HOFFMI: Myslim, ze tohle zna vice ci mene vetsina alkoholiku pri abstaku.

HOFFMI: Jo tak pokud je člověk normálně úzkostnej, tak v absťáku je ten sympatikus přehrocenej a přesně tohle se děje, konstantně na hranici paniky, kolikrát je právě tohle ve spojení s minerálovym rozvratem a vysokym tlakem u alkáčů fakt nebezpečný a na místě jsou právě ty benza. Tenhle stav je taky jedna z věcí, která pak přispívá k případnýmu deliriu. Ale při těch dlouhejch absťácích z benz třeba po x letym užívání maj lidi tenhle stav třeba rok v kuse... dá se to přežít, ale je to boj.
Klasický panický ataky jsou na prd, ale jak se člověk naučí, že to neni smrtelný a dřív či později to musí pominout, je to lepší. A touhle expozicí se to pak obrousí a není to tak hrozný, třeba na těch pohovorech. Pomáhá mi se napít, někdy chodit a někdy tu úzkost přiznat, on jí má do určitý míry každej, je to součástí našeho "pralesního dědictví" a úplně se toho zbavit nejde, ale dá se k tomu jinak přistupovat. Klasická KBT psychoterapie nabízí celkem dobrý a rychlý techniky.

Nejhnusnejsi je ten tlak na hrudi a to lekani. Jsem myslel, ze se zblaznim. Kocovina po nekolikadennim lití. Snazil jsem usnout, kdesi na roadtripu v Australii v lokalnim pensionu. Ta nervova soustava byla asi tak pocuchana, ze jakmile jsem jakoby upadal do spanku, tak ani nemusel šteknout venku pes, nebo neco cvaknout a lekačka jako prase a buseni srdce atd, jak kdyz na cloveka nekdo total bafne. A znova a znova. Na zblazneni. Jsem myslel, ze mi fakt hrabne. Znate to nekdo?

MATHESIK: Já mám jinak úzkostnou a depresivní poruchu ofiko v diagnoze, ale myslim, že by ji dostal prakticky každej introvert mýho typu. Časem se to dá řešit pomocí psychoterapie i bez chlastu, případně přechodně SSRI antidepresivama. V krajnim případě jednorázově benzáky, ale jinak to je asi ještě horší a nebezpečnější řešení než chlast. První, co Ti ale řeknou je, že první musíš řešit závislost a až pak se řeší další poruchy. Jednak potřebuješ odfiltrovat, co je způsobený přímo chlastem a druhak se moc nedá pracovat s čimkoliv, dokud je tam ta závislostní dynamika.

HOFFMI: Jojo taky jsem se postupem času dopracoval k totálně schíza kocovinám, kdy jsem nervozně přecházel po bytě a byl připravenej vyrazit na pohotovost. Kromě staří - a tudíž toho, že pro tělo je to pak skutečně otrava alkoholem a hůř se z toho vyhrabává (+ rozhozený minerály apod.) je faktor i to, že se si člověk prostě vypracuje jistou formu absťáku. Ta kombinace pak dělá fest úzkostný stavy. A to že jde hlavně o psychiku a absťák jsem si potvrdil tim, že mi na to celkem spolehlivě pomáhaly benzáky, někdy i brufen. Tohle mi začínalo po 20, do 20 ok. Ostatně většina lidí potvrdí, že v mládí byly z kocoviny za chvilku venku, ale ve 30ti se člověk už často léčí pár dnů... Jsem jinak stejnej typ jako Ty, lehká sociální fobie, introvert, takže alkohol byl jako sociální lubrikant jasná volba, zvlášť když jsem viděl stejný použití od malička u otce. Až později se z toho stala i forma sebedestrukce a to pak vedlo k alkoholismu.

Ahoj, hele myslim si, ze uzkostnou poruchu uplne nemam, ale od malicka jsem byl vzdycky takovej nervak/stresar a uplne nerad se seznamuju s novejma lidma a proste jsem stydlivej. No takze chlast uplne vynikajici odbouravac ze ano. Ale obracene, teda v kocovinach to pusobi praveze na to, ze jsem mnohem vic vystreslej. A ted uz je to lepsi teda, jde o okolnosti, ze je vsechno v mym zivote tak nak napohodu ted, ale par let co jsem zil v zahranici, jsem si prosel jako uzkostma docela prisnejma bych rekl. Hlavne jsem nevedel, co to je a myslel jsem si, ze mi je neco fyzicky a pritomsi to jenom haluzis v hlave. No a hodne jsme chlastali a ty kocoviny po par dnech v lihu hrozny. Uplne umiram pomoc, nemuzu dejchat, motacka hlavy, skoro haldy, lekani, nespani, uplne jsem se bal na nekoho mluvit atd. Kompenzoval jsem to sportem a jógou, protoze pit jsem opravdu prestat nechtel a strasne me to bavilo. No a samozrejme jediny co na to pomaha je zase chlast anebo benzaček. Humus. Uz to fakt nechci. Takze jako kdyz bych ted prokalil par dnu, tak tam ten nabeh bude urcite, ale uplne to nenajede snad.

Propadli alkoholu kvůli pandemii. Je jich čím dál víc - Novinky.cz
https://www.novinky.cz/domaci/clanek/propadli-alkoholu-kvuli-pandemii-je-jich-cim-dal-vic-40355134

Dneska jsem omylem snědl půl bonbónu ve kterém měl být likér, a tak jako minule u nealka s příchutí mojito mi to přineslo nevolnost, pocit že nevím zda se něco děje, nervozitu, vzpomínky a výčitky (neudělal sem to schválně ale byl málo obezřetný). Vlastně i sám vím, že takových maličkostí bude čekat na cestě, kterou jsem si vybral, hodně, jen zkrátka neumím pracovat s časem a pocitem, který po takové nevinné a nechtěné eskapádě přichází. Jo je to fakt napíču, co říct víc.

Závislým pomohou nové terénní týmy. Tvoří je lékaři různých oborů, léčí doma - iDNES.cz
https://www.idnes.cz/...aci/multioborovy-tym-adiktologie-zavislost-alkohol.A210212_152802_domaci_knn

KEB: já neříkám, že už si nedám. Jen to bude dobré čepované na zahrádce v příjemné společnosti a ne čůčo na přiživení nekonečné otupělosti v potemnělém obýváku u monitoru. To jsou totiž ty Noci, po nichž nepřichází ráno a o těch radši budu jen číst. Že to píšu sem, je spíš takový závazek, jako napsat, že hubnu.

TEKKIT: Jak říkáš, možnost dát si loka se nabízí. Tohle bude dlouhý stejně nic nesmím, ráno nevstávám, protože home office... Jenomže alkohol je silné depresivum a na mě pak na podzim ten svrab dolehal daleko víc. S vědomím, že to ještě bude dlouhý držím od ledna suchý lockdown a jako by se mi uvnitř rozednilo. Nejlepší věc, co jsem kdy pro sebe mohla udělat.

Závislosti jsou pokusy vymanit se z bolesti, říká lékař a spisovatel Gabor Maté | Radio Wave
https://wave.rozhlas.cz/...ou-pokusy-vymanit-se-z-bolesti-rika-lekar-a-spisovatel-gabor-mate-8434935

WTK: přesně tohle s lockdownem mě napadlo když napsal

"poslední měsíc a půl mám cca jednou za čtyři dny lehké abstinenční příznaky (nervozita, roztěkanost, chuť na alkohol,...)."

Podle mě je totiž současná situace pro člověka co má sklony k pití (nejen pro něj, ale pro všechny) opravdu hodně náročná. Nechce se mi to vyhledávat, ale shodou okolností jsem na toto téma nedávno četl dva články:

1) v prvním to bylo o tom, jak se tahle situace podepisuje na psychice u lidí kterým zdánlivě nic nechybí (čili ne zrovna lidem co jim zkrachovalo podnikání, nebo tak). Zjednodušeně řečeno, když ti nejsou umožněny nějaký tvoje rituály + pořád jen slyšíš špatný zprávy + konec v nedohlednu = podprahová nervozita!

Tam se "dát si loka" a trochu se na chvíli uklidnit úplně nabízí žejo...

