Ta alkoholova kultura je v CR proste obzvlaste mizerna, chlasta se strasne a i ja jsem se dost rozchlastal na firemnim akcich. Pak jsem narazil, protoze v Berline kam jsem se prestehoval nebylo zdaleka zvykem pri team eventu urazit 6 piv, ve skutecnosti mi to trochu chybelo. Tak jsem si popijel ty svoje piva nekde sam doma az jsem se nakonec rozhodnul, ze toho bylo dost a uplne jsem prestal.

No a je pravda, ze nektery firemni akce pro me dost ztratily smysl nebo tam treba stravim hodinu a pul, dve namisto toho abych po ctyrech hodinach prijel opily domu taxikem. Celkem jsem si na to zvyknul a vlastne mi to vyhovuje, protoze po tech dvou hodinach kvalita tech interakci uz obvykle jde hodne dolu.

Poznamka pod carou ohledne firemnich akci. Neni to o tom, ze by se tam mely vyresit pracovni problemy. Za me spis o tom, ze spolecne stravime nejaky cas mimo prostredi kde musime podavat nejaky pracovni vykon. Lidi co tyhle akce vynechavaji tak z moji zkusenosti stali vzdycky tak trosku ke svoji skode mimo ten tym. Snazim se nepristupovat ke kolegum tak, ze jsme 100% jenom spolupracovnici – uz kvuli vlastnimu dusevnimu zdravi, kdyz spolu travime tolik casu.

KRAVINKIN: A jo, tak :)) tak tomu už rozumim :)

No, teď si dávám po delší době nealko období, suchý září a dost možná to protáhnu dál. Jako, myslim, že jsem se už dostávala do škodlivýho užívání (holt umělecky zaměřená škola, reklamky, sociální práce... takový prostředí abstinenci úplně nesvědčí, i když, tady v Čechách vlastně žádný a je to jedno, jestli je někdo IT, sochař nebo malíř pokojů. A samozřejmě osobní nastavení, vím, že kromě zmíněnýho sebemedikování mám sklon se tak jako "opájet" věcma, zážitkama a že se mi někdy špatně hledá nějaká míra.) Několik let držím suchej leden (letos se mi teda úplně nepovedl, možná proto teď ten suchý podzim). A řekla bych, že dost inklinuju k tomu modelu "funkční alkoholik" - kterej samozřejmě funguje jen dočasně, ale vždycky jsem to měla tak, že i po kalbě jsem se byla schopná se nějak restartovat a "plnit povinnosti" (dokonce jsem jednou absolvovala pracovní pohovor po alko/eMkovém mejdanu, teď už to moc nechápu, jak se to podařilo :)
No ale teď jsem v takovém bodě, kdy jsem si uvědomila, že když budu kalit dál, tak mi ty (občasný) úzkosti fakt přerostou přes hlavu a dala jsem si brzdu.

Tak to byla taková dlouhá odpověď na takovou jednoduchou otázku :)

KRAVINKIN: jj, vlastně i proto jsou ty firemní akce zrádný - že je to často na účet firmy nebo formou nějakého rautu, kde jsou vždy karafy s vínem neustále plné :) To je něco jinýho, než když člověk vidí, jak mu na účtu narůstá plůtek.

OPERAHYPNO: Jo, blbý je, když všichni vědí, že si rád dáš a najednou nechceš, tak přijdou idiotský dotazy. Jo a vlastně ještě jedna věc, v jistý fázi těchhle večírků přichází chvíle tance, což za střízliva moc nezvládám a bývá to další krizový moment.

WTK: Já to mám takhle: Samotné pivo zvládám v počtu 8-9. Pak už to nejde. Takže běžná návštěva hospody nehrozí velkým extempore. Horší je, když už mám upito těch piv a mám pocit, že jsem ještě málo, a sedím někde poblíž flašky, nalitých sklenic nebo jiného neomezeného zdroje. Což se ti zase v běžné hospodě nestane, spíš na nějakém rautu nebo někde, kde se nakoupí chlast, aby se každý obsluhoval. Pak se začnu "bavit" a mám pocit, že musím nutně přitápět pod kotlem. A tak se začnu obsluhovat... Házím do sebe panáky, které jinak piju výjimečně a víno piju jako vodu.
Když to po sobě čtu, tak to úplně vypadá, že přesně vím, která akce je ta riziková, ale stejně tomu podlehnu. :-(

OPERAHYPNO: Souhlas. Lidi z práce nejsou kámoši, jen to tak vypadá, protože s nimi trávíš celé dny. A fakt je, že přistupovat na to nemusím a když už, tak bez chlastu to bude určitě bezpečnější.
BIRMA: Tohle už je naprosto přesný, jsem rád, že nejsem sám, kdo to tak má, i když je to teda dost sobecký přístup, sorry.
BIRMA: ;-) Zlomené srdce to - naštěstí - nebylo. I když nějaká ta frustrace by se tam našla. Ale nebudu se vymlouvat - kolikrát jsem to zvládl i bez ní. Předpokládám, že ženu v takovém stavu asi každý raději poslouchá než muže, takže tohle není můj případ, i když bůhví, co jsem plácal...

