Tak jsem o tom přemýšlela, zařekla se, že sem nic psát nebudu, pak sem přišla, že to sem přece jenom napíšu, a hele, už to sem za mě zdatně sází Makaresh.
Jakoby ber to, Ewokk, jako klasický pindy z nyxu - nějaká kráva o tobě nic neví a radí, víšco. Ale stejně. Hele, když jsme měli takhle staré dítě (navíc to druhé), jezdila jsem z práce domů dvě hodiny. Jízda čistého času trvá 35 minut, ale tu zajížďka, tu se v pusté hodině táhneme půl hodiny čtyřicet a posloucháme hudbu, a tak dále. Někdy jsem zůstávala po práci v hospodě s kolegy, klidně do noci, hlavně abych na chvíli vypadla z toho šíleného stresu. Neříkám, že je ideální, že to tvůj frajer řeší zrovna flaškou. Neříkám, že jsi divná, že se ti to nelíbí. Ale malé dítě, co se zrovna učí chodit, je šílený stresor. Tvůj muž je celý den v práci, navíc workoholik, takže končí přetažený. Teď by měl jet domů a místo odpočinku lítat kolem prcka. Ty celý den pigluješ, šílíš s mrnětem, nemůžeš ho spustit ani na chvíli z očí, nervy máš na pochodu. Potřebuješ, aby tě někdo vystřídal, a ejhle, tvůj muž se do toho nežene. Oba jste přetažení, on je agresivní na tebe, ty na něho nejspíš taky (jak píšu, mám dvě děti, vím, jaké to je, peace). Frajer se jednou za měsíc vylije z podoby, protože už to prostě nemůže snášet. Já ho chápu. Ale nenechte ten stres kolem mimina, aby vás rozvedl.
Zvaž, jestli nechceš zapojit babičky. Pokud kojíš a nedáš proto škvrně z ruky, zvaž, jestli nechceš odstavit. Věř mi, že rozvod rodičů je pro dítě průser jak vrata a jedenáct měsíců kojení stačí. Zvaž, jestli si škvrně nechce vzít babička třeba i na dva dny - vyražte na romantický víkend (ano, budeš každou hodinu volat, jestli je mimino ok, všichni to chápem, ale aspoň to zkus). Udělej něco, cokoliv, ale nepřenášej tu odpovědnost plně na něj. Ty první tři roky s prckem jsou zkouška charakteru vás obou a je i na tobě, jestli tvůj muž bude v dostatečné pohodě na to, aby se nemusel vylívat jako prase.