• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    TAURUSSpartan Race a další OCR: Predator Race / Army run / Bahňák / Tough Mudder / Beskydská 7
    BUTTERFLY
    BUTTERFLY --- ---
    ještě jednou AR opět trochu s nadhledem, hezké čtení!


    Do Černé jsme přijeli už v pátek. Přivítalo nás slunce, vymetená obloha a nádherný výhled na Lipno, no radost pohledět! Nejeden foťák měl pohotovost a tak jsme se fotili s Lipnem, bez Lipna, před fotostěnou i za fotostěnou. Kiosek právě otevíral, o zábavu bude postaráno! Jen to krásné počasí ve mně vzbuzuje neklid, bude to jistojistě bouda!

    Byla. Ráno kosa, mlha, po mlze mraky, vítr déšť. Jsem v klidu, standardní situace. Ranní ospalou ponurost trochu rozvášní příjezd vojenských historických vehiklů. Budíčéééékk!!! Co je? Jo aha, jsme tu vlastně na vojně.

    Před naším startovním časem 14.45 se s patřičně kyselým ksichtem líně protahuju spolu s dalšíma asi 18 myšma (tak se prej říká vojenským zobákům) před startem. Vítr a déšť nám u toho fandí, co jen mraky dovolí a výrazy mnohých z nás celkem nekompromisně sdělují "kdyby se mi chtělo tak, jak se mi nechce". Já nejsem výjimkou. Seržant má už nabitou startovací bouchačku, takže 3, 2, 1, PRÁSK! a hurá do toho!

    Běžíme krátkým úsekem, který je společný pro začátek i závěr závodu. Moje líné, přes to kreativní myšlení vymýšlí, kam se na hodinu zašít a vrátit se tou samou cestu zpět jakože výcvik hotov. Naštěstí myšlenka dostala hezky po vojensku do držky od svědomí a už tu máme první překážku, přelézání stěny z pneumatik. Houpu se na nich jak opice v zoo, nicméně to dávám, rota pokračuje dál!

    Běžíme si celkem v pohodě, chmura ze startu už vzala za své. No, bylo na čase! Třeba tomu pomohlo i to bahno po cestě. Do kopce, vyšplhat po laně, pak zas z kopce a přelézt síť. Ta je ukotvená jen nahoře, tohle bude zajímavý! Naštěstí vojínům bylo od velitelství povoleno pomáhat si, tak jsme si dělali kotvy navzájem vlastní váhou. Malá koupačka v potoku, test klaustrofobie v tunelu, procházka s pytlem na zádech, vojsko stále v pohodě!

    Pak přišla velmi zajímavá překážka, kde jsme měli vylézt na dřevěnou konstrukci ve tvaru písmene A a přelozit po laně na druhé áčko. Chytnu se lana rukama, nohama a jedeme vpřed čumákem k nebesům, prdelí k zemi. V půlce mi hlavou projede vtípek o tom, co dělá lenochod (kterému se právě nápadně podobám), když hoří les. Smích mě málem sestřelil z provazu, ale ustál jsem to. Proč nám kurňa velitel nevysvětlil, jak na druhé straně přistát?? A tak se tam kroutím jak paragraf a snažím se znavené tělo sundat z provazu a připevnit na přistávací áčko. Dobrá překážka! Náročná a zábavná zároveň!

    Budeme tahat dřevo do kopce. Támhle do té zatáčky a zpět, pomyslel jsem si. Naložil jsem klacek na rameno, ten se na mě nalepil, co mu jen smůla dovolila a jdeme. Zatáčka je pěkně dlouhá.

    Zatáčka je opravdu hodně moc dlouhá! Začínám podezřívat pořadatele, že se domluvili s místním dřevorubcem na přepravě dřeva za lidovou cenu. Naštěstí se objevuje točna a můžeme se vydat zpět. Občestvovačka u této překážky byl strategický majstrštyk našeho brigádního generála, využito hned 2x.

    Před námi šikmá stěna, ale jaksi obráceně, takže nejdřív přeskočit a pak slézt? Ok, mávám nohama ve vzduchu, opice #2. Potom probíháme územím obývaném civilisty, kde balancujeme na kládách. Žádné velké povyražení jsme tu nevzbudili, protože, na nás, vojenskou pakáž, jsou tady zřejmě zvyklí. Na poli na nás čeká velká hradba ze slámy. Tak velká, že na vrcholu se mě zmocní vítězný "tadáá" pocit.