BIRMA: A nešťastná láska :) To je živná půda těchto extempore. Napřed bujaré veselí a pak pošťouraní se v té bolesti a debaty ve 3 ráno na baru o zlomeném srdci, ideálně s neznámejma lidma 🤦🏻‍♀️ Tyhle radovánky ráda zanechám někde v minulosti :)

OPERAHYPNO: Já přestal chodit pravidelně kamkoliv, více než 1x za měsíc ani omylem, teď přes zimu spíše 1x za dva měsíce a plán je takový že letos už nikam, ale to se nepovede. Náhodné akce že mě kdokoliv vytáhnul kamkoliv byli hezké ale už mi není 20. no ani 30

KRAVINKIN: mě k tomuhle napadá, možná takový pokročilejší alkáčovo zamyšlení. Jak sem už od toho odtržen dlouho (a vlastně ve vlastní safezóně) tak si samozřejmě můžu takové nazírání dovolit:

Člověk by se měl zamýšlet v takových situacích, proč by vůbec na věc jako "večírek z práce" měl přistoupit? Proč by měl udržovat "zábavně - sociální" vazbu s lidmi z práce, nezvládne to i bez toho aby oni/on/další lidé museli sedět v zařízení nutně k tomu určeném? já zažil v životě alkáče mnoho popracovních piv se šéfem, mnoho pravidelných pondělních a středečních porad atd. a dneska na to koukám jak divej: Vždyť tam se jen chlastalo, s nikdy se žádná vzájemná vazba neutvořila, nepomohlo to nikdy tý společný věci těch lidí (pracovní) atd.
Za mě je nelepší tam vůbec nechodit, vyřadit to ze svýho života jako věc, kterou nepotřebuju, protože mi nic nedává ale jen bere. vedle toho pak pravidelný pivo s kámošema jednou za týden je nejvíc ok.

KRAVINKIN: Jsem se tak zamyslela - a vlastně jsem taky nešla skoro nikdy na akci s tím, že se tam jdu cíleně zrušit. Většinou to naopak doprovázely takový ty typický řeči jako “jdu jen na chvilku, 2 dvojky a dost, zítra musim… to a to.” Ta destruktivní “ruská” nálada se objeví během akce, tak nějak vyvře - a když ten moment nepodchytím brzo, rychle se na té vlně svezu. Mě dřív přišlo, že se to holt “tak stane” a nevěnovala jsem tomu pozornost, pak až po nějaké době jsem zjistila, že to je fakt vyvrcholení nějakého neladu nebo frustrace nebo - to mi připoměla tvoje historka - hodně se mi to stávalo i na firemních akcích, když jsem tam byla nová a nikoho neznala a tak se vehementně uvolňovala pomocí chlastu :)

Ale samo nechci nikomu podsouvat své motivy, spíš jsem nad tím tak podumala.

KRAVINKIN: me vzdycky zaujme nejaky cteni o ztrate zaklopky, ja mam treba pocit ze sem ani zadnou nemel a spis bylo vyjimkou kdyz sem si pamatoval vsechno.
imho pokud se ti takovy situace stavaj a chces aby se uz nikdy nedely, fakt jedina 100% cesta je vyhnout se alkoholu uplne. Minimalne tam, kde to muze mit nejvic nezadouci dopady.
alkoholicky doporuceni jako najist se mastnyho, pit jen jednu vec, nebo si dat antiethanol, to muzou zredukovat, ale az se i pres ne dostanes do stejnyho stavu, dojdes k tomu sam.

