Až v 35 mi došlo že ze závislosti na alkoholu se sám s pomocí vůle nemám šanci vyhrabat... Vědom si blížícího se konce jsem v jedné z jasných chvilek učinil rozhodnutí nechat se hospitalizovat a zkusit se ze závislosti vyléčit... je to 10 let zpátky a od té doby jsem se nedotkl ani kapky alkoholu... pochopil jsem, že jen vůle nestačí a když konec s chlastem, tak úplný a definitivní... v léčebně jsem potkal chlapy co se snažili o "kontrolované pití" a velmi brzy zjistili, že něco jako kontrolované pití neexistuje a je to jen zbožné přání a mýtus...
Možná jsem to hnal do extrému a vyhýbal se i margotce nebo bonboniérám s trestí, teď ale nelituji... nezanedbal jsem doléčování, docházel na ELPA v PNB nebo na sezení AA...
Samozřejmě že jsem musel změnit životní návyky, pár kamarádů z mokré čtvrti z mého života zmizelo, pár přátel se přestalo ozývat, začátek ve střízlivém světě byl velmi náročný... ale i tak bylo moje rozhodnutí nechat se léčit nejlepší rozhodnutí mého života... už jen proto, že dál můžu žít:)))

KRAVINKIN: Přidávám se do týmu "přestat úplně". Mám za sebou čtyři roky bez skleničky a nelituji. Měl jsem to docela podobné jako ty, jen asi poněkud častější a občas, ale to jsem měl vždycky okno, i s agresivitou.
Jednou v depresi a kocovině jsem si řekl, že takhle už to dál nejde, a mj. zašel na setkání Anonymních alkoholiků. Byl jsem tam jenom jednou, ale vřele to doporučuji!

Je to sedm let a kousek, co jsem přestal. Absolutně - polovičaté řešení by mi nefungovalo. Jde to. Je to těžké, hodně těžké, zejména když jste z JV Moravy, ale jde to.
Takže to zvládnete taky.
Nestyďte se o tom mluvit, společnost se změnila, a už to většinově chápe a respektuje.
A nestyďte se říct si o pomoc. Lidi pomáhají rádi.

SEKELLE: super vykon a drzim palce. kontrolovany piti je zaroven vzdycky velky riziko a nejaka permanentni bdelost je na miste. nastavil sis pevny hranice, jestli ses ale uz prolil do delirka, bylo by dobry mit zachytnej plan na situace, kdy se ti v zivote nebude darit. navrat ke starejm zvykum se deje mnohem rychleji nez cela ta puvodni cesta k alkoholismu nebo nadmernymu piti. Zvaz nejaky zabekovani adi poradnou nebo nekym blizkym, s kym to budes moct resit, kdyby se ti to zacalo vymykat z rukou. Drzim palce

DRSH: Gratuluju!!! Drž se, je to dlouha cesta, ale ta SVOBODA, ta za to stoji!
Dneska je to 6 let.
Vsem vam neskutecne fandim a verim ze to zvladnete!

SEKELLE: V poradku, ja se taky jen delim o svou zkusenost. Nekdo jiny to muze mit treba jinak, ale ja at jsem se snazil odeprit si cokoliv (cigarety, nezdravy jidlo, sladkosti, chlast) tak snaha dat si jen malicko vedla jen k utrpeni, ktery nakonec vedlo nevyhnutelne k tomu, ze se to drive ci pozdeji zvrhlo. Ted teda musim podotknout, ze nemam za sebou nejaky velky alkoholovy extempore, ale treba ze sem si rekl nebudu tyden pit a stejne sem si nekde neco dal. Ted nepiju vubec a tim padem mentalni energie, kterou na to musim vynakladat, je nulova a to mi proste jako energeticky nejvyhodnejsi stav. Zejmena s prihlednutim k tomu, ze to samotny piti ma naprosty minimum pozitivnich aspektu.

VOY: Ale ja se nedrzim silou vule, ja to tak mam proste pevne nastavene a nemam s tim problem a taky nikomu nepisu, ze by to tak mel mit, jen se delim o svou zkusenost.

Takže chci všem, kdo chtějí přestat vyjádřit podporu a držím vám palce, držte se, dá se to zvládnout.

SEKELLE: Stejne si myslim, ze je jednodussi nepit vubec nez se snazit zoufale silou vule drzet, abych si nedal treti nebo ctvrty pivo. Prijde mi, ze ty benefity z toho malyho popijeni nejsou takovy, aby staly za to nesmirny psychicky vypeti, ktery stoji nespadnout do toho znova.

Čauky přišel jsem se podělit o mou zkušenost s abstinencí. Jsem 13 měsíců bez ožrání a zvládám si dávat maximálně 2 pivka a to jen když jdu cca jednou za měsíc ven s kamarády, nebo jedno pivko napůl s mamkou k obědu, ke ktrému sw pivko prostě hodí. V lednici se mi žádné pivko taky jinak nevyskytuje. Tvrdý, jsem měl naposledy asi před půl rokem a to malý panák koňaku ve whiskovce, který jsem popíjel asi 3 hodiny během herního večera a k tomu jsem vypil asi litr a půl minerálky. Takže to považuju za totální vítězství, kdy mám vše pod kontrolou a můžu si jen vychutnávat a nechytit slinu a nespadnout do toho zase. Každopádně jsem chlastal tak moc, že když jsem přestal, tak to 2 měsíce bolelo jak psychicly, tak i fyzicky. Měl jsem halucinace, brutální deprese, paralýzy, bolesti hlavy a kloubů a iluzorní stavy, kdy se mi v hlavě děly naprosto mylné scénáře mimo realitu. Nevím jestli to bylo vyloženě delirium, ale rozhodně mě to přesvědčilo o tom, že bych to už v životě nechtěl zažít. Hlavně mám taky obavy, že když bych do toho zase spadnul, tak už bych s tím tentokrát nemusel vůbec přestat a jako cukrovkáře by mě to zabilo a já chci mít rozhodně svůj život na konci ve svých rukou.

dnes slavím 1 rok bez chlastu.

