• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    BRANASymbol - Sifra - Klic - Kod
    BRANA
    BRANA --- ---
    The Golden Ass: The Transformations Lucius
    by Apuleius


    ‘It was not yet midnight when I awoke with a sudden start to see the full moon just rising from the sea-waves and shining with unusual brilliance. Now, in the silent secrecy of night, was my opportunity. Knowing that his greatest of goddesses was supremely powerful; that all human life was ruled by her Providence; that not only all animals, both tame and wild, but even lifeless things were animated by the divine power of her light and might; that as she waxed and waned, so in sympathy and obedience every creature on earth or in the heavens or in the sea was increased or diminished; and seeing that Fate was now seemingly satiated with my long tale of suffering and was offering me a hope, however late in the day, of rescue: I decided to beg for mercy from the awesome manifestation of the goddess that I now beheld. At once, shaking off my sluggish repose, I jumped up happily and briskly, and eager to purify myself I plunged into the sea. Seven times I immersed my head, since that is the number which the godlike Pythagoras has told us is most appropriate in religious rituals, and then weeping I uttered my silent prayer to the all-powerful goddess.

    “Queen of heaven, whether you are Ceres, nurturing mother and creatrix of crops, who in your joy at finding your daughter again set aside the ancient acorn, fodder for wild beasts, and taught man the use of civilized food, and now fructify the ploughlands of Eleusis; or whether you are Venus Urania, who in the first beginnings of the world by giving birth to Love brought together the opposite sexes and so with never-ending regeneration perpetuated the human race, and now are worshipped in the sanctuary of sea-girt Paphos; or whether you are Phoebus’ sister, who by relieving women in labour with your soothing remedies have raised up many peoples, and now are venerated in your shrine at Ephesus; or whether you are Proserpine of the fearful night-howling and triple countenance, you who hold back the attacks of ghosts and control the gates of hell, who pass at will among the sacred groves and are propitiated with many different rites; you who brighten cities everywhere with your female light and nourish the fertile seeds with your moist warmth and dispense according to the motions of the Sun an ever-changing radiance; by whatever name, in whatever manner, in whatever guise it is permitted to call on you: do you now at last help me in this extremity of tribulation, do you rebuild the wreck of my fortunes, do you grant peace and respite from the cruel misfortunes that I have endured: let there be an end of toils, an end of perils. Banish this loathsome animal shape, return me to the sight of my friends and family, restore Lucius to himself; or if I have offended some power that still pursues me with its savagery and will not be appeased, then at last let me die if I may not live.”

    Such were the prayers that I poured forth, accompanied with pitiful lamentations; then sleep once more enveloped my fainting senses and overcame me in the same resting place as before. I had scarcely closed my eyes when out of the sea there emerged the head of the goddess, turning on me that face revered even by the gods; then her radiant likeness seemed by degree to take shape in its entirety and stand, shaking off the brine, before my eyes. Let me try to convey to you too the wonderful sight that she presented, that is if the poverty of human language will afford me the means of doing so or the goddess herself will furnish me with superabundance of expressive eloquence.

    First, her hair: long, abundant, and gently curling, it fell caressingly in spreading waves over her divine neck and builders. Her head was crowned with a diadem variegated with many different flowers; in its centre, above her forehead, a disc like a mirror or rather an image of the moon shone with a white radiance. This was flanked on either side by a viper rising sinuously erect; and over all was a wreath of ears of corn. Her dress was of all colours, woven of the finest linen, now brilliant white, now saffron yellow, now a flaming rose-red. But what above all made me stare and stare again was her mantle. This was jet-black and shone with a dark resplendence; it passed right round her, under her right arm and up to her left shoulder, where it was bunched and hung down in a series of many folds to the tasselled fringes of its surface shone a scattered pattern of stars, and in the middle of them the full moon radiated flames of fire. Around the circumference of this splendid garment there ran one continuous garland all made up of flowers and fruits. Quite different were the symbols that she held. In her right hand was a bronze sistrum, a narrow strip of metal curved back on itself like a sword-belt and pierced by a number of thin rods, which when shaken in triple time gave off a rattling sound. From her left hand hung a gold pitcher, the upper part of its handle in the form of a rampant asp with head held aloft and neck puffed out. Her ambrosial feet were shod with sandals woven from palm-leaves, the sign of victory. In this awesome shape the goddess, wafting over me all the blessed perfumes of Arabia, deigned to answer me in her own voice.

