Slavný americký lékař a otec adiktologie Elvin Morton Jellinek rozlišil již před sedmdesáti lety několik typů alkoholiků. Zjednodušeně lze říci, že rozdělil závislé na dvě základní skupiny. První z nich tvoří lidé, kteří mají v určitých situacích zcela porušenou schopnost sebekontroly, co se týče množství alkoholu, (tzv. „nemají záklopku“). V mezidobích však žádné problémy mít nemusí, jsou schopni pít kontrolovaně nebo i abstinovat. Vedle nich však existují i závislí, kteří jsou schopni kontrolovat pití co do množství a neopíjejí se „namol“. Alkohol se však již natolik stal nedílnou součástí jejich života, že jim abstinence – byť i pouze několikadenní - činí značné problémy. A k této skupině patří i ti, jejichž denní dávka není zpočátku nijak extrémně vysoká.
Těchto vzorců je více, pro ilustraci je užitečné uvést ty nejčastější. Patří mezi ně především excesivní alkoholismus, kvartální alkoholismus, konfliktní alkoholismus, sebemedikační alkoholismus a udržující alkoholismus.
Excesivní piják je schopen několik dnů až týdnů pít kontrolovaně, poté přijde alkoholový exces – neboli „ztráta záklopky“. Ten trvá většinou zhruba osm až dvanáct hodin, typické je silné omezení schopnosti sebekontroly spojené s nepříjemnými důsledky – ztráta dokladů, agrese, nechtěný sex apod. Následuje těžká morální i fyzická kocovina a opakované (bohužel většinou marné) předsevzetí, že se něco podobného již nebude opakovat. V pozadí excesivního alkoholismu je často neléčená stresová porucha.
Kvartální alkoholismus je co do své podstaty velmi podobný excesivnímu pití. Samotný exces je však delší (několikadenní) a mívá velmi dramatický průběh. Dochází k naprosté ztrátě sebekontroly a vztahu k realitě. Kvartální piják je často přímo ohrožen na životě, ať již akutní otravou alkoholem, či úrazy. Mezidobí klidu bývají delší, až několikaměsíční.
Konfliktní pijáci nezvládají unést určitou formu emočního stresu. Nejčastěji to bývá konflikt s partnerem nebo jinak emočně významným člověkem. Tato situace jim přivodí neúměrné psychické napětí, které jsou schopni „vypnout“ pouze tím, že se rychle a silně intoxikují. Alkohol pijí hltavě, často si nepamatují jeho druh či chuť. Konfliktní pijáci jsou většinou lidé s neléčenou úzkostnou poruchou.
Sebemedikačním alkoholismem jsou nejčastěji ohroženi úzkostní lidé (typicky se sociální fobií), kteří alkohol používají jako lék. Bez toho, aniž by byli do určité míry opilí, nejsou schopni absolvovat veřejná vystoupení, společenské akce, setkání s neznámými přáteli svého partnera apod. Alkohol jim nepřináší pocit euforie, nýbrž je stabilizuje do normálního, alespoň částečně relaxovaného stavu. Zde je třeba zdůraznit, že použití alkoholu jako léku je vysoce rizikové i v mnoha jiných případech – nespavost, stres, deprese apod.
Udržující pijáci zařadili alkohol do svého života jako jakousi náhradní formu odměny. Jsou to často osamělí, frustrovaní lidé, kterým se daří svůj problém před okolím tajit a na veřejnosti vystupují co do konzumace alkoholu velice zdrženlivě.