Tohle je asi nejbrutálnější rozhovor na téma absťáky, deliria, co jsem slyšela…

Daniel Havíř - Delirium tremens je postrach a trest alkoholiků, sám jsem jich přežil pět
https://youtu.be/NmW8Euw_IRw?si=jzvFEjNdk56US68w

HONZA09: Ono tam hlavně nemusíš mluvit ani jako střízlivý, toho se asi také dost lidí bojí, že tam musí hned něco vykládat :))

Taky tu nepadlo, že to ten rozdíl mezi svépomocnou skupinou a adiktologickou službou je ten, že tam není vlastně žadnej terapeut, co by měl klientovu anamnézu, vedl s ním pravidelný individuální terapie a snažil se s ním sestavit a držet nějakej léčebnej plán.

Každopádně je to určitě možnost a využívá ji spousta lidí. Jak tu padlo je to o tom jak to člověku sedne a za vyzkoušení člověk nic nedá.

IF_: K tomu, že tam můžeš přijít pod vlivem bych podotknul, že to je sice fakt, ale zároveň tam nesmíš mluvit. :)

SDN33: Zajdi na meeting a uvidíš, třeba v Praze je těch možností na více místech a velmi často. Ne každému to sedne, ale není to zas nějaká ezo vymejvárna, ani víru v Boha ti tam nikdo nenutí. Výhoda třeba je, že tam můžeš přijít i pod vlivem nebo tam mohou přijít jako hosti rodinní příslušníci aby pochopili, o čem to celé je. Hlavně tam můžeš dojít kdykoliv, zatímco na terapeuta či léčbu si počkáš.

S tou vírou je to spíše tak, že spousta lidí si tam prošla peklem a mají pak nějakou takovou tu víru v něco, co se jim zhmotní na těch Áčkých. Oni tam často chodí třeba "inventáře", kteří nepijí 15 let a pořád dochází.

SDN33: AA nejsou "ezo", fskutečnosti to, čemu se říká "ezo", jede takovou tu linii "každý z nás je božstvo, každý z nás si tvoří vlastní realitu". AA stojí na nějakém implicitně křesťanském základě, kde naopak člověk přizná, že žádné božstvo není (jak přesně píše ten chlap v článku) a že ten problém natolik přesahuje jeho síly, že je potřeba svěřit ho do rukou "božích", respektive do rukou nějaké vyšší moci, větší než je člověk sám. Institucionálně pokud vím s žádnou církví spojeni nejsou, ale to jádro (celá ta logika věci) navazuje samozřejmě na křesťanství, byť je dneska pokud vím formulované maximálně obecně, aby bylo akceptovatelné i pro ty, co křesťani nejsou.

(Píšu to sem jako expert na náboženství, do AA jsem nechodila.)

Poutavě napsaný příběh.

Roztrhaná duše alkoholika | Anonymní alkoholici
https://www.anonymnialkoholici.cz/osobni-pribehy/roztrhana-duse-alkoholika/

VOY: obcasne az caste mravenceni koncetin, ktere dokaze prehlusit jine vjemy, necitlivost nohou, nejistota v obtiznem terenu (schody napriklad), kterou kompenzuju neustalou vizualni kontrolou. Vyjimecne ranni bolesti chodidel, ktere me pul dne nuti pajdat jak naprcanej kacer. Spatna hojivost ran od kolen dolu.

SDN33: *Pil jsem vodu ze sklenice obouruč. Neudržel jsem ji v jedné ruce.
V těch krátkých mezičasech, kdy jsem střízlivěl, protože jsem si nebyl schopen dojít nakoupit, jsem se snažil pít co nejvíce sklenic vody, abych se rehydratoval.
Jestli se ptáš, kolik jsem pil, když jsem zrovna nestřízlivěl, bylo to mezi litrem a dvěma vodky denně, podle toho, kolík času jsem byl při vědomí.

Já si teda nejsem úplně jistý, jestli mluvím o stejné věci, ale během teď toho posledního absolutně sebedestruktivního období, když jsem po několikadenní nebo spíš týdenní nonstop jízdě začal střízlivět (pravděpodobně protože jsem si nestihl dojít pro další zasoby), nemohl jsem třeba dva dny skoro chodit; svaly nejen v nohou, ale i v rukou odmítaly fungovat, dostat se z horizontální do vertikální polohy byl složitý úkol na několik minut a i s pomocí rukou a stěn jsem se klátil po bytě (jen pro vodu a na záchod) pomaleji než nejzdechlejší zombík. Prostě ve svalech vůbec žádná síla, nohy se podlamovaly, pil jsem ze sklenice obouruč.
Poprvé mě to docela polekalo, pak už jsem věděl, že se to za dva tři dny vrátí k normálu.

Lehkou alkoneuropatii jsem do ctyricitky taky stihl, neni to zas takove umeni.
A vite co? Ona mi zustava i po skoro deseti letech abstinence.

Zeman imho cukrovku má, tam je to jasný