    “I come, Lucius, moved by your entreaties: I, mother of the universe, mistress of all the elements, first-born of the ages, highest of the gods, queen of the shades, first of those who dwell in heaven, representing in one shape all gods and goddesses. My will controls the shining heights of heaven, the health-giving sea-winds, and the mournful silences of hell; the entire world worships my single godhead in a thousand gods; the native Athenians the Cecropian Minerva; the island-dwelling Cypriots Paphian Venus; the archer Cretans Dictynnan Diana; the triple-tongued Sicilians Stygian Proserpine; the ancient Eleusinians Actaean Ceres; some call me Juno, some Bellona, those on whom the rising and those on whom the setting sun shines, and the Egyptians who excel in ancient learning, honour me with the worship which is truly mine and call me by my true name: Queen Isis.”’

    BRANA
    BRANA --- ---
    LETNÍ SLUNOVRAT
    Slunce dosahuje svého vrcholu, bude mít největší sílu ve svém ročním cyklu a zároveň začne postupně slábnout. Slunce v letním slunovratu představuje duchovní vzestup, osvícení a návrat k jednotě androgynie (objevením principů tvorby), je vyvrcholením jednotlivce a názornou cestou k osvícení, která byla zastoupena slunovraty a rovnodenností roku. Solární tradice (Oslava letního slunovratu) je oslavou životodárné energie fyzického Slunce, ale také oslavou celého probuzení, hluboce symbolické označení, které je možné chápat na mnoha úrovních. Stejně jako fyzický oheň má schopnost ničit a tvořit, tak duchovní oheň může vytvářet a ničit celý vesmír i sám sebe, a umožňuje nám být plně "znovuzrozenou" bytostí (osvíceným).
    Prostřednictvím procesu osvícení probouzíme uvědomění. Tajné procesy vzkříšení symbolizovaly přeměnu, pomocí které je člověk schopen překonat svou nižší přirozenost, ovládat své chutě, a vyjadřovat vyšší potenciál. Tajné učení bylo předáváno za účelem pomoci bojující lidské bytosti probudit duchovní síly, před upadajícím chtíčem a degenerací.
    Odhaduje se, že je postaveno na stovky (ne-li tisíce) obrovských megalitických staveb, kamenné kruhy, chrámy, a vnitřní tajné komnaty, které jsou zarovnané se sluncem přesně o slunovratu a rovnodennosti (v celé Evropě, Velké Británii, Egyptě, Severní a Jižní Americe, Austrálii, Asii, a mnoha dalších částech světa).

    Brana L.P.




    BRANA
    BRANA --- ---
    OKO HOROVO

    Staří Egypťané věřili, že tento symbol má velmi silný a magický vliv na obnovení harmonie.
    Oko je součástí těla, schopno vnímat světlo, a proto je symbol pro duchovní schopnosti, pozitivní i negativní aspekty čaker.



    BRANA
    BRANA --- ---
    Mýtus, přírodní alegorie a kosmologie jsou důležité symbolické vrstvy. Nejlepším zdrojem informací o tajemstvích ISIS pochází z románu (The Metamorphoses - Apuleius). Apuleius byl spisovatel se zájmem o náboženství a záhady. V poslední kapitole své knihy (což je jediný starověký román přeživší v plném rozsahu) je vše o tom, jak ukládá Isis znamení a jak se stát zasvěcencem jejího tajemství.
    To co Apuleius napsal, se stalo páteří pro mnoho iniciačních obřadů, a některých forem zednářských chrámů.


