ještě jednou AR opět trochu s nadhledem, hezké čtení!
Do Černé jsme přijeli už v pátek. Přivítalo nás slunce, vymetená obloha a nádherný výhled na Lipno, no radost pohledět! Nejeden foťák měl pohotovost a tak jsme se fotili s Lipnem, bez Lipna, před fotostěnou i za fotostěnou. Kiosek právě otevíral, o zábavu bude postaráno! Jen to krásné počasí ve mně vzbuzuje neklid, bude to jistojistě bouda!
Byla. Ráno kosa, mlha, po mlze mraky, vítr déšť. Jsem v klidu, standardní situace. Ranní ospalou ponurost trochu rozvášní příjezd vojenských historických vehiklů. Budíčéééékk!!! Co je? Jo aha, jsme tu vlastně na vojně.
Před naším startovním časem 14.45 se s patřičně kyselým ksichtem líně protahuju spolu s dalšíma asi 18 myšma (tak se prej říká vojenským zobákům) před startem. Vítr a déšť nám u toho fandí, co jen mraky dovolí a výrazy mnohých z nás celkem nekompromisně sdělují "kdyby se mi chtělo tak, jak se mi nechce". Já nejsem výjimkou. Seržant má už nabitou startovací bouchačku, takže 3, 2, 1, PRÁSK! a hurá do toho!
Běžíme krátkým úsekem, který je společný pro začátek i závěr závodu. Moje líné, přes to kreativní myšlení vymýšlí, kam se na hodinu zašít a vrátit se tou samou cestu zpět jakože výcvik hotov. Naštěstí myšlenka dostala hezky po vojensku do držky od svědomí a už tu máme první překážku, přelézání stěny z pneumatik. Houpu se na nich jak opice v zoo, nicméně to dávám, rota pokračuje dál!
Běžíme si celkem v pohodě, chmura ze startu už vzala za své. No, bylo na čase! Třeba tomu pomohlo i to bahno po cestě. Do kopce, vyšplhat po laně, pak zas z kopce a přelézt síť. Ta je ukotvená jen nahoře, tohle bude zajímavý! Naštěstí vojínům bylo od velitelství povoleno pomáhat si, tak jsme si dělali kotvy navzájem vlastní váhou. Malá koupačka v potoku, test klaustrofobie v tunelu, procházka s pytlem na zádech, vojsko stále v pohodě!
Pak přišla velmi zajímavá překážka, kde jsme měli vylézt na dřevěnou konstrukci ve tvaru písmene A a přelozit po laně na druhé áčko. Chytnu se lana rukama, nohama a jedeme vpřed čumákem k nebesům, prdelí k zemi. V půlce mi hlavou projede vtípek o tom, co dělá lenochod (kterému se právě nápadně podobám), když hoří les. Smích mě málem sestřelil z provazu, ale ustál jsem to. Proč nám kurňa velitel nevysvětlil, jak na druhé straně přistát?? A tak se tam kroutím jak paragraf a snažím se znavené tělo sundat z provazu a připevnit na přistávací áčko. Dobrá překážka! Náročná a zábavná zároveň!
Budeme tahat dřevo do kopce. Támhle do té zatáčky a zpět, pomyslel jsem si. Naložil jsem klacek na rameno, ten se na mě nalepil, co mu jen smůla dovolila a jdeme. Zatáčka je pěkně dlouhá.
Zatáčka je opravdu hodně moc dlouhá! Začínám podezřívat pořadatele, že se domluvili s místním dřevorubcem na přepravě dřeva za lidovou cenu. Naštěstí se objevuje točna a můžeme se vydat zpět. Občestvovačka u této překážky byl strategický majstrštyk našeho brigádního generála, využito hned 2x.
