EDERA: Pokud jsi to nezjistila až v momentě, kdy ji přivezl a naopak už jste měli do toho divadla vyrážet, mohla jsi brnknout. zrovna včera bylo jedno, kde svoji práci dělám, klidně i u vás.

EDERA: O už na děti neplatí tolik jako dřív, kdy jim platil oběma telefony, oběma obědy atd. Ale že platí víc, je taky nějak nabíledni... plus kdo myslíš, že chodí s dětma k doktorovi, na rodičáky atd?

CHIMERA: jenže ono je navíc někdy chůze po tenkém ledě kritizovat chování partnerova ex, protože on taky může nabýt dojmu, že ti vadí jeho dítě. Juch.

EDERA: chápala jsem to tak, že v době, kdy měla být dcerka se svou matkou, ji matka odložila k vám, aby měla možnost být sama s přítelem. takže proč ty bys byla mrcha, když chceš, aby se dohody dodržovaly? však je třeba si taky nějak plánovat čas...

ANNAWA: no jo, ono je to holt těžké.
můžu vám akorát držet palce. radit ne. to byl spíš takový podpůrný povzdech.
my jsme jen půl-patchworková rodina... muž má dítě jen se mnou, o to je to jednodušší.

BALAENA: to je fakt. Ale O mi tohle dělá běžně, i když v banálnějších věcech kalendář nekalendář. Navíc si NIC nepamatuje.

ANNAWA: tak to je další level, ale tady, aspoň co jsem pochopila, znělo zadání, že V. neudržel termín divadla, a tak kývnul...

BALAENA: jenže pořád tu budeš mít ve hře nějaké to "vyšší bere", aneb je důležitější vlastní dítě nebo půl roku domluvené divadlo?

CHIMERA:
EDERA:tak nějak i u nás, jelikož si moje děti otec nebere vůbec nikdy a navíc na ně neplatí, a tak je rovnováha vychýlená i tímhle směrem, protože prakticky je O s mými dětmi nejméně dvakrát více než se svými.

Takže se skoro obávám, že podobné situace žádné ideální řešení nemají.

EDERA: tak ona tě využívá jako zdarma hlídání, a ty máš být mrcha? kdo se tady zbláznil?

EDERA: u nás se tohle celkem srovnalo, ale že to hlavně ze začátku taky bylo nerovné na můj úkor a že mi to bralo čas pro moje děti, to mi vadilo dost.

ANNAWA: Já nemám problém s tím, že tu bruneta je. Je tosice nějaká práce navíc, ale vykompenzovaná tím, že se holky fakt zabavěj spolu. Mám problém s tím, že rozhodování jde úplně mimo mě a jakýkoliv pokus o změnu mě postaví do role mrchy. Je to taková schíza - vážím si na V. mj. i toho, jak se podílí na péči o brunetu (osobně i penězma), ale na druhou stranu mě štve, když to je na můj úkor.

EDERA: lituju tě. A stává se mi to taky, i když ne takhle vygradováno. Ale letos u nás přítelovy děti byly celý březen, ačkoli měly být jen půlku, protože... jejich matka měla nového přítele. Což ony teda věděly, ale ona to zařídila tak, že nějak byly pořád tady. Sice jsme o nic zásadního nepřišli, ale na konci měsíce jsem padala na hubu, protože jsem tu lítala jak hadr na holi a jako bonus se s E učila na přijímačky.

Potřebuju vykřičet do světa svou frustraci a bude mi zas líp. Brunetina matka má nějakého přítele, kterého nechce s brunetou seznamovat (nevím, jestli zatím nebo vůbec). Tím pádem si zvykla využívat nás jako hlídání i mimo plánované termíny. V. jí na to vždycky kývne, protože pochopitelně chce být s dcerou co nejvíc. A já se to dozvím až když je dohodnuto. Takže jsme takto např. přišli příští týden o divadlo, do kterého máme lístky dva měsíce (ne, nepředpokládala jsem, že chlap udrží tak dlouho v paměti, na kdy ty lístky jsou). Na představení, které je věčně vyprodané (pokoušela jsem se ulovit lístky půl roku, než se mi to konečně povedlo). Fakt mě to včera dohnalo k slzám.

EDERA: Myslím, že to je pro obě skvělá škola. Blondýna se naučí, že se musí umět ozvat, když se jí děje něco nespravelivého, a bruneta (s pomocí vašeho usměrňování) zase snad pochopí, že dělat podrazy není fér. Ale plavovlásky mi je samozřejmě líto, taky si z dětství pamatuju na podobné křivdy, na které jsem uměl zareagovat jen brekotem. Asertivní reakce jsem se musela až naučit. A šlo to ztuha.

A momentálně to teda fakt zas je jak na houpačce. Někdy pohoda a jindy peklo. Klasický modus operandi je, že bruneta blondýně nějakým způsobem škodí, s čímž si blondýna neví rady, tak dostane hysterák. My (z neznalosti základu a protože v tu chvíli se z ní fakt nedá dostat slovo) reagujeme na ten řev, i jsme ji několikrát potrestali, než jsme se poučili. Blondýna pak ještě zoufalejší (logicky - bylo jí ublíženo dvojnásobně). Když se konečně uklidní natolik, že je schopna slova, vylíčí, co se dělo. A bruneta to pak na přímý dotaz, jestli je to pravda, v pohodě potvrdí (nevymlouvá se, nelže), přestože se celou dobu předtím tvářila, že neví, co ta blondýna ječí a že to je fakt hrůza dělat takovéhle scény. Fakt na ránu. Obě. Jedna škodí a druhá jen ječí.

Ukázka z minulého víkendu: na zahradě u známých spousta barevných golfových míčků. Holky dostaly dovoleno, že si směj každá jeden vzít domů. Bruneta si přinese jeden krásnej růžovej a zeptá se strejdy, jestli si teda tenhle může vzít. Ten jí to odsouhlasí. Blondýna začne ječet, za což je vykázána od stolu a půl hodiny brečí v koutě zahrady. Jsem na ni naštvaná, jak se chová. Po půl hodině, když jí mluvím do duše, že tohle fakt dělat nemůže, mi prozradí, že dotyčný míček si ale našla ona. A když jsme je zavolali k jídlu, odložila si ho na terase stranou ke své bundě. Tam jí ho bruneta sebrala a šla si za strejdou pro autoritativní potvrzení, že je její. Taťka se ptá, jestli je to pravda. Bruneta, která celou tu půlhodinu seděla vzorně u stolu, jedla a konverzovala, potvrzuje, že ano.

P.S.: Nakonec odjíždíme se čtyřma míčkama, s kterýma ony si pak celý další den v pohodě družně hrajou. Bruneta má jiný růžový a ani nepozná, že to není ten pravý.