prostředí, postavení atd., ale: Ten problém je hlavně v HLAVĚ!!!
Pokud ještě nejste závislí fyzicky (křeče, příšerný třes atd) dokážete to!!! Zkuste si říct: to jsem opravdu taková sračka, že to nedokážu? Dokázali to jiní a já ne? Zkuste si říct: tak a už se NIKDY! nenapiju. Žádnej "Suchej únor"! "Suchej život!"
Já vím, zní to příšerně (ta představa: už nikdy si nedám paňáka, pivo jenom nealko - někdo ani to!), jako KONEC ŽIVOTA, ale věřte mi! Po pár měsících vám to VŮBEC nepřijde. Někdo nekouří, já nepiju. No a co? Okolí si za pár týdnů na to, že nepijete, zvykne taky (vlastní zkušenost).

Pokud jste závislí fyzicky, JDĚTE do léčebny! Opravdu! Nečeká vás tam nic dobrýho, budou vás tam srát "Blbejma kecama", parťákovi na pokoji budou možná smrdět nohy, budete si říkat: Co tady dělám! Já to tady ty tři (holky čtyři) měsíce nevydržím! Vydržíte. Zvyknete si. Ale hlavně: za těch devadesát dnů budete mít opravdu čas si zavzpomínat na to, co vám chlast dal a co vzal. A myslím, že u každého spíš vzal. On už je taková svině...

Tak konečně ta sebechvála: minulý týden to bylo pět let co nepiju.