    The Metamorphoses
    le bibliomane moderne: Une traduction de L'Âne d’Or d’Apulée (1553).
    http://le-bibliomane.blogspot.cz/2010/09/une-traduction-de-lane-dor-dapulee-1553.html


    BRANA
    BRANA --- ---
    ATLANTIDA JAKO ALEGORIE

    Zamyslíme-li se nad Platonovým popisem Atlantidy, uvědomíme si, že jeho příběh je přinejmenším z části alegorický. Poplatonští filozofové z počátku našeho letopočtu jako Origen, Porphyrius, Proclus a Jamblichos zastávali názor, že mýtus o Atlantidě v sobě skrývá hlubší tajemství.
    Nicméně jejich názory se interpretací tohoto tajemství různí. Platonova Atlantida symbolizuje nejspíše trojitý charakter vesmíru i lidského těla. Deset králů Atlantidy by mohla být pythagorejská Tetraktys — čísla zrozená jako pět proti-kladných párů. Čísla od jedné do deseti vládnou podle některých okultních nauk všemu živému a jsou podřízena monádě, číslu jedna, prvnímu a nejstaršímu z nich. Symbolem Poseidonovy moci nad obyvateli sedmi menších a tří velkých ostrovů bylo kopí se třemi hroty. Deset ostrovů spolu s trojzubcem symbolizuje trojjedinou moc Nejvyššího boha a sedm regentů, kteří mu jsou přímo podřízeni. Kdybychom považovali Atlantidu za jakýsi prapůvodní symbol vědomí, pak její propad do hlubin oceánu znázorňuje sestup racionálního, organizovaného vědomí do oblasti nevědomí. Anebo také sestup ducha do hmoty. Potom by tento mýtus mohl být paralelou k biblickému příběhu prvního hříchu a mohl by představovat nutnou podmínku k vývoji vědomí člověka.Podle legendy stála uprostřed Atlantidy nejvyšší hora světa. Vrhala stín na vzdálenost mnoha kilometrů a její vrchol se dotýkal nebes. Hora označující střed světa je zároveň symbolem lidské hlavy. Na jejím vrcholu byl chrám bohů, a tak v ní můžeme vidět prototyp řeckého Olympu. Hlavní město Atlantidy, »město se zlatými branami«, se objevuje v mnoha pozdějších legendách jako Město bohů či Svaté město. Je to prapůvodní Nový Jeruzalém z poslední knihy Bible, Apokalypsy, který má ulice dlážděné zlatema jeho dvanáct bran je vykládáno třpytivými drahokamy.


    Tajné dějiny Evropy - Bohumil Vurm




    BRANA
    BRANA --- ---
    KŘEST, POTOPA A AKVATICKÉ SYMBOLY

    Mezi těmi několika skupinami spojitých symbolů akvatické symboliky, které jsme si právě představili, je poslední symbol daleko nejširší a nejsložitější. Jeho strukturu jsme se pokusili vyložit v předcházející práci, na niž si dovolíme čtenáře odkázat (srov. Traité ďHistoire des Religions); v ní nalezne zásadní části výkladu o akvatických hierofaniích a současně analýzu symbolů, které je zhodnocují. Zde se omezíme na několik nejvýznamnějších rysů.
    Vodstvo symbolizuje univerzální souhrn virtualit; jsou fons et origo, zásobárna všech možností existence; předcházejí veškerou formu a podporují veškeré stvoření. Příkladný obraz veškerého stvoření je ostrov, který se nenadále „zjeví“ uprostřed vod. Naopak ponoření do vody symbolizuje regresi do preformálního stavu, opětovné začlenění do nerozlišeného světa preexistence. Vynoření opakuje kosmogonické gesto projevu formy; ponoření se rovná rozpuštění forem. Právě proto symbolika vodstva implikuje stejně dobře smrt jako znovuzrození. Kontakt s vodou vždy obsahuje nějaké obrození:
    na jedné straně proto, že po rozpuštění následuje nějaké „nové zrození“, na druhé straně proto, že ponoření zúrodňuje a zmnožuje životní potenciál. Akvatické kosmogonii odpovídají - v antropologické rovině - hylogenie, víry, podle nichž se lidský druh zrodil ve vodách. Potopě nebo periodickému zaplavování kontinentů (mýty typu „Atlantidy“) odpovídá v lidské rovině „druhá smrt“ duše - („vlhko“ a leimon v pekle atd.) nebo iniciační smrt křtem.

