SEVERINE: já to umím, ale já mám vlaky ráda :-)

VERONIKA22: my jsme všichni hodní, milí, přizpůsobiví. takže teď jde jen o to, jak ve zdraví přežít do té doby, než z těch mých testosteronem prosáklých neandrtálců vyrostou dospělí. a nechat si léčit alergii na vláčky (dřív mi nevadily, ale čeho je moc, toho je příliš .. aneb kdo z vás umí ze spaní vyjmenovat 10 nejobvyklejších druhů lokomotiv a ani se to nemusel učit?). uf, to jsem si oddechla.

PASTEL: nemůžou tě vyhodit ze základky v místě bydliště, ale jinde ano. A ano, bylo to kvůli chování, byl fakt velice obtížně zvladatelný. Psala jsem tu někde, že jsme ho občas bila, protože jsem byla vážně v koncích, ale že i to mě zpětně mrzelo, nelíbí se mi to.

PASTEL: hodný děti?! Pobavila jsi mě. Moje nejstarší dítě bylo postrachem školek a škol, vyrazili ho ze školky i z první třídy, do pátého ročníku vystřídal tři základky :-D

PASTEL: Já myslim, že ono to dítě pokud má tyhle tendence nějakým extremnim způsobem zlobit, tak se do té nedůstojné a ponižující situace stejně dostane. Jestli teda neni ponižující samo o sobě už to že s sebou mlátí o zem a ječí.

SEVERINE: nevěřim, že na to mám spoléhat. máma byla vychovaná jako v bavlnce a co z ní je? neskutečná svi..... ( kopie jedné pratety ). věřím spíš na DNA.

články o adoptovaných dětech jsem teda ještě moc nečetla ale velmi často slýchám, že ač se ti rodiče můžou přetrhnout tak milující výchovou ovlivní strašlivě málo :o(

já v dcerce taky vidím tchýni a to byl tak strašný rebel, že snad i seděla v lochu :o/. takže na mírnost kašlu. tchýně byla vychovaná mírně a povaha se jí teda bujaře rozjela. takže se fakt strašně bojím co by z dcerky mohlo být a začínám se bát co se přihodí v pubertě.

ještě bych asi dodala, že často platí se zamyslet: kdo z rodiny je stejný rebel a tu výchovu spíš přizpůsobit tomu jaký dospělý z toho příbuzného vyrostl. jestli i tak je to šikovný a mírný člověk tak se asi nebude čeho bát. ale jestli jako dospělý je i tak dost problémový tak bych fakt nasadila tvrdší výchovu. neříkám bití ale teda trochu strachu asi nezaškodí.

CHIMERA: já mluvím o tom druhém díle. mě ale ten druhý díl totálně nezaujal a praktikovat to nehodlám i kdyby to sebevíc fungovalo. on ty děti myslím vůbec ničím netrestal ale snažil se jim říct, že chápe, že sebou chtějí mlátit o zem atd. a víc problematiky v paměti nemám


EDERA: chápu o čem asi mluvíš. mě taky vadilo ticho v domácnosti a že se mi někdo vyhýbal ale fakt mě to neodradilo od toho neudělat tu kravinu zase příště. to mlčení byl pro mě nějaký mírný trest ač jsem se ho bála
no a byla teda máma pro tebe strachem nebo respektem? neboť jsem se do té problematiky už trochu zamotala a asi nevím kde je vlastně hranice. možná ani jasná hranice není a strach v určitém věku tam být musí.
zlobivý mrňous prostě není natolik chytrý aby na něj pravilo domlouvání a nula procent strachu ne?

já teda vidím jen chlapečky kolem sebe a i když těm rodičům může pusa upadnout tak stejně budou do té hračky kopat a házet s ní o zem dokud ji nezničí. to samé do bratra. fakt si myslím, že není možné aby si malé dítě uvědomovalo co se asi přihodí tomu komu podrazím nohy. a příště to bude dělat zase to je jasné :o/

VERONIKA22: logicky mi z toho plyne, tak že až bude dospělá a ty třeba senilní, bude ona být (křičet nebo jinak atakovat) tebe a bude to v pořádku - protože ty budeš mít přece míň rozumu než ona .. uvidíme, jestli tím získá tvůj respekt :)
CHIMERA: já právě mám zkušenost jen s klukama - ale díky testosteronu, kterýho mají oba přehršel, by to jiný být mělo (viz kniha, po který je auditko pojmenovaný).

CHIMERA: Mně teda Karp fungoval/funguje na obě děti. První dítě usínalo na bílý šum jak na povel, druhé je o něco svéhlavější, ale pokud se vztekne kvůli tomu, že chce spát, tak po zabalení usíná na třetí zhoupnutí a šumění ho uvádí do dlouhého, klidného spánku, jinak se budí víc. Na to usnutí potřebuje někdy větší péči a laborování, co vlastně chce (takže by se mohlo zdát, že to úplně funkční není:) ), ale ten delší klidnější spánek je šuměním určitě.

CHIMERA: Je to jiné, protože (bez ohledu na leckdy opačné nastavení konkrétních jedinců) obecně vzato klučičí a holčičí mozek prostě fungujou jinak. A nezměním to, i kdybych se postavila na hlavu a odrážela ušima.:-)

SEVERINE: ano je to strach a když dítě půjde sedět na lavici ( teda dítě, které tam bude nerado sedět a zoufale volat maminko vem si mě k sobě ) tak příště až něco provede bude mít co? zase asi strach že půjde sedět ne?

já si pod respektem představuju až třeba druhou dobu výchovní :oD. když už dítě ví co si na rodiče dovolit nesmí. a strach přejde v rozumný respekt. s dcerkou jsem bojovala asi půl roku a teď to jde jako po másle ať má vztekací období nebo ne. i když je to natvrdlík tak když vztáhne ruku na sestřinu hlavu tak jí dost často docvakne co máma udělá jestli sestru uhodí ( bezdůvodně uhodí )

EDERA: jj, já se teda s dětma nervalal nikdy, spíš jsem byla otloukánek, ale kdyby mě někdo na takovou truclavici posadil, tak bych mě to hodně nasejřilo :-)

holky, proč vlastně myslíte, že vychovávat kluky je jiné, než vychovávat holky? myslím, že výchova je o tom, co od nich očekáváte. když neočekáváte nic, nemůžou zklamat :-D

EDERA: na Matouše kupodivu trestná lavička celkem fungovala, na Tobiáše jsme ji v životě použít nemusela. Fakt je každý dítě jiný.

EDERA: já bych to nevyčítala jen klukům. kdybyste věděli, jak strašnej já bývala bordelář. v aktovce plesnivé svačinky, uklízela jsem jen na příkaz pod hrozbou a vůbec... žádný snahy mých rodičů nikdy nevedly k cíli.
a jak jsem se osamostatnila, hnedle jsem začala dbát na úklid a hygienu :-)

VERONIKA22: a z rodiče, který ho bije, má dítě respekt nebo strach?