TALPENNY:
No, nevím, být v KSČ a nemít z toho výhody, ačkoliv jsem vcelku pln pochopení pro lidská selhání,překračuje míru kreténismu osazenstva této strany, ale je možné, že existovaly i takové postavy.Těžko říct, čim by u nich touha po prospěchu byla nahrazena?Mocí o někom rozhodovat nebo mu říkat co má dělat? Pocitem příslušnosti k politické formaci podporující vraždění,mučení a persekuci lidí?
S náhlým prozřením v roce 89 a udržením si vlivu případně teplého fleku souhlasím, akorát že tehdy OF velel nikoli Miloš ale Václav Havel a jeho souputníci, kterým tohle až tak moc nevadilo(vzpomínám na projev p.Pitharta kde slyšel trávu růst a jeho křídlo nějaké persekuci-jako by například bylo opuštění místeček ve fabrikách který získali díky členství,např. u nás díky tomu že jsme polostátní dožívají blbové s výučákem dodnes v kanclech, úspěšně zabránilo...nedejbože by se totiž mohlo začít vzpomínat i na doby, kdy leckdo z pozdějších pravdoláskařů ještě tleskal ručkama při spatření Leninovy plešky na schůzích strany, z který odešel po prohře svýho reformního křídla dřív než ho stihli vyškrtnout).
Dělení komunistů na slušné a fanatické je pro mne problém.Fanatický staví šibenici, komouš myslitel přemejšlí koho a proč na ní zhoupnout a slušný komouš na to čumí,drží hubu a na požádání zatleská(dvěma předchozím poskytuje jakousi legimitu a podporu-"koukejte voni to chtěj").
Nevim jak na koho, ale na mne, kerej jsem tu dobu, kdy se člověk musel rozhodnout jestli setráním na názoru dokurví existenci nejen sobě(což přežít lze), ale i lidem který má rád, jako je třeba manželka,dítě, rodiče apod. ona fascinace, kdy polepšenej komouš(což se projevilo skrytím rudý knížky do šachty na hajzlu) se svym ksichtem nadále putuje funkcema až tak převelice zábavný nepřipadá:-).V mejch očích lze, s jistou dávkou tolerace, pochopit někoho, kdo do strany vlezl(mohl mít třeba nějakej mladickej záchvat o spasitelství a vylepšení světa) a lze to i odpustit, ovšem za předpokladu že dotyčnej sklapne hubu a zmizí v davu......