14 dní do nástupu. :)

Začínám to brát vážně. V sobotu 12. si asi dám poslední chlastačku páně a v neděli potupně kocovina s lahváčema na záchranu (snad už to zvládnu stáhnout na 6 denně, jsem teď na 8 denně a to je pořád hodně, i když rozloženo do 18 hodin) a pak z Prahy hezky do podšumaví, cestou jich asi pár dám, přece nepřijedu střízlivý, třeba by mi nevěřili, že jsem alkoholik (odpusťte logiku Kpt. Pierce z MASH *4077*), tak si tam po obědě s tátou, který si dáme cestou, hezky poležím, než mi to sjede na nulu a pak budou kostky vrženy. Jsem poněkud v rocpacích, každopádně moje rozhodnutí je silnější než zlovůle závislosti. Malý ďáblík se mi snaží vnutit, že přece můžu jenom připochlastávat, ne jenom kalit. Hovno! A druhý hovno!! A klidně i třetí hovno!!! Prostě s tím praštit úplně a navždy.

Kdokoliv má tady s pitím problémy, zkuste to taky, klidně teď hned, čekací doby jsou dlouhé a chlast je metla lidstva. Fakt vím, o čem mluvím. Není se za co stydět, prostě si tu závislost připusťte a udělejte se tím něco. Jinak dopadnete jako já. Uzlíček nervů se spoustou depresí a psychóz. Který samozřejmě zaháním pivem, abych "alespoň nějak mohl fungovat". Ne, ne, ne, je to klam a faleš. Dopamin a serotonin se má tvořit na základě jiných vstupů, než udržování hladinky kolem 2‰.

Těším se, dneska jsem se trochu doznal několika přátelům a hodně mi pomohla jejich podpora.

Na každé lahvi nápoje s obsahem alkoholu by mělo stát jak na cigaretách a tabáku velké:

ALKOHOL ZABÍJÍ

alkoholici, nechlastejme na léky na úzkosti

BIRMA: tak alkos to ale chtějí takhle, naopak je sere, že musej čekat

V Japonsku třeba když si něco dáš a dopijes dojis, a stojíš furt oprenej o Bar, tak borec vůbec nechápe, proč tam furt zavazis

VOY: Je to tak, na firemních akcích se tady často chlastá strašlivě, ono to vždycky bylo poznat, když přišel kolega či stážista z nějaké země na jih nebo na západ od nás. Tam byli většinou fakt zvyklí si na takovým tom “přátelským posezení s kolegy” dát drink dva, společensky pokonverzovat a jít. Jenomže v momentě, kdy tento Ital/Kanaďan/ Australan dopíjel nealko a že si teda dát to Czech beer, většina z nás “domorodců” (Čechů, Slováků, popř.kolegů z jiných postkomunistických zemí) už byla nametená :)
Stejně jako mi docela dlouho přišlo úplně běžný dát si na obědě s kolegy 2 piva a jít zas makat (někteří dali klidně 3-4)

A stejně tak si říkám, že asi nikde jinde než tady v ČR jsem nezažila v takové míře, že hodpodskej stojí hostům doslova za prdelí a sotva dopijou pivo, už jim nese další, popřípadě se chodí každejch 5 minut ptát, jestli si dáte ještě a “malý netočim, dej si velký” a podobné rádibyvtipné prupovídky. Jsem si pak uvědomila, jak jsme tady fakt zvyklí to do sebe lít pod tlakem.

Ta alkoholova kultura je v CR proste obzvlaste mizerna, chlasta se strasne a i ja jsem se dost rozchlastal na firemnim akcich. Pak jsem narazil, protoze v Berline kam jsem se prestehoval nebylo zdaleka zvykem pri team eventu urazit 6 piv, ve skutecnosti mi to trochu chybelo. Tak jsem si popijel ty svoje piva nekde sam doma az jsem se nakonec rozhodnul, ze toho bylo dost a uplne jsem prestal.

No a je pravda, ze nektery firemni akce pro me dost ztratily smysl nebo tam treba stravim hodinu a pul, dve namisto toho abych po ctyrech hodinach prijel opily domu taxikem. Celkem jsem si na to zvyknul a vlastne mi to vyhovuje, protoze po tech dvou hodinach kvalita tech interakci uz obvykle jde hodne dolu.

Poznamka pod carou ohledne firemnich akci. Neni to o tom, ze by se tam mely vyresit pracovni problemy. Za me spis o tom, ze spolecne stravime nejaky cas mimo prostredi kde musime podavat nejaky pracovni vykon. Lidi co tyhle akce vynechavaji tak z moji zkusenosti stali vzdycky tak trosku ke svoji skode mimo ten tym. Snazim se nepristupovat ke kolegum tak, ze jsme 100% jenom spolupracovnici – uz kvuli vlastnimu dusevnimu zdravi, kdyz spolu travime tolik casu.