    Cíl na dohled seržante! Jenom vylozíme ten kopec po provazu a pozice je naše! Prd je naše! Ještě musíme dát 6 shybů! Moje pochroumané rameno je hrubě proti, takže si jdu potupně dát 20 trestných kliků. Desátník u překážky bez milosti každého seřve, jak se patří. Tohle bude jistě generálovo mladej, to se pozná, má to v krvi. Tomu říkám army style jak se patří! Pak už jen závěrečný sprint do cíle. Nebo jsem si aspoň myslel, že běžím sprintem, ale sám uznávám, že nezaujatý divák by to možná pojmenoval trochu jinak. Před cílem ještě absolvuji malý ohříváček v podobě dvou sloupů vyžehnuvších ohňů a výcvik je u konce. Dostávám vojenský šperk v podobě psí známky, ještě se zazubit do objektivu před fotostěnou a jde se do sprch.

    Do sprch? My jsme sakra drsný, sprchy jsou pro padavky! Jdeme se vykoupat do Lipna. Poměrně příjemná záležitost proložená nálezem dámských kalhotek na pláži, o jejichž předchozím osudu by se dalo dlouho polemizovat. Po návratu do areálu bylo jasné, že tady už se skončilo. Co teď? Teď bude afterparty! A tak naložíme plnou polní a následuje přesun jednotky na pláž Windy beach, kde už se křepčí za zvuku dohrávajících kytar. Pohled při příchodu skládající se z písečné pláže, pobíhajících lidí, stage na samotném břehu přehrady, která odráží právě probíhající soumrak věštil, že dneska tady bude ještě sranda. Generál už šel spát, tak to trochu rozjedeme.

    Atmosféra je velmi uvolněná, vojáků po zácviku, kteří tu vystavují na odiv svoje čerstvě získané známky je tu nespočet a k tomu, abych se tady s někým neznámým zakecal na půl hodiny a více stačí prostá otázka „Čau, jak sis to užil?“. A tak si vyměňujeme dojmy přesouvaje se před pódium, kde už se rozjíždí hvězda večera, Prago Union. Významně se pohupuju do rytmu sofistikovaného rapu, ucucávám pivo z kelímku a nepřestávám hodnotit zážitky se známými i neznámými. Ve stoje, v kleče a nakonec na hulváta rozvalenej v písku s pocitem, že mi tu absolutně nic nechybí.

    Vztyk! Skákat budeš! Asi takové sdělení měla následující ska kapela, která rozdmýchala lehce hypnotický stav, který jsem získal spojením mezikoncertní pauzy, dalšího přívalu z pivního stánku a plážového povalování. A tak se tancovalo, skákalo, pařilo, s kapelou loučilo, křičelo, zase skákalo, opravdu s kapelou loučilo, až se nechtělo věřit, že to tak rychle uteklo. Myšlení ovládal autopilot, který na otázky typu „Sakra kolik je vlastně hodin??!!“ ledabyle odpovídal „Neřeš to.“. Tak jsem to neřešil a nechal se překvapit, co na nás vypálí DJ po skončeném koncertu. Místo něj ale vypálily vyšší síly prostřednictvím provazů vody, které se začaly spouštět z oblohy. Že by se nám pan generál vzbudil? Nojo, chápeme a mažeme zpět na kasíno. Před spánkem jsme ještě doplnili energii ryze vojenskou mini večeří, jejíž obsah nehodlám popisovat. Stejně by mi to nikdo nevěřil.

    Kdo Army Run absolvoval, asi poznal, že jsem běžel trasu Civil. Ale když jsem slyšel, co se dělo na Army trati, mám pro příští závod jasno! Takže za rok znova, budu se těšit. Do té doby pohov! Rozchod!!

