ILLUZE: Jo, taky mi přijde, že to už je přes čáru. Odevzdat z pocitu viny veškeré finance ex na dítě není zrovna rozumné, jestliže chce mít člověk další vztah a rodinu.
Můj muž taky platí dost, ale řekla bych, že je to úměrné. Ovšem taky jsme řešili kauzu, kdy ex chtěla po mém muži peníze navíc s tím, že nemá, děsný drama... pak se ukázalo, že nemá peníze, protože půjčuje svému bratrovi, který má dluhy a taky musí vzít přítelkyni na dovolenou k moři neasi... :-) Takže muž se rozčílil. On už je zase teď poměrně soudný. Něco jí dal, aby dcera nebyla na školním zájezdě do zahraničí o hladu, ale dost důrazně jí vysvětlil, že takhle teda fakt ne. Ovšem můj muž je celkově velký altruista a má zase různé záchranářské tendence co se týká přátel atd., takže i tam se občas poděje část rodinných financí... má to po své matce :-)

ILLUZE: Jasněže JÁ do toho divadla půjdu, o tom žádná.:-P

EDERA: Pokud není partner schopen uživit sám sebe a spolupodílet se na společném chodu domácnosti, pak to není o přejícnosti a soudnosti. Nemůže fungovat (nebo může - záleží na toleranci partnerky) na úkor ostatních.

ANNAWA: v podstatě jde o to, že čím dřív to zjistíš, tím víc času máš na řešení. i kdyby domluvit s někým hlídání. tam se pak každá hodina hodí.

ANNAWA: Já mám pocit, že jsem prostě vždycky na té "špatné" straně.:-) Zatímco otcové dětí mých rozvedených kamarádek (včele s Tvým exem) na své děti kašlou, nestýkají se s nimi a je problém z nich vypáčit aspoň sem tam nějakou korunu, můj spolubydlící otec platí na dítě tolik, že mu prakticky nezbyde na vlastní základní potřeby, jednou týdně dítě ze školy vyzdvihává a dvakrát týdně ho tam vozí (jakože si přivstane a jede na sedmou k nim domů), chodí s ním k zubaři, na třídní schůzky...

No, ideální řešení to nemá. Akorát se mi z toho prostě zrovna chce tlouct hlavou do zdi.

EDERA: Ale to není o povolení, ale aby tě informoval - co to hodit na to, že je potřeba zorganizovat při podobných akcích hlídání? Nebo už jsou tak velké, že toho potřeba není?

Já vím, že to srovnatelné není, ale muž má u nás tuhle tendenci se takhle domlouvat s mamkou. Až když jsem jednou dvakrát opravdu bouchla, pochopil, že už přetáhl určité hranice únosnosti - ano, vždy to bylo fajn, ku prospěchu všech, ale já jsem jeho partnerka a mám právo vědět a předem se domluvit, jak si zorganizuji svůj čas.
Trvalo mu to. Ale zeptala jsem se ho, jak by se mu líbilo, že mu oznámím, že místo jeho večerní herní akce dorazí má rodina a bude potřeba, aby se jim věnoval. Z hodiny na hodinu.
No měl problém se s tím srovnat, ale naštěstí je to inteligentní chlap a až na výjimky se podle toho zařídil a i tak už předem volá.

EDERA: my máme v telefonech sdílený kalendář. když jeden něco zadává, vidí i to, co tam zadal ten druhý. Pokud by se ti povedlo V. naučit, ať tam zapíše, na kdy slíbil mít brunetu, už kvůli tomu, abys nevzala málo plátků něčeho k večeři, tak by snad musel vidět, že tam, kam chce zapsat brunetu, už je divadlo...

Pravda, taky to není stoprocentní, onehdy jsme se oba spolehli, že tábor tam zapíše ten druhý, takže pak tatínek objednal K. k zubaři doprostřed tábora...