HUGH_BOYLAN: Přijde mně, že to máš hodně na sílu a jseš o tom hodně přesvědčenej.
Já, když jsem kdysi trochu klopýtal v drogách, měl v morální a fyzický kocovině vždy přesvědčení, že už nikdy. A zase znovu a znovu. Až jsem se pak na to vykašlal "potichu a jednoduše". Bez hlasitýho přesvědčování sebe sama a okolí, prostě jsem to udělal.
V tobě teď tak trochu vidím sebe tehdy. Tak ti to snad vyjde, držím palce.

PRAASHEK:
HUGH_BOYLAN:

to by mě taky zajímalo. Jinak držím palce a taky doporučuju tu konfrontační návštěvu starého prostředí - ne hned samozřejmě, ale třeba ty čarodky to už od teď si myslim dobrej termín na reakci fyzickou i mentální.

jinak já už bych bejt tebou nic neplánoval a utíkal to všechno realizovat, nakonec se za 14 dní rozmyslíš, protože teď seš trochu hodnej a jde ti to, a pak to prosereš. bacha na to!

HUGH_BOYLAN: máš v plánu užívat po absolvování nějaké jiné psychoaktivní substance nebo jsi smířen s komplet čistotou?

COPS192: Super, tohle je radost číst, protože pevně věřím, že to taktéž zvládnu a uvidím ten život trochu jinou optikou. A přijít o kamarády z mokré čtvrti? To nejsou kamarádi, ale dobří známí. V mé sociální bublině mne všichni opravdoví přátelé podporují a jsem jim za to vděčen. Nějakou dobu se společenských akcí, kde se pije, účastnit nehodlám, ale zároveň je jasné, že dřív nebo později budu pozván na lákavou sešlost mých oblíbených človíčků a budu to muset vydržet. Ostatně, je třeba trénovat odolnost proti pokušení. Jestli to všechno vyjde, tak plánuju zajít na letitou tradicí pořádané Čarodějnice, kde se scházíme s těmi nejlepšími přáteli a je tam vždycky bečka piva a kořalka. A já si prostě dovezu basu limonád, mlýnek na kávu a džezvu. Musím se naučit říkat za jakýchkoliv okolností říkat: "NE!"

Až v 35 mi došlo že ze závislosti na alkoholu se sám s pomocí vůle nemám šanci vyhrabat... Vědom si blížícího se konce jsem v jedné z jasných chvilek učinil rozhodnutí nechat se hospitalizovat a zkusit se ze závislosti vyléčit... je to 10 let zpátky a od té doby jsem se nedotkl ani kapky alkoholu... pochopil jsem, že jen vůle nestačí a když konec s chlastem, tak úplný a definitivní... v léčebně jsem potkal chlapy co se snažili o "kontrolované pití" a velmi brzy zjistili, že něco jako kontrolované pití neexistuje a je to jen zbožné přání a mýtus...
Možná jsem to hnal do extrému a vyhýbal se i margotce nebo bonboniérám s trestí, teď ale nelituji... nezanedbal jsem doléčování, docházel na ELPA v PNB nebo na sezení AA...
Samozřejmě že jsem musel změnit životní návyky, pár kamarádů z mokré čtvrti z mého života zmizelo, pár přátel se přestalo ozývat, začátek ve střízlivém světě byl velmi náročný... ale i tak bylo moje rozhodnutí nechat se léčit nejlepší rozhodnutí mého života... už jen proto, že dál můžu žít:)))

KRAVINKIN: Přidávám se do týmu "přestat úplně". Mám za sebou čtyři roky bez skleničky a nelituji. Měl jsem to docela podobné jako ty, jen asi poněkud častější a občas, ale to jsem měl vždycky okno, i s agresivitou.
Jednou v depresi a kocovině jsem si řekl, že takhle už to dál nejde, a mj. zašel na setkání Anonymních alkoholiků. Byl jsem tam jenom jednou, ale vřele to doporučuji!

Je to sedm let a kousek, co jsem přestal. Absolutně - polovičaté řešení by mi nefungovalo. Jde to. Je to těžké, hodně těžké, zejména když jste z JV Moravy, ale jde to.
Takže to zvládnete taky.
Nestyďte se o tom mluvit, společnost se změnila, a už to většinově chápe a respektuje.
A nestyďte se říct si o pomoc. Lidi pomáhají rádi.

SEKELLE: super vykon a drzim palce. kontrolovany piti je zaroven vzdycky velky riziko a nejaka permanentni bdelost je na miste. nastavil sis pevny hranice, jestli ses ale uz prolil do delirka, bylo by dobry mit zachytnej plan na situace, kdy se ti v zivote nebude darit. navrat ke starejm zvykum se deje mnohem rychleji nez cela ta puvodni cesta k alkoholismu nebo nadmernymu piti. Zvaz nejaky zabekovani adi poradnou nebo nekym blizkym, s kym to budes moct resit, kdyby se ti to zacalo vymykat z rukou. Drzim palce

DRSH: Gratuluju!!! Drž se, je to dlouha cesta, ale ta SVOBODA, ta za to stoji!
Dneska je to 6 let.
Vsem vam neskutecne fandim a verim ze to zvladnete!

SEKELLE: V poradku, ja se taky jen delim o svou zkusenost. Nekdo jiny to muze mit treba jinak, ale ja at jsem se snazil odeprit si cokoliv (cigarety, nezdravy jidlo, sladkosti, chlast) tak snaha dat si jen malicko vedla jen k utrpeni, ktery nakonec vedlo nevyhnutelne k tomu, ze se to drive ci pozdeji zvrhlo. Ted teda musim podotknout, ze nemam za sebou nejaky velky alkoholovy extempore, ale treba ze sem si rekl nebudu tyden pit a stejne sem si nekde neco dal. Ted nepiju vubec a tim padem mentalni energie, kterou na to musim vynakladat, je nulova a to mi proste jako energeticky nejvyhodnejsi stav. Zejmena s prihlednutim k tomu, ze to samotny piti ma naprosty minimum pozitivnich aspektu.

VOY: Ale ja se nedrzim silou vule, ja to tak mam proste pevne nastavene a nemam s tim problem a taky nikomu nepisu, ze by to tak mel mit, jen se delim o svou zkusenost.

Takže chci všem, kdo chtějí přestat vyjádřit podporu a držím vám palce, držte se, dá se to zvládnout.

SEKELLE: Stejne si myslim, ze je jednodussi nepit vubec nez se snazit zoufale silou vule drzet, abych si nedal treti nebo ctvrty pivo. Prijde mi, ze ty benefity z toho malyho popijeni nejsou takovy, aby staly za to nesmirny psychicky vypeti, ktery stoji nespadnout do toho znova.

Čauky přišel jsem se podělit o mou zkušenost s abstinencí. Jsem 13 měsíců bez ožrání a zvládám si dávat maximálně 2 pivka a to jen když jdu cca jednou za měsíc ven s kamarády, nebo jedno pivko napůl s mamkou k obědu, ke ktrému sw pivko prostě hodí. V lednici se mi žádné pivko taky jinak nevyskytuje. Tvrdý, jsem měl naposledy asi před půl rokem a to malý panák koňaku ve whiskovce, který jsem popíjel asi 3 hodiny během herního večera a k tomu jsem vypil asi litr a půl minerálky. Takže to považuju za totální vítězství, kdy mám vše pod kontrolou a můžu si jen vychutnávat a nechytit slinu a nespadnout do toho zase. Každopádně jsem chlastal tak moc, že když jsem přestal, tak to 2 měsíce bolelo jak psychicly, tak i fyzicky. Měl jsem halucinace, brutální deprese, paralýzy, bolesti hlavy a kloubů a iluzorní stavy, kdy se mi v hlavě děly naprosto mylné scénáře mimo realitu. Nevím jestli to bylo vyloženě delirium, ale rozhodně mě to přesvědčilo o tom, že bych to už v životě nechtěl zažít. Hlavně mám taky obavy, že když bych do toho zase spadnul, tak už bych s tím tentokrát nemusel vůbec přestat a jako cukrovkáře by mě to zabilo a já chci mít rozhodně svůj život na konci ve svých rukou.

dnes slavím 1 rok bez chlastu.

14 dní do nástupu. :)

Začínám to brát vážně. V sobotu 12. si asi dám poslední chlastačku páně a v neděli potupně kocovina s lahváčema na záchranu (snad už to zvládnu stáhnout na 6 denně, jsem teď na 8 denně a to je pořád hodně, i když rozloženo do 18 hodin) a pak z Prahy hezky do podšumaví, cestou jich asi pár dám, přece nepřijedu střízlivý, třeba by mi nevěřili, že jsem alkoholik (odpusťte logiku Kpt. Pierce z MASH *4077*), tak si tam po obědě s tátou, který si dáme cestou, hezky poležím, než mi to sjede na nulu a pak budou kostky vrženy. Jsem poněkud v rocpacích, každopádně moje rozhodnutí je silnější než zlovůle závislosti. Malý ďáblík se mi snaží vnutit, že přece můžu jenom připochlastávat, ne jenom kalit. Hovno! A druhý hovno!! A klidně i třetí hovno!!! Prostě s tím praštit úplně a navždy.

Kdokoliv má tady s pitím problémy, zkuste to taky, klidně teď hned, čekací doby jsou dlouhé a chlast je metla lidstva. Fakt vím, o čem mluvím. Není se za co stydět, prostě si tu závislost připusťte a udělejte se tím něco. Jinak dopadnete jako já. Uzlíček nervů se spoustou depresí a psychóz. Který samozřejmě zaháním pivem, abych "alespoň nějak mohl fungovat". Ne, ne, ne, je to klam a faleš. Dopamin a serotonin se má tvořit na základě jiných vstupů, než udržování hladinky kolem 2‰.

Těším se, dneska jsem se trochu doznal několika přátelům a hodně mi pomohla jejich podpora.

Na každé lahvi nápoje s obsahem alkoholu by mělo stát jak na cigaretách a tabáku velké:

ALKOHOL ZABÍJÍ