    TAURUS
    TAURUS --- ---
    BUTTERFLY: Mluvíš mi z duše, Spartan je úplně jinde.
    TAURUS
    TAURUS --- ---
    KIKIMURA: co byl ten šílený paintballista? A hod granátem byl na cíl?
    KIKIMURA
    KIKIMURA --- ---
    BLOODRAT: Army o moc víc nenabídla. Jen kopec cca 100m výškových navíc, cca 50m plazení pod ostnáčem (to dalo celkem zabrat), útěk před šíleným paintballistou, hod granátem (asi variace na oštěp), bahnitá stoka..
    BUTTERFLY
    BUTTERFLY --- ---
    Na AR jsem byl taky, trasa Civil. Závod byl celkem v klidu, co se týká běhu, tak naprosto v pohodě, zatím se mi nestalo, aby jsem 90 % tratě naprosto v pohodě běžel. Rameno nakonec přežilo, díky za rady! Přiznám se, že jsem spadl na monkey baru, kdy mi ramenem projela odporná bolest a byl jsem v tu ránu na zemi a pak ještě shyby, kde jsem se té tyče chytil více méně jen symbolicky, nechtěl jsem riskovat. U kliků jsem váhu přenesl na zdravou stranu a šlo to. Nakonec jsem byl stejně rád, že trest byl takhle mírný, jinak jsem pro přitvrzení! Závod měl celkem příjemnou atmosféru, oslovilo mě hezky zpracované armádní téma. Vedle AR na mě např. takový gladiator, nebo spartakus působí poněkud bezpohlavně. Řekl bych, že je to závod, který má v sobě ještě velký a zatím ne úplně využitý potenciál. Z řady vyšli také díky povedené after party, kde bylo spousty závodníků a několikrát jsem se zakecal s cizími lidmi, vyměnili jsme si dojmy, do toho hudba, pláž, pivko, pohoda - tohle bylo moc dobrý! na after se dokonce objevil Peter Žiška se svým týmem. Že vyhrál na trase Army je skoro samozřejmost.

    ad srovnávání se SR: toho se nadobro vzdávám, protože pro mě jsou to dva odlišné světy. např. AR je jen závod, nic víc, nic míň, bylo to hezké a přeju jim hodně úspěchů do dalších ročníků. podobně vidím ostatní bahňáky, gladiátory, predátory, nebo spartakuse. Ale SR je úplně někde jinde, to je víc než závod, spousty lidí tím doslova žije, kolem pořadatelského jádra se udělala čím dál početnější skupina pravověrných, kteří se pravidelně (!!!) setkávají na závodech celou sezonu, většinou se navzájem znají, přátelí se, akce mají naprosto specifickou atmosféru, která nejde napodobit, ani zkopírovat... je to víc lifestyle, než jen závod. Toť můj pohled na věc.
    SIRSPOOK
    SIRSPOOK --- ---
    BLOODRAT: krasny cteni, gratuluji ani ne tak k dokonceni zavodu, jako spis ke zmene, kterou si kvuli tomu na sobe udelal. Jen tak dal! Pristi rok planuj rovnou trifectu, s tvym pristupem to das jak nic!
    TAURUS
    TAURUS --- ---
    BLOODRAT: díky za report... ty vypadá, že se to od Spartana lišilo fakt minimálně. Jsem zvědav, jestli se tu objeví nějaký absolvent Army verze.
    BLOODRAT
    BLOODRAT --- ---
    TAURUS: Díky :o)

    Překážky byly víceméně hodně statické a využívající terén. Tunel vydřevený tak na šířku ramen kde se člověk musel proplazit - ale tak cca 5m dlouhé (všechny následující míry a váhy jsou hrubý odhad), překonání 3m dřevěné stěny, brod potokem následovaný průlezem betonovou rourou vedoucí pod cestou kde teklo 20cm vody proti, člověk se plazil proti proudu, provazová síť cca 3m k přelezení, to samé o kus dál ale z pneumatik, pasáž po břehu Lipna kde se člověk propadal po kolena do bahna, šplh po laně, pak mi chvílemi přišlo že tvůrcům dost docházela invence - např. přeskákat úsek 50m tzv žabáky nebo přenést kousek po lesní cestě 30kg pytel s pískem (pro týmy byla varianta zde přenést člena týmu na zádech o cca 70m dál než skládal jednotlivec pytel s pískem), kousek za občerstvením v polovině byla níže zmiňovaná pasáž kde člověk popadl kládu a běžel s ní 150m do kopce a pak zase zpět, pak ono horizontálně napjaté lano které bylo nutné překonat. Překonání stohu s balíky slámy, dále louka s navolno poházenými traktorovými pneumatikami které jsem měl za úkol 10x převrátit, 30cm kulatina ve smyslu kladiny kterou bylo třeba přeběhnout (tak 7m dlouhá), malá opičí dráha která se dala jednoduše přeručkovat a na konci zmiňovaných 6 shybů na tyči. Vše +- brnkačka, čekal jsem to spíše těžší a dobrodružnější. Docela dost nastíní ty fotky cos házel o odkaz níž. Nevím co bylo v Army verzi kterou jsem neběžel.
    TAURUS
    TAURUS --- ---
    BTW scéna z Full metal jacket... trochu deja vu