Před námi šikmá stěna, ale jaksi obráceně, takže nejdřív přeskočit a pak slézt? Ok, mávám nohama ve vzduchu, opice #2. Potom probíháme územím obývaném civilisty, kde balancujeme na kládách. Žádné velké povyražení jsme tu nevzbudili, protože, na nás, vojenskou pakáž, jsou tady zřejmě zvyklí. Na poli na nás čeká velká hradba ze slámy. Tak velká, že na vrcholu se mě zmocní vítězný "tadáá" pocit.
Cíl na dohled seržante! Jenom vylozíme ten kopec po provazu a pozice je naše! Prd je naše! Ještě musíme dát 6 shybů! Moje pochroumané rameno je hrubě proti, takže si jdu potupně dát 20 trestných kliků. Desátník u překážky bez milosti každého seřve, jak se patří. Tohle bude jistě generálovo mladej, to se pozná, má to v krvi. Tomu říkám army style jak se patří! Pak už jen závěrečný sprint do cíle. Nebo jsem si aspoň myslel, že běžím sprintem, ale sám uznávám, že nezaujatý divák by to možná pojmenoval trochu jinak. Před cílem ještě absolvuji malý ohříváček v podobě dvou sloupů vyžehnuvších ohňů a výcvik je u konce. Dostávám vojenský šperk v podobě psí známky, ještě se zazubit do objektivu před fotostěnou a jde se do sprch.
Do sprch? My jsme sakra drsný, sprchy jsou pro padavky! Jdeme se vykoupat do Lipna. Poměrně příjemná záležitost proložená nálezem dámských kalhotek na pláži, o jejichž předchozím osudu by se dalo dlouho polemizovat. Po návratu do areálu bylo jasné, že tady už se skončilo. Co teď? Teď bude afterparty! A tak naložíme plnou polní a následuje přesun jednotky na pláž Windy beach, kde už se křepčí za zvuku dohrávajících kytar. Pohled při příchodu skládající se z písečné pláže, pobíhajících lidí, stage na samotném břehu přehrady, která odráží právě probíhající soumrak věštil, že dneska tady bude ještě sranda. Generál už šel spát, tak to trochu rozjedeme.
Atmosféra je velmi uvolněná, vojáků po zácviku, kteří tu vystavují na odiv svoje čerstvě získané známky je tu nespočet a k tomu, abych se tady s někým neznámým zakecal na půl hodiny a více stačí prostá otázka „Čau, jak sis to užil?“. A tak si vyměňujeme dojmy přesouvaje se před pódium, kde už se rozjíždí hvězda večera, Prago Union. Významně se pohupuju do rytmu sofistikovaného rapu, ucucávám pivo z kelímku a nepřestávám hodnotit zážitky se známými i neznámými. Ve stoje, v kleče a nakonec na hulváta rozvalenej v písku s pocitem, že mi tu absolutně nic nechybí.
Vztyk! Skákat budeš! Asi takové sdělení měla následující ska kapela, která rozdmýchala lehce hypnotický stav, který jsem získal spojením mezikoncertní pauzy, dalšího přívalu z pivního stánku a plážového povalování. A tak se tancovalo, skákalo, pařilo, s kapelou loučilo, křičelo, zase skákalo, opravdu s kapelou loučilo, až se nechtělo věřit, že to tak rychle uteklo. Myšlení ovládal autopilot, který na otázky typu „Sakra kolik je vlastně hodin??!!“ ledabyle odpovídal „Neřeš to.“. Tak jsem to neřešil a nechal se překvapit, co na nás vypálí DJ po skončeném koncertu. Místo něj ale vypálily vyšší síly prostřednictvím provazů vody, které se začaly spouštět z oblohy. Že by se nám pan generál vzbudil? Nojo, chápeme a mažeme zpět na kasíno. Před spánkem jsme ještě doplnili energii ryze vojenskou mini večeří, jejíž obsah nehodlám popisovat. Stejně by mi to nikdo nevěřil.
Kdo Army Run absolvoval, asi poznal, že jsem běžel trasu Civil. Ale když jsem slyšel, co se dělo na Army trati, mám pro příští závod jasno! Takže za rok znova, budu se těšit. Do té doby pohov! Rozchod!!