ANNAWA: Jasně, ze tonemusí byt jen biologický otec.

THOMASMORTA: Ti je svatá pravda. Leč, vývoj synů probíhá v několika fázích: mimino je vázané na matku, rané dětství - formování mužské identity, vazba na otce. Zde se bere otisk mužského chování. Dospívání znamená nabírání vzoru chování matky- ženský vzor a pochopení rolí a fungování vztahu je důležité pro výběr budoucí partnerky. S koncem dospívání by se měl mladý muž znovu vrátit k mužským vzorům, respektive je to fáze osamostatňování podle nich. Maluje se to jako klíčení uprostred ochranného lůna rodina, kdy jednu stranu tvoří otec a druhou matka.

THOMASMORTA: zajímavá úvaha. manžela vychovávala jen matka ( otec měl stále 12-24hod prac. směny ) a teda dopadlo to fakt "senzačně". chlap to nebyl ani omylem. ale ženská každým coulem. naštěstí já zase nejsem moc ženská tak se doplňujem ale to odbočuju.

Když to tady tak čtu, napadlo mě, jestli jste zvážily, že kluci budou hledat vzor primárně v otcích. On je pro ně základní vzor mužského chování a čekal bych, že pokud on jim vysvětlí, proč by to měli udělat a zejména, že i on to dělal, tak by to mělo mít větší váhu.

Nicméně přiznávám, že je to z mé strany čistě teoretická úvaha.

Dobra skola na vychovu vlastnich deti bylo me povolani ucitelky v materske skole.... Tam nejvic nejhorsi trest je sebrani oblibene hracky.... Ktere dite to ale za trest povazuje, kdyz je tam dalsich hracek haba kuk? Chodila jsem z prace domu s nervama v kybliku, protoze jsem presne videla co nechci, aby delaly ty moje deti. No a ti se doma servali, pohadali a pak mi jeden pres druhyho sdelovali, co kdo komu udelal a jak ho oslovil... jednou to vygradovalo do toho, ze jsem je serezala oba na jednu hromadu. Oni breceli v pokojiku a ja v obyvaku (to taky znamenalo po 10ti letech konec me ucitelske kariery, rozhodla jsem se delat neco v tomto smeru min narocneho na nervy). Oba moc dobre vedeli, ze kdyz mama zvedne hlas, je FAKT zle. kDyz na ne rval otec, tak to ignorovali, protoze to delal porad..... A kdyz z nich jsou ted dospelaci a obcas se rozhovori o svych pocitech v detstvi, tak se clovek nestaci divit, co se dozvida. Jaky my byli tyrani :-D a to ja mam dojem, ze jsem byla nejvic nejlepsi mama. Ted jsou z nas skveli kamaradi (mam dceru a syna). Oni se mi sveruji, radi se a fakt to skvele funguje. jsem na sebe hrda, ze jsem vychovala takovy dva fajn cloveky :-)

CHIMERA: tu knizku jsem necetla, ale mas pravdu.. nejvic me totiz stejne nastve a unavuje, kdyz si myslim, ze na to pravo nemam, ze mam vsechno zvladat. to me vycerpa a obrati vztek vuci mne (ze jsem selhala) a vuci tem, kdo me do tehle bezmocne pozice dostavaji - a ja se pak vztekam jako mala a vduchu kricim, ale ja jsem taky unavena, taky, taky.. jeste si podupavat :)) kdyz se s tim smirim, je to tak osvobozujici!

MINEA: nejlepší, co mě kdy kdo naučil, bylo to psycholožčino:
máte PRÁVO být unavená, nevrlá, nemocná... a ostatní, včetně dítěte, to musí chápat. musí se to naučit chápat, pokud ještě nechápou.
možná to prakticky vyjdřuje tu zásadu respektovat a být respektován.
nejsem na teorie. žiju, jak to jde :-D

CHIMERA:DEKUJU, dala jsi mi nadeji :) ma dcera byla od narozeni.. aaa.. bylo to sileny. vsichni okolo s detma byli v pohode, my dva s muzem na sebevrazdu. koukali jsme na to maly stvoreni, ktery dvacet hodin denne rvalo (nemohla za to - z trimesichni koliky se vyklubala tezka alergie. podlehli memu presvedceni, ze ji asi neco musi byt, kdyz zacala kadit krev a sliznici). chteli jsme zabit sebe nebo ji. a protoze jsme jeste meli jine vesele zazitky, tak ji to taky pocuchalo nervy. nemohla jsem nikomu vysvetlit, ze jsem z jednoho ditete tak vyrizena. dostavala jsem se z vycitek a touhy nejak nasmerovat vychovu hodne dlouho. pak jsem pochopila, ze u ni nic neplati. zadny osviceny nebo neosviceny metody.. je to casto kdo z (s? - prestala jsem umet cesky)koho.. vzdycky nekdo couvne. se synem mi nastoupilo sebevedomi matky, reaguje ukazkove. i ona se zlepsila a je cim dal tim lepsi. nevim, opravdu nevim jak na ni casto reagovat. nevim si s ni rady a nikdo kolem me taky ne. a nejlepsi je, ze mi to je jedno :) zacalo me to fakt bavit. nekdy jsem z toho unavena, tak jsem protivna - no jo, at si zvyka, ze jsou dusledky (pochopitelne se snazim byt "dospela" a krotit se. neplacnu se na zem a nekopu kolem sebe nohama - i kdyz jsem to taky zkusila, kdyz to na mne jednou testovala). nekdy nervy mam, nekdy ne. ona nekdy ma a nekdy ne. hlavni je, ze rano se pomazlime, vecer si cteme pohadku a vypravime si.. myslim, ze se citi stastna. to je pro me dulezity. doufam, ze ze zbytku vyroste a bude to lepsi a lepsi. protoze to je lepsi a lepsi.

tyjo, kdyz vas tak ctu, tak netusim, co mam doma za deti ja. rok a ctvrt - zatim malej a nic neresi. ta trileta potvurka miluje vsechno. saticky, carodeje, certy, princezny.. bahno, cisto. kladiva, naradi.. jen treba ji dele trva, nez se osmeli na kole. rada se boji, rada dela kaskadera. od pul roku mluvi, miluje knizky.. takze asi i ten intelektual. citlivej sobec. ona je teda smeska vseho.

ANNAWA: to jsem nikdy neslysela. moje holcicka ma nejake kamaradky holcicky a kdyz mohou skakat v kaluzich a valet se v bahne, tak je to pro ne jeden z nejstastnejsich zazitku. a kdyz je opravdu hodne spinava, tak se muze potrhat smichy

KEBAB: jistě, že je tam velký vliv matky, ale vyrůstá i u nás, kde je to úplně jiné a stejně, čili to bude asi vrozené? Mám tři syny, nejmladší je ještě malinký, ale už tak je dost znát, co ho zajímá a co ne, starší dva se hodně liší, ač výchovu i rodiče mají stejné. Takže hodně bude dáno, věřím na to.