ANNAWA: Jsme počítačová domácnost, nu. Počítám tak s půlhodinou denně max, což odpovídá tomu, jak si teď hraje s mým počítačem nebo telefonem (a vlastně ani to nedělá denně). Tam "malujeme" - na počítači, kde ho fascinuje vytváření hvězdiček v Malování, na telefonu má instalované pexeso, zvuky zvířat, praskání bublin a omalovánky. Přijde mi, že s tím zachází jen jako s jiným druhem objevování světa - dost často spolu sedíme, on si vymaluje pomeranč a řeší, jestli může bejt zelenej (jasně, když je nezralej), žlutej (jasně, když je nezralej), černej (zkaženej nebrat!)... A co je to za zvíře a tak.

Ano, svým způsobem JE to náhrada toho, že nejsem "hrací" matka, neumím pro něj nic moc vymýšlet. Na druhou stranu pochopitelně existujeme i normálně - stavíme, jezdíme s autíčkama, malujem, vcelku dost jsme četli (teď mu muž čte hlavně před spaním, ale byla doba, kdy jsme nad tím strávili třeba půl dne), o víkendu (přes týden je ve školce) chodíme ven na kolo... Zkrátka je to jedna z mnoha činností, snad mu z toho žádné čudlíky na těle nevyrostou:)

ANNAWA: No asi tak. :-)
Navíc argument, že spoň budou mít k počítačové technice kluciblízko, se zrovna u nás ukázal být lichý. Největší ajťák jsem v rodině já.

ANNAWA: Lucián (3,5) u toho dokáže sedět celé hodiny. Hraje hry od vaření lízátek až po akční střílečky a honičky. Je v tom neskutečně dobrej, suverénně probíhá mezi nástrahami tam, kde já ani nestačím stíhat vidět, kam se má běžet. To je asi dneska u dětí normální.
Přiznávám, že občas mám výčitky, že jsem děsná matka, že ho nedokážu zabavit líp a že se k tomu chce pořád vracet. Na druhou stranu, ne že by si neuměl hrát s něčím jiným a v dnešním světě je prostě jiné, naše děti vyrůstají s počítači s naprostou samozřejmostí, je to věc, bez které se dnes neobejde nikdo. Tak co naděláme.

SANTAL: K třetím narozeninám (on to slaví na konci listopadu) tablet, nějaký lacinější, ale fakt tablet, ne takový ten dětský s pár hrama, ponivač mi beztoho pořád zabavuje telefon. K Vánocům si přál autíčko. On si vždycky přeje autíčko:c) A dědeček mu koupil hokejku a muži taky, aby spolu mohli hrát hokej s tenisákem.

ILLUZE: bohatstvo, překlep - růžovou...

TERRYNKA: U nás je to fakt prasárna, protože Janek má ten ekzém a musím ho pořád mazat. Takže ač povlečení a pyžámko peru co týden, je to hegeš. Zejména ten vymaštěný flek na prostěradle.

TERRYNKA: když byla Ela malinká, dostala od pratety růšovou, hodně nadýchanou deku... za nějakou dobu ji podělala - stálo nás to 2 probděné noci - vůbec mi to nedocvaklo, dala jsem ji vypranou na radiátor v koupelně a nevyschla...
sháněli jsme ji pak společně s tetou po celé republice (včetně tady na Nyxu), abychom měli jednu náhradní
ale časem ji to přešlo... teď je znát, že si je uzurpuje pouze v případě, že o ně projeví zájem její sestra :)

co mne však u obou dostává - jak je vidět, jak jsou nesvé, když vyměním ložní nebo oblíbenou deku vyperu - jak to nemá ten správný smrádek, není to ono...

BLONDYNKA: nebojíš se, že se udusí? uznávám, že je to možná zbytečná obava, ale já si nemůžu pomoct, dodneška hlídám, jestli děti nemají při spaní něco přes hlavu nebo obličej, a to už je té starší 9 :)

TERRYNKA: To označení stavu věci "revolta" je trefné :)
Na tohle téma jsem se na svou adresu párkrát v poslední době dozvěděla, že už nejsem tak hodná jako dřív :)
S čistým svědomím říkám, že jsem ho varovala, že jsem potvora.
A jako ta správná potvora si dovolím se ozvat a říct o pomoc či vyřešení situace - děti jsme si pořizovali společně, žijeme spolu, péče o ně a domácnost by tedy měla být záležitostí a výsledkem kooperace obou...

P.S.
Ale když se tak rozhlédnu kolem sebe a i u mne to tak vlastně bylo - dost často je potíž v tom, když žena přijde do "hotového" - do bytu, domu partnera, a o to víc, když je velmi blízko jeho rodina.

TERRYNKA: no to jo :-))

MEG: a "muchláčet" je terminus technikus z Prevítem snadno a rychle :-)
http://www.chesspraga.cz/previt/kapitola25.htm (Den třicátý první)