VYHULENY_UFO: Od Grosse se distancoval dostatečně (narozdíl třeba od Šloufa - otm osobně nikdy neřekl ani nenapsal nic špatnýho) - viz. třeba z jeho "jak jsem se mýlil v politice" nebo jak se ta knížka jmenuje..
Zarazilo mě, s jakou vynalézavostí se Gross zbavuje svých politických oponentů, a co horšího, jak je nahrazuje naprosto beztvarými a neschopnými pochlebovači, kteří pomalu nevyloudili jednu souvislou větu.
Druhou námitkou byl Grossův klientelismus. Několikrát jsem mu doporučil, aby přerušil anebo alespoň omezil své styky s finančními spekulanty (Felegi), zbrojařskými magnáty (Musela), severočeskými uhlobarony (Koláček) a dalšími a dalšími. Vždy mi to slíbil. Grosse oslňovalo bohatství druhých a snažil se mu aspoň částečně přiblížit. To se projevovalo i v drobných podvodech, které Gross přiznával jen opožděně. Také záliba ve vztazích se showbusinessem se mi zdála kontraproduktivní, vymetání recepcí pak dokonce jako ztráta času.
Poslední kapkou byla Grossova nevzdělanost. Naléhal jsem na to, aby si dokončil právnickou fakultu, ale jeho čtyřicetistránková diplomová práce byla v podstatě převzata ze zpráv České národní banky. Když jsem přijímal bývalého amerického ministra zahraničí Henryho Kissingera, doporučil jsem mu, aby se setkal s Grossem. Když Gross přišel, zeptal se udiveně, kdo je to Kissinger. Grossova znalost literatury se omezovala na příručky typu Jak zbohatnout či Jak mít úspěch a nebylo možné se s ním bavit o myšlenkových proudech ve světě. Když se ho redaktorka Lidových novin zeptala, co soudí o Špidlově kritice jedné poslankyně, že je infantilní, udiveně opáčil, že není žádný intelektuál a že neví, co slovo infantilní znamená.
(str. 222-223)