CHIMERA: Je to jiné, protože (bez ohledu na leckdy opačné nastavení konkrétních jedinců) obecně vzato klučičí a holčičí mozek prostě fungujou jinak. A nezměním to, i kdybych se postavila na hlavu a odrážela ušima.:-)

SEVERINE: ano je to strach a když dítě půjde sedět na lavici ( teda dítě, které tam bude nerado sedět a zoufale volat maminko vem si mě k sobě ) tak příště až něco provede bude mít co? zase asi strach že půjde sedět ne?

já si pod respektem představuju až třeba druhou dobu výchovní :oD. když už dítě ví co si na rodiče dovolit nesmí. a strach přejde v rozumný respekt. s dcerkou jsem bojovala asi půl roku a teď to jde jako po másle ať má vztekací období nebo ne. i když je to natvrdlík tak když vztáhne ruku na sestřinu hlavu tak jí dost často docvakne co máma udělá jestli sestru uhodí ( bezdůvodně uhodí )

EDERA: jj, já se teda s dětma nervalal nikdy, spíš jsem byla otloukánek, ale kdyby mě někdo na takovou truclavici posadil, tak bych mě to hodně nasejřilo :-)

holky, proč vlastně myslíte, že vychovávat kluky je jiné, než vychovávat holky? myslím, že výchova je o tom, co od nich očekáváte. když neočekáváte nic, nemůžou zklamat :-D

EDERA: na Matouše kupodivu trestná lavička celkem fungovala, na Tobiáše jsme ji v životě použít nemusela. Fakt je každý dítě jiný.

EDERA: já bych to nevyčítala jen klukům. kdybyste věděli, jak strašnej já bývala bordelář. v aktovce plesnivé svačinky, uklízela jsem jen na příkaz pod hrozbou a vůbec... žádný snahy mých rodičů nikdy nevedly k cíli.
a jak jsem se osamostatnila, hnedle jsem začala dbát na úklid a hygienu :-)

VERONIKA22: a z rodiče, který ho bije, má dítě respekt nebo strach?

VERONIKA22: můj nejstarší sny byl hodně náročné dítě, takže jsme ho někdy bila. Zpětně mě to velice mrzí, ač je to už velice velice dávno, co jsem s tím přestala. Byla jsme tehdy fakt zoufalá, neplatilo na něj prakticky nic. Ovšem tedy ani to bití ne.

Moji rodiče tělesné tresty používali, bili mě rukama, vařečkou, vyhrožovali páskem a posílali klečet do rohu (asi nejhorší, protože ponižující a v hnědých socialistických punčocháčích nepříjemné :-) A že by u mě měli autoritu? Cha.

já v té domlouvací výchově vidím jednu zásadní chybu. dítě z rodiče nemá respekt ( myslim zlobící neposlušné dítě ). příště až tu věc zase udělá tak co hrozí? nic vážného nebo pouze nemilost v očích rodiče. ale že ho rodič v tu chvíli snad i nesnáší vadí snad jen hodným holčičkách. kluci na to serou bych řekla.

a hlavně pokud dítě má tendenci i na pískovišti mlátit jiné děti tak to asi není úplný andílek a myslím, že mírné výchovné praktiky s ním taky moc nepohnou. ale to jen spekuluju a víc k tomu psát nebudu.

nedávno jsem zmiňovala, že tchán na syna nikdy nevztáhl ruku a v podstatě ani moc nedomlouval. jen se urazil a 7-14dnů se synem nemluvil. no a manžel mi vyprávěl, že mu to nemluvení bylo i u prd.... aspoň táta nechodit a furt něco neřešil a byl od něj klid :o/
pak mi ale RENFRI odpověděla, že jejich tatínek taky nikdy nikoho nebil a jaký z něj měli respekt.
tak nevím jestli to fakt není jen tou osobností co z ní vyzařuje? přece jenom vymahače chodícího do posilovny se budu bát od pohledu než nějakého trasořitky.