    Full Metal Jacket boot camp
    http://www.youtube.com/watch?v=uvN0B_0jz5w&t=5m31s
    TAURUS
    TAURUS --- ---
    Martin Kozak sport & news photography » Army Run 2014
    http://www.martinkozak.com/gallery/army-run-2014/
    TAURUS
    TAURUS --- ---
    BLOODRAT: Perfektní, díky! Gratuluju k prvnímu závodu. Tohle se mi přesně na obstacle races líbí, že dokážou člověku dát datum a namotivovat ho k tomu dosáhnout určitý formy. Byl jsem na tom podobně asi před 2 lety, kdy jsem viděl první video ze Spartana. Tak jen tak dál :)
    Mohl by ses případně rozepsat trochu ohledně překážek? Ty vypadaly, že budou na Army Runu zajímavý. Na youtube jsem zatím žádné video nenašel.
    Jinak si velmi vážím Spartanu právě pro tu organizaci. V Liberci běželo během jednoho dne 3000 lidí a bylo to zorganizováno naprosto perfektně.
    BLOODRAT
    BLOODRAT --- ---
    Ok. Rozhejbáno.
    Asi bych měl začít tím, že jsem byl na podobném závodě poprvé a nemám tudíž s čím srovnávat na základě osobních zkušeností, jen s tím co jsem slyšel od kamarádů. Celý vhled je z pohledu lamy, vy co běháte Beast následující raděj rovnou přeskočte.
    Do Army Run mě namočila kamarádka a na přípravu jsem měl zhruba tři měsíce. Nejsem ve věku 32 let žádný sportovec, ale kondici nemám špatnou, žeru poměrně zdravě, pohyb mám rád a jsem zvyklý chodit po horách s 30kg batohem, nicméně mi bylo jasné, že překážkový závod bude trochu jiné kafe a bude třeba zapracovat. 88kg na mých 182cm mi tvarovalo obstojnou tatíkovskou pneumatiku okolo pasu, takže jsem pojal závod i za zahájení boje proti krizi středního věku :oD Vyhledal jsem Insanity workout a poctivě jej měsíc a půl držel (viz google Insanity + Shaun T). Do toho jsem sem tam zajel do práce na kole (16km tam, 16km zpět) a pomalu začal rozebíhat ztuhlé nohy. První běh bolel velmi a po 2km mi bylo na blití. Postupně jsem přidával, 5 km, 8km, 11km, sláva! Už jsem se ani do kopce nezafuněl a 8 kg špeku pryč mi dělalo radost velmi.
    Nejlepší čas na to zrakvit si nohu, oloupat si patu na železných schodech jak banán a na měsíc se vyřadit z tréninku.
    Naštěstí funguje svalová paměť a po vyléčení během týdne, co zbýval do závodu jsem se rozběhal na 8km bez větších problémů. Nicméně na vlastní akci jsem jel v sobotu s nejrůznějšími pocity, které se umocnily po příjezdu na místo, kde jsem viděl že většina lidí je znatelně větší než já. Ke vstupence na Army okruh se navíc nejspíš rozdávaly u vstupu i ramena a sixpack. Navíc jsem mezi nimi ve svém odrbaném outfitu "bavlněný švihák" dost svítil, většina lidí byla v superkosmohorstfuchovském funkčním prádle, na čele Gopra, zářivé běžecké boty....Naštěstí jsem poměrně rychle seznal, že velikost muskulatury nehraje v tomto typu závodu zas takovou roli.
    Organizace byla lehce zmatená. Měl jsem startovat v 11:20, na místo jsem dorazil v 10:00 jen proto, abych se dozvěděl, že všechny starty jsou o hodinu posunuty. Stánky s organizátory a startovacími čísly byly značeny dost nepřehledně, vystál jsem frontu jen proto, abych zjistil že fronta na okruh Civil, kam jsem potřeboval je hned vedle. Takže znova fronta...ve stánku pro Civil měli chaos v číslech a chvíli trvalo, než našli mou cedulku.
    Těch drobností ohledně organizace bylo vůbec víc. Bylo znát, že závod se koná poprvé. Tuhle nepřehledně značená stezka, tamhle byla nedodělaná překážka u které nikdo nebyl, tamhle chyběl člověk který neřekl, kam až se má nést pytel s pískem nebo člen týmu na zádech. Byly to drobnosti, které zamrzely, nicméně celek působil na první ročník dobře a profi.
    Sám jsem byl s během a sebou samým nakonec více než spokojený a závod si užil jak malý kluk. Zdolal téměř všechny překážky, užil si radost z pohybu, překvapení z toho že když nechám psychický blok někde za sebou, jsem schopný přeskočit třímetrovou zeď na první pokus, bez problémů vyšplhat pětimetrové lano či přeručkovat překážku bez sebemenšího škobrtnutí. Jediný problém mi dělala kulatina - třetí překážka před koncem, kterou měl člověk pouze přeběhnout. Po menším baletu jsem si to poprvé a naposled ten den odklikoval a pokračoval dál. Také šest shybů na konec byla zrada, při finálním běhu do konce mi po nich bylo poměrně ouvej. A pak už jen plameny, potlesk, psí známky na krk...šťastný pád do trávy...
    ...a dvacetiminutové čekání na mojí vlnu s níž jsem vybíhal (a jeden z ních měl v autě klíče od mého auta). Wtf? Až takhle?
    Skončil jsem nakonec v první stovce ze zhruba 800 lidí co běželi Civil trať. Nic ke chlubení, ale na první pokus, doufám, ani žádná ostuda - překvapil jsem hlavně sám sebe.