    Ale jak v rovině kosmologické, tak v rovině antropologické se ponoření do vod rovná nikoli definitivnímu zániku, ale přechodné reintegraci s neurčitém, po níž následuje nové stvoření, nový život nebo nový člověk, podle toho, jestli se jedná o moment kosmický, biologický nebo soteriologický. Z hlediska struktury je „potopa“ srovnatelná s „křtem“ a pohřební úlitba s očistou novorozence nebo s jarními rituálními koupelemi, které přinášejí zdraví a plodnost.

    Mircea Eliade - Obrazy a symboly
    Esej o magicko-náboženských symbolech



    BRANA
    BRANA --- ---
    Co odkrývají symboly
    – Mircea Eliade

    1. Symboly jsou schopny odkrýt možný způsob reality či uspořádání tohoto světa, které nejsou patrné na úrovni bezprostřední zkušenosti. Například: symbolika vody je schopna odhalit to, co nemá ještě formu, co se může projevit, co je chaotické. Nejde samozřejmě o racionální poznání, ale o zachycení intenzivního vědomí předcházejícího uvažování. Z těchto záchytných bodů je utvářen tento svět. Když později lidé zpracovali tyto obsahové významy, vznikly první úvahy o podstatě tohoto světa, výchozí bod všech kosmologií a ontologií, od véd až k předsokratikům.

    2. Pro přírodní národy jsou symboly vždycky náboženské, protože se vztahují buď k něčemu reálnému, nebo k uspořádání tohoto světa. Na archaických kulturních úrovních se reálno – to jest to mocné, významné, živoucí – rovná posvátnu. Přitom je tento svět výtvorem bohů nebo nadpřirozených bytostí; odkrýt uspořádání světa znamená odhalit nějaké tajemství či „zašifrovaný“ význam tohoto božského díla. Archaické náboženské symboly v sobě proto obsahují ontologii; samozřejmě ontologii předsystematickou, vyjádření mínění o tomto světě a současně o lidské existenci. Mínění, které není vyjádřeno pojmy a jež se nedá vždycky převést do logických pojmů.

    3. Základním charakteristickým rysem náboženského symbolismu je jeho mnohoznačnost, jeho schopnost vyjadřovat současné několik významů, jejichž vzájemnost není patrná na úrovni bezprostřední zkušenosti. Například symbolika Luny vyjevuje přirozenou vzájemnost mezi lunárními rytmy, pozemským vývojem, vodou, růstem rostlin, ženami, smrtí a vzkříšením, lidským údělem. Symbolismus Luny konečně odhaluje „mystickou“ shodu mezi nejrůznějšími úrovněmi kosmické reality a některými možnými způsoby lidské existence. Tato shoda není připisována bezprostřední a spontánní zkušenosti ani kritickému přemýšlení. Je výsledkem určitého způsobu „jak být přítomen“ v tomto světě.

    4. Schopnost náboženského symbolismu odhalit větší množství strukturálně nedílně spojených významů má velký význam: symbol je schopen odkrýt zorný úhel, v němž se nesourodé skutečnosti dají skloubit do jednoho celku či dokonce sloučit do jednoho „systému“. Jinými slovy, náboženský symbol umožňuje člověku odkrýt určitou jednotu tohoto světa a současně mu vyjevit jeho vlastní úděl jako neodlučnou součást tohoto světa.

    5. Snad nejdůležitější poslání náboženského symbolismu – důležité zejména pro úlohu, kterou má v pozdějším filosofickém hloubání – je jeho schopnost vyjádřit paradoxní stavy či některá uspořádání konečné reality, jež je nemožné vyslovit jinak.

