TANAIS: Jak kdy. A taky je to hodně o povaze. Můj muž k nám přišel, když bylo nejstaršímu synovi 13, což by měl být přesně ten kritický věk. Jenže já jsem vždycky vychovávala děti dost otevřeně a můj současný muž je taky hodně tolerantní a hlavně nerozlišoval nikdy mezi cizí a vlastní. To mi přišlo jako hodně zásadní, že to nebral, že si bere mě a k tomu mu holt přibyly nějaké děti, ale že si nás bral všechny (hodně jsme si o tom tenkrát i povídali). Myslím, že často bývá konflikt i v tom, že puberťáci jsou hodně citliví a poznají, jestli jsou někde jen trpěni a nebo skutečně bráni (což teď nemyslím jako tvůj příklad, ale setkala jsem se s tím sama, že měl někdo zájem o mě a ty děti bral tak jako nutné zlo). Kuba vzal mého muže v pohodě a naopak, takže když se ho soudkyně ptala na jeho vztahy s nevlastním otcem, tak řekl, že si s ním rozumí víc, než s vlastním.
A u nás se vůbec nerozlišovalo mezi dětmi - babička jednoho se třeba snažila zavést termín "polobratr", ale bez výsledku. Bráchové jsou prostě bráchové a jako takoví se mezi sebou berou a je jim úplně jedno, jestli mají takového a nebo makového otce.