    Co mě lehce zamrzelo - nedomyšlených pár překážek z hlediska férovosti závodu- byly překážky které bylo jednodušší odklikovat 20 kliků (minuta, ani ne) a člověk mohl pokračovat dále - zatímco ten blbec, co poctivě běžel s kládou do kopce a z kopce ztratil dobrých sedm osm minut. Takových překážek bylo víc. Ne že bych si potřeboval honit triko nad listinou výsledků, ale když už ten čas jednou měří, chtělo by to dopromyslet i systém penalizací pro zachování férovosti.
    Sem tam fronta u překážky, jmenovitě tedy u jedné, kde lidé měli kupodivu problém zdolat cca 10m na horizontálně napnutém laně. Čekal jsem tam déle, než bylo zdrávo. Ale zas - chápu organizátory, těch lan tam bylo pět a taky bych čekal, že to bude stačit a nečekal, že s tím budou mít lidé takový problém...

    Každopádně dojmy bývalého nesportovce, odpaněného prvním extrémním závodem jsou víc než dobré. Fetování serotoninu mě chytlo a uvidíme se napřesrok na Spartanovi :o)
    Omlouvám se za případné tldr, estétům za možné hrubky a nečtivou literární formu, protože jsem dyslektik a dneska se mi nějak nechce s tím srát a doufám že jsem vám alespoň lehce nastínil, jak jsem to prožíval já.
    Ps:Oštěp nebyl!
    BLOODRAT
    BLOODRAT --- ---
    Army Run za mnou, dobré to bylo. Až se rezhejbu, napíšu nějaký obsáhlejší report :)
    TAURUS
    TAURUS --- ---
    BUTTERFLY: já taky ne, ale na tvým místě bych to bral jako ideální příležitost to otestovat.
    PODFUCK
    PODFUCK --- ---
    LIBUSHKA: Zeptam se ti.
    LIBUSHKA
    LIBUSHKA --- ---
    prodam listek na army run za 500, ze zdravotnich duvodu se nemuzu zucastnit :( ma nekdo zajem?
    BUTTERFLY
    BUTTERFLY --- ---
    SIRSPOOK: snad to bude jen utahaný, na samotnym závodu na Klínovci se mi nestalo nic, co by věštilo úraz, všechno v pohodě. Kliky na jedné ruce jsem myslel trochu jinak, než bylo pochopeno - taky jsem to blbě napsal. Měl jsem na mysli ty, kdy máš na zemi obě ruce, ale váhu přeneseš jen na jednu, druhou se spíš opíráš a to se dá.

    TAURUS: o tejpech právě nevím vůbec nic - i proto se ptám
    TAURUS
    TAURUS --- ---
    BUTTERFLY: to tejpování prej taky pomáhá
    SIRSPOOK
    SIRSPOOK --- ---
    BUTTERFLY: taky moznost, jestli teda das 20 kliku na jedne ruce:-) To ja bych asi nedal. Kazdopadne bych tomu dal masaz, tyden/dva pauzy a kdyz se nezlepsi, tak fyzio/doktora
    BUTTERFLY
    BUTTERFLY --- ---
    SIRSPOOK: díky, druhou možnost mám klikovat na levačce, ta je v pohodě, teď jsem to zkusil a dá se to. jo, odpočinek rozhodně, naštěstí bude další závod až v září, tak snad si to do té doby odpočine
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam