Zavane-li osud člověka do cizích krajů, nastanou obvykle nejrozmanitější situace, kdy se dotyčný tulák musí nějak s leckýms domluvit. Tu se ukáže užitečnost cizích jazyků, jimž jsme se už předem více či méně naučili. Tyto jazyky obsahují téměř nekonečný počet slůvek, jejichž důležitost je nepopiratelná, neboť se z nich skládají přávě ty věty, jichž jsme k domluvě potřební. Stane se ovšem, že jsme pozapomněli, nic nás zrovna hrome nenapadá – a tu sáhneme po konverzační příručce. Tvůrci těchto záchranných člunů bývají nadáni přímo jasnovidnou předvídavostí námětů a jejich nejdrobnějších nuancí. Když jsem se v pokročilém mládí nabifloval hindské slůvko anubhavsiddhálóčnávád (empiriokriticismus), cítil jsem se velmi vyzbrojen ke všem případným kláním jazyka. Avšak chyba lávky – kypící život je mnohem složitější, jak se právě chystám demonstrovat. Namátkou jsem vám, milí čtenáři, vybral přehršli vět nabízených ve starších i novějších konverzačních příručkách orientálních jazyků. Nuže, konverzujte, konverzujte!