2) ve druhým článku bylo jak jsou narvaný ambulantní léčby teď (což potvrzuje že v tom článku 1 je čistá pravda).

TRISMEGISTOS: Dále si myslím, že po těch letech člověka napadne, že došlo k promlčení alkoholické kariéry.

U mě se recidiva rozjela hodně podobně. Rok jsem nepila a někdo mi v dárkovém koši daroval malou lahvičku šáňa, která mi tolik vytoužené uvolnění - otevřela jsem ji totiž v době, kdy jsem byla psychicky dost slabá. Ani ne do dvou týdnů jsem prožila tak silný absťák, myslela jsem, že ho nepřežiju. Srdce mi málem vyskočilo z těla, nedokázala jsem vkuse sedět ani pět minut, s nespavostí jsem bojovala několik měsíců.
Nechci se chlácholit a prohlašovat, že už do toho nikdy nespadnu - to příměří s alkoholem je neskutečně křehké. Nicméně opět je to něco přes rok a pořád vím, jak mizerně mi bylo.

Tím chci říct, že asi taky záleží na tom, jak moc člověka poznamenaly následky alkoholismu.
Drž se, moc ti fandím!

ASIG: Ahoj, díky za sdílení. Něco mě k tomu napadá. Nebývá neobvyklé, že se i po letech chuť se napít vrátí i v podobě, v jaký si jí vlastně popsal. V nevinný chuti dát si skleničku u oběda.. žádnej těžkej craving. Současně s tím ale taky nebývá neobvyklý, že se tyhle chutě vrací v období, kdy se v našich životech začne něco dít. Teď se něco významného děje v životech nás všech. Ať víc nebo míň vědomě, ať víc nebo míň zásadně, jsme všichni ve stresu. To co se nyní na světě děje jednoduše není běžná situace, a pokud člověk nežije někde pod kamenem, prakticky se nějakému ovlivnění nevyhne. Existuje taková zvláštní úměra, že čím víc stresu kolem nás je, tím složitější může být rozpoznat, že i my jsme pod tlakem.

Nevím, proč si dřív hodně pil, ale potřeba snižování hladiny stresu je typickej spouštěč. Když si mozek jednou zvykne na nějaký zaručený způsob jak si ulevit (například pitím), tak potom když je třeba, zase si vzpomene.. a to i po letech. Chci tím říct, možná bych uvažoval na tím, jestli chuť občas si nalít víno k obědu vlastně byla úplná náhoda.

Přijde mi, že chceš mít svoje zdraví pod kontrolou a proto jsi při pozorování, že se ti to začíná vymykat z rukou, raději přestal úplně. Za nějaký tři měsíce (což je mimochodem typickej čas kdy obvykle dochází k lapsu, protože se po čase kdy už máš pocit, že to nejhorší je za tebou, ozve craving a lidi zastihne docela nepřipravený) máš najednou překvapivý chutě. Myslím, že jsi dobře vysledoval, že se s tebou něco děje.

Chtěl bych nějak odpovědět na tvojí otázku jestli to brát vážně, nebo to vlastně "nic není".
Víš, rozpoznat, jestli to nic není a zvládneš to sám je vlastně prakticky nemožný. Z pravidla to totiž poznáš až ve chvíli, kdy se to buď definitivně povede, nebo se to prostě podělá a to už je trochu pozdě. Riziko takovýho kšeftu si zvaž sám.

Rozhodně ti s tím můžou pomoct nějaké uvolňovací techniky, které tu ostatní nabízejí. To je vždycky dobrý. A to i když je člověk úplně fyzicky i psychicky fit :) Pro dobrou stabilitu ale potřebuješ většinou ty nohy alespoň dvě, a pár konzultací v adiktologický ambulanci ti může potřebnou sílu určitě dodat. Jsou zdarma, často nějak anonymizovaný, čekací doby ani dneska nejsou nesnesitelný, jsou skoro na "každým rohu".

Kdyby tě to zajímalo a jsi z Prahy, možností je hromada. Klidně můžu předat nějaký kontakt. A jestli jsi z jiného města, určitě se taky někdo najde ;)