no, ono je hezké prezentovat co nám "přijde nebo nepřijde normální", ale přiznejme si, že puberťáka, tj. 14+ není tak snadné hlídat a kočírovat, jako malé dítě, kterému některé věci prostě zakážeme a vydržíme jeho otrávenost, uraženost nebo jakkoliv bude reagovat.
mám to období se svými syny už za sebou, mladší nikdy příliš nepařil, jen občas pro relax takový ty budovací hry (netuším, jak se tomu říká), starší hrál (a možná ještě hraje) Webgame a šachy. u staršího mi vadilo, když kvůli tomu ponocoval nebo prděl na školní záležitosti, to bylo v období gymplu. nicméně můj striktní zákaz se vždycky dal obejít. navíc ani jeden z nás rodičů není přes den doma, tj. není v domácnosti ani nepracuje z domova, takže kontrola nemožná, vše muselo stát na důvěře. no a jak člověk brzo zjistí, vždycky se dá pařit u kámoše...
no a další postřeh - když "násilím" odvleču dítě od hraní a chci, aby se učilo, dohlížím, že se učí, případně dokonce u toho učení asistuji, co myslíte, že mu do tý hlavy vleze, když stejně bude myslet na hru...? vůbec nic. vyzkoušeno.
takže stejně se musíte s nimi domluvit, přesvědčit je, motivovat a čekat, až k tomu dozrajou. neříkám ale vůbec, že to znamená vzdát to a neprudit. nejsem zastánce liberální výchovy.