Já bych to chápala spíše jako klub, kde si budeme říkat o zkušenostech... Tak třeba...Já pracuju jako lektorka, učím několik oborů (aj, klavír, děti zš) abych pokryla celý úvazek. Zatím! mi to vychází líp, než když bych byla zaměstnaná v oboru (i jinde). Je to flexibilní, věština lidí chodí ke mně domů. Nicméně je to nejistota, lidé mohou hodiny odvolat, před dovolenou si musím třeba máknout, abych měla pocit, že jsem si na to vydělala. Když bych byla nemocná nedostanu skoro nic a to jsem se připojistila i u soukromé pojišťovny.
Naštěstí jsem poslední dva roky nebyla dlouhodobě nemocná a mám manžela, který vydělává dost na to, aby pokryl tuto nejistotu. Nicméně bez něj bych to dlat nemohla, bylo by to moc riskantní při placení nájmu a ostatních výdajů, což mě dost deprimuje...
Taky vyskakuju z kůže, když politici vytáhnou, jak malé daně živnostníci platí a že je to nespravdelivé...Ty daně jsou jediná výhoda (krom samotného druhu práce - být svým pánem, což bych už neměnila) optozi zaměstnancům...Co myslíte vy?