Zavane-li osud člověka do cizích krajů, nastanou obvykle nejrozmanitější situace, kdy se dotyčný tulák musí nějak s leckýms domluvit. Tu se ukáže užitečnost cizích jazyků, jimž jsme se už předem více či méně naučili. Tyto jazyky obsahují téměř nekonečný počet slůvek, jejichž důležitost je nepopiratelná, neboť se z nich skládají přávě ty věty, jichž jsme k domluvě potřební. Stane se ovšem, že jsme pozapomněli, nic nás zrovna hrome nenapadá – a tu sáhneme po konverzační příručce. Tvůrci těchto záchranných člunů bývají nadáni přímo jasnovidnou předvídavostí námětů a jejich nejdrobnějších nuancí. Když jsem se v pokročilém mládí nabifloval hindské slůvko anubhavsiddhálóčnávád (empiriokriticismus), cítil jsem se velmi vyzbrojen ke všem případným kláním jazyka. Avšak chyba lávky – kypící život je mnohem složitější, jak se právě chystám demonstrovat. Namátkou jsem vám, milí čtenáři, vybral přehršli vět nabízených ve starších i novějších konverzačních příručkách orientálních jazyků. Nuže, konverzujte, konverzujte!

Oh, myslím, že cestu zcela dobře snesu; vozy expresních vlaků jsou na velice dobrých pérách, člověk se neotřásá.
Nahnuvše se z okna vidíme koleje blyštěti se za vlakem.
V létě je v Tunisu vedro, ale zimou se ochladí.
Sedě nebo leže, směrem vlaku nebo opačně, užíval jsem koňaku, a přece nevykonal jsem klidné cesty.
Pokladní dřímá za pultem a neurčitý zápach po mastnotě se vznáší ve vzduchu.
Je-li vám libo, pojeďme do směnárny.
S každé strany ulice jsou chodníky, určené pro chodce.
Obchodník s mužským prádlem prodává mužské prádlo, podvlíkačky, kravaty, ponožky.
Nit a plátno jsou zhotoveny v tkalcovně tkalcem.
Bavlník dává bavlnu, jež smíšena jsouc s nití skýtá plátno velmi pevné.
Viděl jsem děti, které se staly pomalu úplnými mrzáky: kulhavými a hrbatými.
Byl též dva roky v ústavu choromyslných.
Obávám se, že dostanu lysinu; vlasy mně příliš padají.
Budete letos potřebovati svrchník?
Je-li chladno, zelenina se uchová na několik dnů.
Doneste zbytky stravy do čeledníku.
Na podzim zapřahá rolník své voly do pluhu.
V zemích vinic jest vinobraní.
V podjesení třpytí se kapky rosy na babím létě.
Je viděti někoho v křoví, několik ptáků odtud odlétlo.
Alláhábád jest nad Benáresem, Patna jest pod ním.
Hleďte tohoto tlustého plže, který se plazí po kraji příkopu.
Jalovec je také keř; dává nám jalovec.
Kaštan jedlý má za plod kaštany. Kaštan divoký je strom ozdobný; jeho plod není jedlý a nazývá se též kaštan.
Jmelí jest rostlina cizopasná.
Vidím duhu, jež zrcadlí se v kalužích na cestě.
Poněvadž se svah stává velmi srázným, vine se stezka v zatáčkách, jež dosti obtížno slézati.
Jsme již hodně vysoko; vesnice na úpatí hor jsou jako mraveniště.
Ani ptáků již není slyšeti; napoprvé jest to zvláštní.
Loď tančila jako ořechová skořápka; tříšť vln nás bičovala do tváří.
Seznámil jsem se se starým námořníkem, kouře při tom svou starou dýmku.
Jděte do školky a dobře se podívejte, mají-li stromky již pupence.
Lov vodní zvěře se mi vymstil; jsem prohlodán rheumatismem.
Co toho musím uloviti, abych mohl rozdati všechny kýty, jež jsem byl slíbil!
Mé náčiní, udice a háčky, jsou v pořádku; jen červy mi třeba ještě opatřiti.
Slyšel jste, co praví tento muž? Jaká hrůza! Vytáhli tělo úplně zuhelnatělé.
Bude to již druhý pohřeb, jehož se tento týden zúčastním.
V Alžíru se dosti vyučuje arabštině.
Veršováním zveme souhrn pravidel, jimž je třeba se podrobiti při tvoření veršů.
Mezi hmyzožravci najdeme ježka, krtka a rejska. Bobr se zde nevyskytá.
Plaz sípá, žába kuňká.
Každý generál má štáb, ve kterém jsou poboční důstojníci.
Mé péro je lepší tvého.
Hodně pije a je nábožný.
Proč jsi nechal kozu vlézti do domu? Kolik mléka dává?
Nemám vaši vycházkovou hůl, ani bratrovu.
Cestou jsem náhodou potkal buvolici.
Není správné bíti ženu, natož stařenu.
Tato kobyla se brzy ohřebí.
Šakal se vymanil z klece a utekl.
Předstíral hluchotu a neodpovídal.
Ceníš-li si svého života, poslyš, co ti říkám.
Pane, kuchař je opět opilý; mám přinésti sandwich?
Tento holub patří k této holubici.
Tygr má ve zvyku zabíjet a požírat menší zvířata.
Byla tchyně hodná?
Porada někdy byla, někdy nebyla.
Tam byla jedna placka, zde byly dvě placky.
Kde zmizely takové hezké dívky?
Vám bude zapotřebí asi jedna spodnička.
Onu práci dělejte onak!
Slečno, vezměte a dejte!
Paní Jašpálová, prosím zůstaňte!
Oblékněme svá miminka!
K umytí rukou je třeba mýdla.
Zhusta bývá zmatek.
Nestalo se to vpředu, ale vzadu.
Delegát byl vedle.
Rád se ponořujete do vody?
To není tolikhle, ale tamtolik.
Až ho uvidíte, leknete se.
Ta zpráva pro něj byla tak zdrcující, že se rozhodl jít pracovat.
Kdes ukradla tu slepici?
Moje manželka je dobrá hospodyně; je náramně hádavá.
Kde je tu veřejný záchodek? – Daleko.
Přítel přivedl domorodou dívku, aby truchlícímu manželovi nabídl náhradní zábavu.
Ona slepá dívka je v tomto žlutém pokoji.
Dědeček opět koupil sekretářce nové punčochy.
Zapomněl jsem si violoncello u guvernéra.
Rozkohoutěný celník se přehraboval v kufru.
Pan učitel uklouzl po banánové slupce.
Promiňte, že přicházím později; zdržel jsem se u pitvy.
Vačice vylezla na strom, ale po chvíli opět slezla.
Stykem se ženami ztratil smysl pro soustředěnou práci.

Vybral Vladimír Miltner.