Srdečně zdravím. U mě dobrý. Nějak se ukotvuju ve střízlivosti a učím se s tím zacházet viz občasné chutě apod. Vše je bez pochyby lepší. I když už to třeba není z mé strany tak zábavné, ale to když pomíjivě bylo. Bohužel už to nebylo zábavné pro ostatní a pro mě to bylo už devastujicí. Snažil jsem se to nezdolně obelstít ten chlast. Hledal něco jako taktiku. Ale nedocházelo mi, že jsem ve fázi kdy se to stalo něčím, co mě převyšuje a je silnější a mazanější než já...chci si dát život více do pořádku. Snadné to nebude, ale možné ano. Punk a sebedestrukci přenechám mladším. Hodně si užívám ten feedback od lidí. Mají radost, že mi nějak seplo, že to není uvolnění, ale ničení se a nevážení si sebe a života. Čistírna Bohnice nebyla za odměnu. Kdo tam nebyl. Nepochopí, ale zpětně mi ty věci zapadají a mnohé jsem si tam uvědomil. Nu není to snadná disciplina mít tenhle problèm, ještě v létě a být v kmeni ČR, který tolik toleruje a podceňuje chlast. Nicméně je dobrý připomínat si, že jiné cesty není a zpětně mi ta čistá hlava dodává na sebevědomí, sebeúctě. Líp to člověku myslí a neleká se sám sebe v zrcadle. Je pošetilé v mém případě si tady dál cokoliv namlouvat. Jsem alkoholik. Zneužíval jsem tu látku a projevil ji ohromný despekt a trochu mi kdysi asi uniklo, že Czechtekk skončil na louce a nelze se tomu divit. Ta slabost a závislost mi vždy vzala to na čem mi záleželo. Není snadné si to přiznat. Ale není správné si lhát a ubližovat svým chováním ne jen sobě, ale i lidem, kteří tě mají rádi a jen se dál nechtějí koukat jak v sobě ničíš vše hezké...hodně mi utkvěla věta z Bohnic z kuřárny viz only in the darkness you can see the stars. Věřím v hlubší smysl některých okolností v našich životech. Šlo mi už opravdu o život. A rád bych k němu tedy už měl onu úctu, kterou si život a možnost tu být rozhodně zaslouží:) Každopádně ten mindset a starý vzorce se bouchají. A je to proces. A jde to. Když chceš a učíš se víc si upevnit emoční inteligenci a sebeovládání, který s tím pitím chlastu úzce souvisí. Ona ti jde inteligence a racionální úsudek též dolů, když máš to tzv. bažení. A projde to když tomu nevěnuješ pozornost, občas je to nepříjemné, ale trénink dělá Mistra a ona pak ta závislost vlastně ztrácí na síle. Každý má ty spouštěče jinde. Já to měl hodně v těch vztazích a bezhlavě jsem se otupoval. Což je vlastně úplně špatně dlouhodobě. A mě to takřka už požíralo osobnost a zoufalství a jakási nekompatibita s životem a sebou mě hnala k přesvědčení, že nic nemá smysl. A vlastně jsem si takhle ordinoval každodenní utrpení a vinil vše. Jen ne sebe a pak jsem tu energii obrátil do sebe a měl úplný prozření a uvědomil si, že do tohohle bahna a marasmu jdu celou dobu dobrovolně a že jen já jsem za to zodpovědný a jen já to mohu změnit. V těch Bohnicích vidíš neskutečný bouračky a dopady dlouhodobého užívání v celé " kráse. " Je těžké si přiznat, že jsi tam správně, ale jakmile k tomu dojde a jsi jakžtakž stabilizovaný. Tak ti to nějak dojde, že tam nejsi za odměnu, že tam jsou šílené absurdity. Lidè, kteří mají nevratné následky a zjistíš, že v tom nejsi sám. Že většina těch kluků to přeci taky takhle nechce a ta smířlivost a ohromná pokora pak dělá zazraky. Dává sílu překonat nesnesitelné chvíle, které k tomu pobytu přirozeně patří. Ale bez tak tě nikdo nevylèčí. Pravá soutěž začíná venku, ale uvědomíš si tam mnoho aspektů, které venku nevidíš a máš možnost za určitých podmínek změny k lepšímu toho jediného k čemu máš opravdu kompetenci. Svèho života! Sám sebe! Bez pochyby Bohnice nejsou žádný grand hotel, ale ty lidi tam nejsou od toho, aby ti foukali bebísko, ale chtěj tě navèst k podstatě toho problému a pomoc ti. Což je možné jen za předpokladu, že chceš. Pak už je to prostě čisté o tobě a jak moc schopen si přijmout a vyvážit tu nesnesitelnou temnotu a zoufalství, které to přinášelo a tys nečinně koukal a furt si něco namlouval a prostě se devastoval. V nejlepším se má přestat...to jsem nikdy neměl. Takže v nejhorším v mém případě se má přestat. Kéž mi to vydrží...Moc si to přeju...Ta duše to věděla celou dobu, že je to průser. Nu je mi určitě bez té látky a následných absťáků a stavů opravdu děsivých lépe:)Bohužel ti taky dojde fakt, že žiješ ve velmi nemocné společnosti a že jsi chronický nemocný...to je prostě fakt... Detoxem by si měl projít každý preventivně. To je ryzí nightmare a dno:) Ale zpětně mající ohromný smysl. To nechceš:) Hodně se poslední dobou zamýšlím nad tím, co ti vlastně nemoc jako je závislost chce sdělit. A mám za to, že ti i přes veškerou chuť tě zničit a vábivě tě oklamat. Dává zároveň i prostor k tomu vrátit se sám k sobě a přetavit tu slabost v sílu a možnost se ponaučit. Mnoho lidí tuhle šanci propáslo. A nemuselo to tak být...Jen je pozoruhodné, že člověk tuhle temnotu kolikrát zbytečně a hlavně marně pokouší. Při tom ta rovnice není úplně složitá. Každá návyková látka nad tebou vyhrává zda li ji věnuješ pozornost a slepě ten návyk vykrmuješ. Ty vyhráváš naopak nezájmem a přiznáním si pravdy, že v téhle vodách už není nic pro tebe a možná ani nikdy vlastně nebylo.