KRAVINKIN: V pondělí jsem šel do práce se staženou prdelí, jestli mi někdo nebude vyčítat, co jsem tropil ve čtvrtek, ale byli tam povětšinou lidi, kteří to netáhli do konce. Kolegyně měla narozeniny, tak vytáhli flašku, že si připijeme, a já že nechci. No a začaly klasický kecy, proč ne, a do kolika jsme tam vlastně ve čtvrtek byli. Vůbec jsem se v tom nechtěl rýpat, tak jsem plácnul, že do tří, což by asi tak odpovídalo. Pak jsem se jen od někoho jiného dozvěděl, že jsem zmizel. Proto mi asi kolega v pátek ráno psal a ptal se, jestli žiju. (tyhle otázky mě fakt děsej, ale nemám odvahu ptát se, co jsem dělal a proč se na to ptá) Chtěl dělat jako že nic a tak jsem jen poděkoval a odpověděl, že v pohodě. Buď jsem ale měl nějakou lucidní chvilku nebo jsem se cítil zneuznaný a odmítnutý, za což jsem teď vděčný, a objednal si taxíka. Takže nakonec celkem v cajku směrem k okolí. Zbytek sebeúcty ještě zůstal.
PRAASHEK: Díky za rady, najíst se a nemíchat je jasný, v tom druhým jsem teda dost propadl a pil pivo, zelenou, bílé i červené.
Dám si teď s chlastem oraz celkově. Zároveň chci na firemních akcích do budoucna nepít vůbec. Jednu dobu mi fungovaly taky limity o kterých píše
HUGH_BOYLAN:. Máte s tím někdo pozitivní zkušenosti nebo doporučení?
Ale určitě nejlepší řešení je od JERRY69:. To tady víme všichni.
BIRMA: V něčem se v tvé odpovědi vidím zcela, ale něco mám hodně jinak. Třeba nikdy nejdu na akci s tím, že budu totál na sračky. Tuhle destruktivní ruskou náladu nemívám. Spíš se mi upouštění páry a pochlastávání na uvolnění zvrtne ve ztrátu záklopky. Naopak s výčitkami, frustrací a tím být hodný a správný to mám stejně.
ZABAKOVA: Tohle si dokážu představit a před ztrátou rozumu bych to asi řešil odchodem, ale...

OTAVA: však ten pojem taky nemá s depresemi (míněn psychický stav/nemoc) nic společného - mimojiné působí jako anxiolytikum a deprese ti opravdu nepůsobí nějakou "přímou" cestou :)

Depressant - Wikipedia
https://en.wikipedia.org/wiki/Depressant

HUGH_BOYLAN: Držím moc palce! Přijde mi, že od problémového pití k závislosti je často fakt krůček a hodně lidí právě tady setrvá v takovým tom popření, jakože: já to mám pod kontrolou, dyť se nic neděje, hromada lidí chlastá ještě víc… zkrátka přiznat si, ze je na čase udělat takovou radikální změnu chce odvahu a vůli si ty růžový brýle sundat.

Jinak, přijde mi, že takových těch veselých pijáků je jak šafránu - spíš ten alkohol lidi užívají jako antidepresivum nebo jako únik od něčeho nepříjemného (Zdravím Gábora Matého :))
Též se snažím ty symptomy zavnímat dřív, než mi to přeroste přes hlavu a nasadit nějakou konstruktivnější “léčbu” (péče o sebe, terapie, někdy i “prosté” řečení NE), než si pak jít vypláchnout hlavu alkáčem.

BIRMA: Souhlas. Já taky prožívám dost kritické období života a ten chlast používám jako růžové brýle. Jenže to je špatně. Proto jsem se nějak vnitřně nastavil se s tou legální a přitom velmi společensky nebezpečnou drogou seknout.

JERRY69: Tvrdé mi po loňských svátcích vánočních začalo dělat psychicky zle. Bohužel se jednou za měsíc stavil ke kamarádovi, kterému jsem dodělával střechu, jiný kamarád s litrem Fernetu, kterým je posedlý. Vyřešil jsem to letos v létě už nouzově tak, že jsem si s nimi připil, ale nenapil se. Ráno pak ten jiný kamarád našel s velkou potěchou plného panáka v kuchyni, i v předsíni na stole a ještě u ohniště. S rozkoší jsem ho sledoval, jak to do sebe během minuty nasypal a spokojeně se usmál. Tvrdé já ne, jedu pivo. Dneska teprve 3 a to bylo to první po ránu kvůli klepání! Ovšem jde na mě absťák. To mne štve úplně nejvíc. Závidím lidem, kteří dokáží bezpečně přežít kocovinu.

Tak či onak, už jenom tři týdny!!! :)

KRAVINKIN: Měl jsem to prakticky úplně stejně. Vyřešil jsem to (téměř úplným) vysazením alkoholu. V mém případě je to teda 3. krok po tom, co jsem přestal s trávou a následně s nikotinem. Do hospody chodím normálně, piju nealko pivo. Teď už jsem ve fázi, kdy jsem schopný si dát i panáka, když nastane nějaká společenská situace typu přípitek na svatbě atp. Přiťuknu si a pocucávám ten jeden celej večer. Dá se tak mimochodem probruslit i 10ti přípitkama na chlastací chatě a člověk není za asociála. Za poslední rok jsem měl 2 piva a to druhé minulý týden mi už ani nechutnalo - přijde mi to všechno moc sladký. Jinak to má samé výhody (finanční, mentální a fyzická kondice, více času na důležité věci v životě) a hlavně se podařilo utnout tu trajektorii čím dál tím větší ostudy a fyzických úrazů.