Takže chci všem, kdo chtějí přestat vyjádřit podporu a držím vám palce, držte se, dá se to zvládnout.

SEKELLE: Stejne si myslim, ze je jednodussi nepit vubec nez se snazit zoufale silou vule drzet, abych si nedal treti nebo ctvrty pivo. Prijde mi, ze ty benefity z toho malyho popijeni nejsou takovy, aby staly za to nesmirny psychicky vypeti, ktery stoji nespadnout do toho znova.

Čauky přišel jsem se podělit o mou zkušenost s abstinencí. Jsem 13 měsíců bez ožrání a zvládám si dávat maximálně 2 pivka a to jen když jdu cca jednou za měsíc ven s kamarády, nebo jedno pivko napůl s mamkou k obědu, ke ktrému sw pivko prostě hodí. V lednici se mi žádné pivko taky jinak nevyskytuje. Tvrdý, jsem měl naposledy asi před půl rokem a to malý panák koňaku ve whiskovce, který jsem popíjel asi 3 hodiny během herního večera a k tomu jsem vypil asi litr a půl minerálky. Takže to považuju za totální vítězství, kdy mám vše pod kontrolou a můžu si jen vychutnávat a nechytit slinu a nespadnout do toho zase. Každopádně jsem chlastal tak moc, že když jsem přestal, tak to 2 měsíce bolelo jak psychicly, tak i fyzicky. Měl jsem halucinace, brutální deprese, paralýzy, bolesti hlavy a kloubů a iluzorní stavy, kdy se mi v hlavě děly naprosto mylné scénáře mimo realitu. Nevím jestli to bylo vyloženě delirium, ale rozhodně mě to přesvědčilo o tom, že bych to už v životě nechtěl zažít. Hlavně mám taky obavy, že když bych do toho zase spadnul, tak už bych s tím tentokrát nemusel vůbec přestat a jako cukrovkáře by mě to zabilo a já chci mít rozhodně svůj život na konci ve svých rukou.

dnes slavím 1 rok bez chlastu.

14 dní do nástupu. :)

Začínám to brát vážně. V sobotu 12. si asi dám poslední chlastačku páně a v neděli potupně kocovina s lahváčema na záchranu (snad už to zvládnu stáhnout na 6 denně, jsem teď na 8 denně a to je pořád hodně, i když rozloženo do 18 hodin) a pak z Prahy hezky do podšumaví, cestou jich asi pár dám, přece nepřijedu střízlivý, třeba by mi nevěřili, že jsem alkoholik (odpusťte logiku Kpt. Pierce z MASH *4077*), tak si tam po obědě s tátou, který si dáme cestou, hezky poležím, než mi to sjede na nulu a pak budou kostky vrženy. Jsem poněkud v rocpacích, každopádně moje rozhodnutí je silnější než zlovůle závislosti. Malý ďáblík se mi snaží vnutit, že přece můžu jenom připochlastávat, ne jenom kalit. Hovno! A druhý hovno!! A klidně i třetí hovno!!! Prostě s tím praštit úplně a navždy.

Kdokoliv má tady s pitím problémy, zkuste to taky, klidně teď hned, čekací doby jsou dlouhé a chlast je metla lidstva. Fakt vím, o čem mluvím. Není se za co stydět, prostě si tu závislost připusťte a udělejte se tím něco. Jinak dopadnete jako já. Uzlíček nervů se spoustou depresí a psychóz. Který samozřejmě zaháním pivem, abych "alespoň nějak mohl fungovat". Ne, ne, ne, je to klam a faleš. Dopamin a serotonin se má tvořit na základě jiných vstupů, než udržování hladinky kolem 2‰.

Těším se, dneska jsem se trochu doznal několika přátelům a hodně mi pomohla jejich podpora.

Na každé lahvi nápoje s obsahem alkoholu by mělo stát jak na cigaretách a tabáku velké:

ALKOHOL ZABÍJÍ

alkoholici, nechlastejme na léky na úzkosti

BIRMA: tak alkos to ale chtějí takhle, naopak je sere, že musej čekat

V Japonsku třeba když si něco dáš a dopijes dojis, a stojíš furt oprenej o Bar, tak borec vůbec nechápe, proč tam furt zavazis

VOY: Je to tak, na firemních akcích se tady často chlastá strašlivě, ono to vždycky bylo poznat, když přišel kolega či stážista z nějaké země na jih nebo na západ od nás. Tam byli většinou fakt zvyklí si na takovým tom “přátelským posezení s kolegy” dát drink dva, společensky pokonverzovat a jít. Jenomže v momentě, kdy tento Ital/Kanaďan/ Australan dopíjel nealko a že si teda dát to Czech beer, většina z nás “domorodců” (Čechů, Slováků, popř.kolegů z jiných postkomunistických zemí) už byla nametená :)
Stejně jako mi docela dlouho přišlo úplně běžný dát si na obědě s kolegy 2 piva a jít zas makat (někteří dali klidně 3-4)

A stejně tak si říkám, že asi nikde jinde než tady v ČR jsem nezažila v takové míře, že hodpodskej stojí hostům doslova za prdelí a sotva dopijou pivo, už jim nese další, popřípadě se chodí každejch 5 minut ptát, jestli si dáte ještě a “malý netočim, dej si velký” a podobné rádibyvtipné prupovídky. Jsem si pak uvědomila, jak jsme tady fakt zvyklí to do sebe lít pod tlakem.