    6. Nakonec je zde existenciální hodnota náboženského symbolismu, to jest skutečnost, že se symbol vždycky vztahuje k nějaké realitě či stavu, který podněcuje lidskou existenci. Hlavně tento existenční rozměr odlišuje a rozděluje symboly od pojmů. Symboly si ještě uchovávají spojení s hlubokými zdroji života; dalo by se říci, že vyjadřují „duchovní prožitek“. Z tohoto důvodu mají symboly „numinózní“ svatozář: odhalují, že možné způsoby ducha jsou i projevy života, a tudíž přímo zaručují lidskou existenci. Náboženský symbol neodhaluje jenom strukturu skutečnosti či rozměr existence, přináší i význam lidskému životu. Proto symboly usilující o konečnou realitu dokonce představují pro člověka, který dešifruje jejich poselství, osobní zjevení.

    BRANA
    BRANA --- ---
    The Star Sirius - Secret Beginings - YouTube
    http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=FRDBIy5D1ZI
    XCHAOS
    XCHAOS --- ---
    BRANA: no... platí to i obráceně třeba alkohol může pomoci ventilovat nevyřešený hněv (agresivní opilci), ale současně může při častém užívání způsobit problémy s játry.
    BRANA
    BRANA --- ---
    Magickou krajinou – Alchymisté | DokumentarniFilmy.cz
    http://dokumentarnifilmy.cz/dokumentarni-serialy/magickou-krajinou-alchymiste/
    BRANA
    BRANA --- ---

    Jupiter - Měsíc
    Čelní chakra, Třetí oko, energie Jupiteru (vnitřní učitel)
    játra - problémy s játry jsou často přes nevyřešený hněv


    BRANA
    BRANA --- ---

    The Key of the Sacred Science



    BAKA
    BAKA --- ---
    The swastika, the earliest known symbol, and its migrations : with observations on the migration of certain industries in prehistoric times : Wilson, Thomas, 1832-1902 : Free Download & Streaming : Internet Archive
    http://archive.org/details/theswastika00wilsuoft
    BAKA
    BAKA --- ---
    The Migration of Symbols Index
    http://www.sacred-texts.com/sym/mosy/index.htm
    BRANA
    BRANA --- ---
    ~ oslavy ASTARTE fénické bohyně lásky a plodnosti - se změnily ve Velikonoce

    ~ sumerské oslavy letního slunovratu - se staly svátkem sv. Jana Křtitele

    ~ oslavy zimního slunovratu připadající na 25. prosince propojeny s Usirem, Horem, Thamuzem, Mithrou, Orfeem - se změnily ve svátek Vánoce
    [Do křesťanského příběhu byla začleněna velká část mytologie o Mithrovi]


    Joseph Campbell:
    "Mytologie je předposlední pravda, neboť konečná pravda se nedá vyjádřit pomocí slov."


    BRANA
    BRANA --- ---
    Sírius - [Psí hvězda, Aschere, Canicula, Šíp - Kak.si.sá (akkadsky šukudu), pes který vede, Mul-lik-ud (hvězda-pes-slunce), Eset/Isis (původně Sopdet), v helénském období Sóthis]


