MOTYLEK: To jsem přesně chtěla říct - myslím, že příště si na ty dveře dá dost pozor :-)

LURA: No jo, já ho dokonce nedlouho předtím varovala, že nemá třískat dveřmi, že se vysype sklo a pořeže se. Ale že ho napadne do těch dveří schválně napálit hlavou, to jsem vážně nepředvídala. Nějak si ve svém věku neuvědomil, že tohle dopadne stejně jako to, na co jsem ho upozorňovala.

Slyšela jsem ale jeden názor na tuhle událost, který mě zaujal. Že je dobře, co se stalo. Protože se mu vlastně nic moc nestalo a přitom má velmi dobré poučení.

KEMAL: Už to taky chápu :-)

KEMAL: jo takhle. Tak v tom případě s tebou souhlasím :-)

TERRYNKA: :-) vůbec ne
jen to jak se dokážou divit že ten kluk je duchem někde úplně jinde než s matkou na poště

právě jsem se vrátil z pošty kde jsem musel sedět frontu s pořadovým lístkem

nepřestává mně udivovat, kolik mamin prostě nedokáže pochopit, že jejich 4-6 letý kluk opravdu ale opravu nebude myšlenkama jinde než kde se nachází jeho tělo a nebude se soustředit na jejich bezprostřední okolí, i kdyby se z toho třeba posraly

EDERA: to mi připomnělo, jak sestra trénovala parakotoul.
V domě, kde jsme bydleli, byly v přízemí celoprosklené lítačky. Takže průchod klasika, opřít se o sklo a otevřít si.
Ten rok jsme se vrátili z týdenního pobytu na horách a nikdo v těch deset večer nezaregistroval, že sklo mezitím někdo rozbil a zbytky odstranil. Takže sestra se s těžkým batohem na zádech opřela o sklo - a kotoulila skrz rám na druhou stranu :-)

ANNAWA: Moje matka se kdysi (jako patnáctiletá puberťačka) honila po bytě se svou o tři roky starší sestrou. Tetka mámě před nosem zavřela skleněné dveře, máti jimi prošla levou rukou napřed. Má od toho jizvu od zápěstí až do loketní jamky, pěkně s dvaceti stehy napříč. Nechápu, že jí to nepodřezalo tepnu.

LURA: tady bude pravda asi obojí.

ANNAWA: Sklo stářím křehne, takže čím je to zasklení starší, tím větší je šance, že se to stane. A navíc se dřív dávala z důvodu ceny skla tenčí.

LURA: ovšem, dá se vysklít i okno. Děti se tu kdysi honily a můj prostřední syn prorazil nataženou rukou okenní tabuli, nevěřila bych, že se to může stát. Asi byla nějaká vadná, bylo to špaletové okno, o druhou venkovní už se ruka zarazila.

MOTYLEK: No aspoň, že tak. To dopadl ještě dobře. Sklo je hrozně nebezpečný - nejde o to, že se může pořezat, to je samo o sobě blbý, ale že když to sklo prorazí blbě a navíc dole, tak z toho vršku se může stát gilotina.

U nás zatím dvoje dveře vysklené, když starší po mladším hodil botu a mladší uhnul. Platil to z kapesného, ale nikomu se nic nestalo. Máme doma prosklených dveří (tedy jen horní část) povícero, kluky jsem důrazně varovala.

to potvrzuje dobrý nápad mého muže - vyhodit prosklené dveře.
Nyní sice nemáme dveře mezi předsíní/kuchyní a kuchyní/obývákem, zato si vystačíme "jen" s šitím hlavy od pádu na radiátor a pod :-)

MOTYLEK: uplne se mi dela zle jen co to ctu ... a sem rada ze nemame zadne prosklene dvere...

MOTYLEK: no ty bláho - to ti nezávidím. tak snad si z toho aspoň vezme ponaučení

Poslyšte, co provedlo to moje pětileté trdlo.
Nedlouho před polednem jsem po něm chtěla, aby si konečně umyl zuby. Vztekl se a začal po mně házet hračky. Naštvala jsem se a vyhodila jsem ho za (prosklené) dveře na chodbu. A on, jak byl vzteklý, nenapadlo ho nic lepšího než rozběhnout se hlavou proti těm dveřím a prorazit sklo. Jen jsem se ohlédla a vidím sklo roztříštěné na milion malých střepů a kluk tam stojí na chodbě a ustrašeně brečí "To jsem nechtěl udělat." A potom se dá do křiku: "Já krvácím!" a krev mu bez přestání stéká po tváři a další krev prosakuje rukávem.
Zmateně pobíhám s kapesníkem a utírám mu z čela krev, která ne a ne přestat téct, a potom se trochu zklidním a ohledávám jeho tělo hledajíc poranění. Načež najdu to na ruce, napadne mě, že tohle nebudu schopná ošetřit sama a volám raději 112.
Měl štěstí v neštěstí. Ruku mu museli sešít, ale nebyl zasažen sval a nebude mít následky. Ránu na čele stačilo slepit chirurgickým lepidlem.
Ten můj kluk je strašné trdlo. :-(((