ANNAWA: jé to já souhlasím, sprcha ani přes mojí mrtvolu, vařečka ani přes mojí mrtvolu, proutek taktéž, pohlavky taktéž, já byla v dětství dost mlácená tak to nechci opět moc praktikovat ale dcerce prozatím čeština neříká naprosto nic tak když nepomáhá domlouvání v jednoslovných větách tak prostě plácnu. a nebo spíš chytnu dost hnusně za paži a dcerka se ihned vzpamatuje a plácání na zadek není potřeba.

ale pevné (drsné) chytnutí za paži je asi taky ubližování ne?

SEVERINE: já si prostě myslim, že s dětma věkem pod mateřskou školou nelze jednat jak s dospělými = posadit na lavici a přemýšlej. to je podle mě naprostá blbost.
na 100% bych to přirovnala k tomu když budeš 7měsíčnímu dítěti vysvětlovat ať neřve, že nemá hračku protože přece máma jen tu hračku omeje/najde/zpraví a za 2min ji přinese. pochybuju, že nějaké dítě poslechne a přestane řvát a počká.

Ok děti by se bít neměli, vzpomněla jsem si tedy na Karpa - on taky v tom druhém díle řeší záchvaty vzteku, a že není potřeba aby se děti bili. ale tam je právě myslím ten rozdíl. on s těmi dětmi jedná jako s totálně společensky nepoznamenanými človíčky. a metoda mu myslím docela vychází ne?

SEVERINE: ještě jsem to tedy nezvládla přečíst ale mám ještě pár dotazů: a co je vše zakázané? aby jsme teda všichni pochopili co je výchovně nepřípustné a nějak ti poradili.

1) smí se zakřičet?
2) smí dítě potrestat nějakým zákazem?
3) něco mi říká, že ta sprcha a odvedení do jiné místnosti možná pro tebe bude taky nepřípustné ne? že je to dost smutné a rázné?
4) může matka nějak verbálně projevit, že už jí ruply nervy?

SEVERINE: mělo tam být "bít", pardon.

PASTEL: Aplikovala jsem taktez na vztekleho syna. Vysledek byl stejny :-) Stacilo jen jednou, aby pochopil, ze to neni plana vyhruzka a ze se mu to nelibi a pak se, jak rikas, sam rozdychal a zklidnil. Ale musim priznat, ze jsem tenkrat potrestala hlavne sama sebe, protoze jsme se prave chystali v zime na prochazku a on mel na sobe jedine oteplovacky a zimni boty, takze jsem s nim pak trcela doma a cekala, az nekdo dorazi, abych dosla aspon nakoupit ;-)

No né že bych to někomu chtěla radit jako výchovnou metodu, protože to s sebou nese značná úskalí, ale já jsem údajně měla okolo tech tří let nezvladatelné záchvaty řevu a vztekání (že bude mít vzteklé dítě, řekla mamince už sestra v porodnici, když mě poprvé přinesla), no dvakrát mě při tomhle hysteráku osprchovali studenou vodou, a pak vždycky když jsem začala jako, že se budu zase vztekat, tak mi pohrozili tou sprchou, já jsem si to sama od sebe pěkně prodýchala a jako zázrakem se uklidnila, fungovalo to dokonce i venku, když se hrozilo, že sprška bude až doma. Trauma z toho žádný nemám, ale nějaký záblesky, jak stojím mokrá v tepláčkách ve vaně mi zustaly až dodneška. Ale upozorňuju že nešlo jen tak o nějaké zlobení, nýbrž o hurónský řev a mlácení s sebou o zem.

ANNAWA: aspoň něco každý den je dobrý základ do života

VERONIKA22: Sorry, ale můj den má též pouze 24 hodin, nehodlám se uštvat a prostě fakt fyzicky nezvládnu udělat úplně všechno. Rozhodně nestačí, když chlapec jednou za měsíc trošku pomůže.

ANNAWA: A to já i otevřeně říkám, že nenacházím dejme tomu v žehlení žádné potěšení. Ale prostě je třeba to udělat, tak holt to udělám. Život se prostě neskládá jen ze samých radostí.