A gynekolog je v píči...

ja prosel zrejme vsema skatulkama krom kvartalni, protoze nez jsem prestal lejt, nebyl jsem nikdy strizlivej dyl nez dva dny (jak si tak matne vybavuju :)

HONZA09: Ono vse si pamatovat taky nebejva takova prdel:))

Excesivní rozhodně. V poslední době mám tak jednou za 3 měsíce totální ústřel z čista jasna. Piju pohoda a pak temno. Nejhorší je že jsem začal bejt pak hrozně chytrej a všechny poučuju o životě. Osobně tohle nenávidim a děsí mě že s tim začínám.

KOUDELNIK213: X hodinový okna byly jeden z důvodů, kvůli kterým jsem si vůbec začal uvědomovat, že to chlastání není možná jenom taková prdel.

Taky asi excesivni nepiju moc ale často(dalo by se to nazvat jako kontrolované pití). A jednou za čas, většinou někde na mejdanu jako bych se vyřadil z provozu totální výpadek jako kdybych neexistoval pak mi píšou lidí ze sme se potkali a já vůbec nevím.Proste totální okno pak někde odpadnu a vzbudím se až většinou za světla. A po spánku jako by se navrátilo vědomí a mozek začne zaznamenávat a ukládat do paměti.

KONZUM23: to je jasný no. To že je moje specializace sprint na 100m, neznamená, že si neumim semtam vystřihnout kvalitní čtyřstovku že jo:))

sebemedikační / kvartální. nicméně mám pocit, že z jedné škatule se člověk může dostat do druhé, už jen v rámci toho psychologického settingu / přístupu, nehledě na to že se bude chlastat dál.

HONZA09: jo to je asi to nejtezsi, taky se mi pres to zatim nepovedlo nejak uplne prenyst a vlastne se ve vysledku skoro vsude zacnu rychle nudit a nemam si moc s kym co rict.. ono taky kdyz clovek pri snaze o abstinenci po nejakejch patnacti letech delani techna zjisti, ze tech strizlivejch znamejch vlastne moc nema, tak se zacne zajimat o trochu jiny prostredi a traveni casu necim praktictejsim nez sezenim v hospode.. Na druhou stranu jak uz ted ma dost lidi kolem deti, tak na akcich s nima to uz takovy umirnenejsi bejva.

Měsíc jsem pracoval v hospodě. Pak jsem zjistil, že to není práce pro mě.

TEKKIT: Mě nedělá problém nepít, když jsem doma, s rodinou, nebo jednoduše někde, kde se nepije. Ale nesmím do hospody, na mejdan, nebo na nějakou jinou sešlost s alkoholem, to se pak vracím klidně za dva dny. :-(

excesivni jednoznačně. Proto jsem ani nikdy moc nebral jako challenge tyhle suchý únory atd...Pro mě nikdy nebyl problém nepit, ale spíše přestat když se rozjedu;)

asi bych si neco sympatickyho nasel na kazdy ty skupine, mit to skatulkovat.. kazdopadne s tou zaklopkou sem to nikdy nepochopil, teoreticky tam, kde by ji asi normalne clovek mel mit, sem teprv chytal slinu.

KEB: Určitě jednička. A spíš vždycky bez záklopky. Jsem se o ní ani prakticky ani nepokoušel a chtěl se vždycky dostat do bezvědomí. To mě bavilo, nebýt ve spojení s mozkem a světem. A je mi jasný, že když jsem někomu říkal něco jiného, že třeba dám těch piv jenom pár, tak už jsem od začátku kecal.

Slavný americký lékař a otec adiktologie Elvin Morton Jellinek rozlišil již před sedmdesáti lety několik typů alkoholiků. Zjednodušeně lze říci, že rozdělil závislé na dvě základní skupiny. První z nich tvoří lidé, kteří mají v určitých situacích zcela porušenou schopnost sebekontroly, co se týče množství alkoholu, (tzv. „nemají záklopku“). V mezidobích však žádné problémy mít nemusí, jsou schopni pít kontrolovaně nebo i abstinovat. Vedle nich však existují i závislí, kteří jsou schopni kontrolovat pití co do množství a neopíjejí se „namol“. Alkohol se však již natolik stal nedílnou součástí jejich života, že jim abstinence – byť i pouze několikadenní - činí značné problémy. A k této skupině patří i ti, jejichž denní dávka není zpočátku nijak extrémně vysoká.

Těchto vzorců je více, pro ilustraci je užitečné uvést ty nejčastější. Patří mezi ně především excesivní alkoholismus, kvartální alkoholismus, konfliktní alkoholismus, sebemedikační alkoholismus a udržující alkoholismus.

Excesivní piják je schopen několik dnů až týdnů pít kontrolovaně, poté přijde alkoholový exces – neboli „ztráta záklopky“. Ten trvá většinou zhruba osm až dvanáct hodin, typické je silné omezení schopnosti sebekontroly spojené s nepříjemnými důsledky – ztráta dokladů, agrese, nechtěný sex apod. Následuje těžká morální i fyzická kocovina a opakované (bohužel většinou marné) předsevzetí, že se něco podobného již nebude opakovat. V pozadí excesivního alkoholismu je často neléčená stresová porucha.

Kvartální alkoholismus je co do své podstaty velmi podobný excesivnímu pití. Samotný exces je však delší (několikadenní) a mívá velmi dramatický průběh. Dochází k naprosté ztrátě sebekontroly a vztahu k realitě. Kvartální piják je často přímo ohrožen na životě, ať již akutní otravou alkoholem, či úrazy. Mezidobí klidu bývají delší, až několikaměsíční.

Konfliktní pijáci nezvládají unést určitou formu emočního stresu. Nejčastěji to bývá konflikt s partnerem nebo jinak emočně významným člověkem. Tato situace jim přivodí neúměrné psychické napětí, které jsou schopni „vypnout“ pouze tím, že se rychle a silně intoxikují. Alkohol pijí hltavě, často si nepamatují jeho druh či chuť. Konfliktní pijáci jsou většinou lidé s neléčenou úzkostnou poruchou.

Sebemedikačním alkoholismem jsou nejčastěji ohroženi úzkostní lidé (typicky se sociální fobií), kteří alkohol používají jako lék. Bez toho, aniž by byli do určité míry opilí, nejsou schopni absolvovat veřejná vystoupení, společenské akce, setkání s neznámými přáteli svého partnera apod. Alkohol jim nepřináší pocit euforie, nýbrž je stabilizuje do normálního, alespoň částečně relaxovaného stavu. Zde je třeba zdůraznit, že použití alkoholu jako léku je vysoce rizikové i v mnoha jiných případech – nespavost, stres, deprese apod.

Udržující pijáci zařadili alkohol do svého života jako jakousi náhradní formu odměny. Jsou to často osamělí, frustrovaní lidé, kterým se daří svůj problém před okolím tajit a na veřejnosti vystupují co do konzumace alkoholu velice zdrženlivě.