    Mýty a skutečnost
    http://myty.info/rservice.php?akce=tisk&cisloclanku=2009120001
    V doprovodu svého manžela Osirise (představovaného pásem souhvězdí Orion) se Eset vracela zpět. Nejprve se nad obzorem objevil pán podsvětí Osiris ve hvězdách našeho orionu. Následovala jej jeho žena Eset v podobě Síria. Vše mohlo být obrozeno, břehy Nilu zúrodněny blížícími se záplavami.
    Slunce, ztělesňující jeden z aspektů Hóra, bylo symbolicky synem bohů symbolizovaných Síriem a Orionem. Egypťané již mnohem dříve jednoduchým výpočtem stanovili, že pokud se Sírius zpožďuje o 1 den za 4 roky, pak se vrátí zpět do stejného dne v kalendáři za 365 x 4 = 1460 let (resp. 1456). Tuto periodu 1460 egyptských kalendářních let nazýváme obdobím Sopdet. Cyklus označujeme jako sotická perioda (sothický cyklus, Sothic cycle, období Sothis)
    Římský historik Tacitus ve svém díle Letopisy zmiňuje, že se Fénix vracel do Heliopole každých 1461 let a naposledy to bylo roku 34 n.l. To ukazuje spojitost se sotickou periodou. Fénix je tedy symbol Síria, což dokládá i červená barva či město Heliopolis, odkud bývaly sledovány východy Síria.
    Řecký výraz phoenix označoval ptáka, kterého Egypťané dříve nazývali bennu. Pták bennu byl spojen s duší (ba) slunečního boha Ra. Bennu (bnw) doprovázel bohy na jejich cestě duatem, dokud se neobjevili po sedmdesáti dnech na ranním nebi. Pták bennu sedával na vrcholu kamene benben. Posvátný kámen ve tvaru pyramidy či kónusu byl umístěn v chrámu v Heliopoli a snad tvořil i vrcholky pyramid.
    Sírius představoval v zarathuštrovské tradici světlo.
    Také její titul Stella Maris - Hvězda moří je převzat od bohyně Isis, podobně jako půlměsíc, na kterém stála. Mořem nebylo původně míněno naše slané moře ale nebesa. Hvězdou nebeského moře byl Sírius, nejjasnější hvězda na obloze.
    Sumerská bohyně Bau snad měla vztah k Psí hvězdě. Byla dcerou nejvyššího sumerského boha Anua, který byl zobrazován jako šakal. Propojení Síria se psem je původním staroegyptským tradicím cizí. Vazba mezi Síriem a psem se začala vytvářet teprve pod řecko-římským vlivem. Bohyně Isis pak byla vzácně zobrazována jedoucí na psu. Čína znala Síria jako Tsien Lang - Nebeského vlka.
    Čerokíové věřili, že Sírius a Antares jsou psi hvězdy strážící konec Cesty duší - Mléčné dráhy. V zimě chránil Sírius východní konec, Antares v létě střežil konec západní.
    Starověcí Peršané zobrazovali Sírius přímo jako šíp. V Indo-íránských mýtech byl Sírius personifikován s božským lukostřelcem Tištrijou (Tishtrya, perský Tir-šíp).
    Ve starověké Indii byl Sírius spojen s lovem. V sanskrtu byla hvězda jmenována jako Lovec. Védy nazývají hvězdu Tištrija, Tišiga (Tishiga) či Tistar - Vůdčí hvězda.
    V Koránu lze identifikovat pouze dvě nebeská tělesa - Slunce a Síria. Alláh je nazýván jako Pán Síria.
    Starověcí Mayové sledovali zejména heliakální východy Venuše a vedli podle nich přesný kalendář. Některé chrámy však zřejmě zaměřili také na heliakální východy Síria.

    Sírius a posvátná padesátka ?
    Někteří badatelé se domnívají, že Sírius je v mýtech spojen s číslem 50 či 49. Připomínají, že oběh Síria B kolem Síria A trvá také necelých 50 let.
    50 bylo sumerských bohů Anunnaků. Bůh Marduk si získal 50 jmen. 50 hrdinů doprovázelo Gílgameše do podzemí.
    Král Aktaión (Actaeon) spatřil nahou koupající se bohyni Artemis. Bohyně se rozhněvala a proměnila krále v jelena. Aktaióna pak uštvala a roztrhala jeho smečka padesáti loveckých psů.

    BRANA
    BRANA --- ---
    BRANA
    BRANA --- ---

    Gral [Graal gradalis] - Had [Ophis]





    BRANA
    BRANA --- ---

    Mysteries Forum - GrahamHancock.com
    http://www.grahamhancock.com/phorum/read.php?f=1&i=316406&t=316334
    Gary Osborn



    BRANA
    BRANA --- ---
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam