CYBORCA: Skutecny bazev clanku je: Alkohol souvisí se dvěma sty nemocemi, způsobuje 13 druhů rakoviny

Jinak pro zasmání jsem si vzpomněl na jednu věc z terapie. Nedlouho po tom co jsem přestal chlastat, tak jsem cejtil, že jsem úplná guma a trochu mě to stalo. Tak to říkám tomu terapeutovi a rozebírali jsme to a on, že to tak bejt nemusí nutně, že je možný, že jsem byl úplná guma vždycky, akorát mi to bylo vylitýmu jedno. :)

CHORCHEOS: Ja bych hele rekl, ze asi neni. Nekourim ani nevim, 15-20 let? Taky jsem ve stavu, ze si muzu to cigaro dat. Ale mam za to, ze s chlastem to je precijen ponekud jina pisnicka, protoze ten pocit co opilost v mozku aktivuje je radove jine kvality nez co udela nejaky cigo. Klidne verim, ze pro nekoho kdo se propije do jisty faze uz cesta zpatky bezpecna nebude nikdy.

HUGH_BOYLAN: no, já byl závislej na kouření. Teď abstinuju 12. rok a vím, že jedno nebo dvě cigára za rok si dát můžu a ten návyk mi nenaběhne. Je to srovnatelný?

Jinak depresi řeším taky a antidepresiva jsou v pohodě, nic to s lidma nedělá :-)

HUGH_BOYLAN: ok, fér.

hra myšlenek.. za mě lepší se výšek nebát, ale mít z nich respekt. to mě chrání před pádem asi lépe.

OPERAHYPNO: Mám dost známých z léčby, kteří to brali stylem "možná se napiju, ale až za rok" nebo "až mi umře máma" nebo tak. A jedna dobrá kamarádka z léčby si vždycky řekla: "A není škoda to celé zahodit?" Tož abstinuje už šest let a je spoko.

ZSIS: Ne. Vnímám se jako člověk, který s tím dlouhodobě pracuje a ví o tom. Není problém to vědomí, že už se NIKDY nenapiju. Mnohem větší stresor je to BÝT VE STŘEHU. Ale díky terapii zpracovávám vědomí, že stresory nemusí být nutně špatné. Jsou to vnitřní mechanismy, které nás chrání. Něco jako to, že se bojím výšek. To mě CHRÁNÍ před pádem. A člověk se musí umět chránit. Velmi komplexní problematika to je.

OPERAHYPNO: v poho však od toho tady ten klub je si myslim

OPERAHYPNO: Závislost je nemoc a bohužel dost náročná a celoživotní. Není to jako s rýmičkou, kterou člověk vyleží.

Já jsem teda po skončení období závislosti (na více psychotropních látkách - ne alkohol) zamedikovanej (trittico, pregabalin, lamictal). Bez toho bych to asi nedal a frčel dál.

Stalo to teda 5 let zkoušení různých psychofarmak, a mě je konečně relativně fajn, strašná úleva.. Byl sem teda zlomenej už za mlada a svy deprese jsem si fetem ještě zhoršil.