Ta alkoholova kultura je v CR proste obzvlaste mizerna, chlasta se strasne a i ja jsem se dost rozchlastal na firemnim akcich. Pak jsem narazil, protoze v Berline kam jsem se prestehoval nebylo zdaleka zvykem pri team eventu urazit 6 piv, ve skutecnosti mi to trochu chybelo. Tak jsem si popijel ty svoje piva nekde sam doma az jsem se nakonec rozhodnul, ze toho bylo dost a uplne jsem prestal.

No a je pravda, ze nektery firemni akce pro me dost ztratily smysl nebo tam treba stravim hodinu a pul, dve namisto toho abych po ctyrech hodinach prijel opily domu taxikem. Celkem jsem si na to zvyknul a vlastne mi to vyhovuje, protoze po tech dvou hodinach kvalita tech interakci uz obvykle jde hodne dolu.

Poznamka pod carou ohledne firemnich akci. Neni to o tom, ze by se tam mely vyresit pracovni problemy. Za me spis o tom, ze spolecne stravime nejaky cas mimo prostredi kde musime podavat nejaky pracovni vykon. Lidi co tyhle akce vynechavaji tak z moji zkusenosti stali vzdycky tak trosku ke svoji skode mimo ten tym. Snazim se nepristupovat ke kolegum tak, ze jsme 100% jenom spolupracovnici – uz kvuli vlastnimu dusevnimu zdravi, kdyz spolu travime tolik casu.

KRAVINKIN: A jo, tak :)) tak tomu už rozumim :)

No, teď si dávám po delší době nealko období, suchý září a dost možná to protáhnu dál. Jako, myslim, že jsem se už dostávala do škodlivýho užívání (holt umělecky zaměřená škola, reklamky, sociální práce... takový prostředí abstinenci úplně nesvědčí, i když, tady v Čechách vlastně žádný a je to jedno, jestli je někdo IT, sochař nebo malíř pokojů. A samozřejmě osobní nastavení, vím, že kromě zmíněnýho sebemedikování mám sklon se tak jako "opájet" věcma, zážitkama a že se mi někdy špatně hledá nějaká míra.) Několik let držím suchej leden (letos se mi teda úplně nepovedl, možná proto teď ten suchý podzim). A řekla bych, že dost inklinuju k tomu modelu "funkční alkoholik" - kterej samozřejmě funguje jen dočasně, ale vždycky jsem to měla tak, že i po kalbě jsem se byla schopná se nějak restartovat a "plnit povinnosti" (dokonce jsem jednou absolvovala pracovní pohovor po alko/eMkovém mejdanu, teď už to moc nechápu, jak se to podařilo :)
No ale teď jsem v takovém bodě, kdy jsem si uvědomila, že když budu kalit dál, tak mi ty (občasný) úzkosti fakt přerostou přes hlavu a dala jsem si brzdu.

Tak to byla taková dlouhá odpověď na takovou jednoduchou otázku :)

KRAVINKIN: jj, vlastně i proto jsou ty firemní akce zrádný - že je to často na účet firmy nebo formou nějakého rautu, kde jsou vždy karafy s vínem neustále plné :) To je něco jinýho, než když člověk vidí, jak mu na účtu narůstá plůtek.

OPERAHYPNO: Jo, blbý je, když všichni vědí, že si rád dáš a najednou nechceš, tak přijdou idiotský dotazy. Jo a vlastně ještě jedna věc, v jistý fázi těchhle večírků přichází chvíle tance, což za střízliva moc nezvládám a bývá to další krizový moment.

WTK: Já to mám takhle: Samotné pivo zvládám v počtu 8-9. Pak už to nejde. Takže běžná návštěva hospody nehrozí velkým extempore. Horší je, když už mám upito těch piv a mám pocit, že jsem ještě málo, a sedím někde poblíž flašky, nalitých sklenic nebo jiného neomezeného zdroje. Což se ti zase v běžné hospodě nestane, spíš na nějakém rautu nebo někde, kde se nakoupí chlast, aby se každý obsluhoval. Pak se začnu "bavit" a mám pocit, že musím nutně přitápět pod kotlem. A tak se začnu obsluhovat... Házím do sebe panáky, které jinak piju výjimečně a víno piju jako vodu.
Když to po sobě čtu, tak to úplně vypadá, že přesně vím, která akce je ta riziková, ale stejně tomu podlehnu. :-(

OPERAHYPNO: Souhlas. Lidi z práce nejsou kámoši, jen to tak vypadá, protože s nimi trávíš celé dny. A fakt je, že přistupovat na to nemusím a když už, tak bez chlastu to bude určitě bezpečnější.
BIRMA: Tohle už je naprosto přesný, jsem rád, že nejsem sám, kdo to tak má, i když je to teda dost sobecký přístup, sorry.
BIRMA: ;-) Zlomené srdce to - naštěstí - nebylo. I když nějaká ta frustrace by se tam našla. Ale nebudu se vymlouvat - kolikrát jsem to zvládl i bez ní. Předpokládám, že ženu v takovém stavu asi každý raději poslouchá než muže, takže tohle není můj případ, i když bůhví, co jsem plácal...

BIRMA: A nešťastná láska :) To je živná půda těchto extempore. Napřed bujaré veselí a pak pošťouraní se v té bolesti a debaty ve 3 ráno na baru o zlomeném srdci, ideálně s neznámejma lidma 🤦🏻‍♀️ Tyhle radovánky ráda zanechám někde v minulosti :)