FIFI: no dobře. Tak pro upřesnění opakuji, že dcerka už je dospělá :-) (Což ne zas tak všechno usnadňuje :-))

TANAIS: jojo, ale já bych si tedy představila dítě - tak maximálně do cca 12 let.

FIFI: no, píšu manželova dospělá dcerka, pač napsat mladá žena, která je zároveň manželovo dcekrou, mi přijde trochu složité :-)

Sorry, ono to tak blbě navázalo. Omlouvám se.

FIFI: A to je důvod pro mínus?:-O

TANAIS: no nepsala bych "dcerka", psala bych mladá žena:-), vždyť jí je kolik? 28?

TANAIS: Úplně o málo - třeba o čas na sprchu nebo tak něco.

EDERA: nojo... když ono jde v podstatě o málo. Někdy je člověk jen unavený. A vědět, že mám někoho čekat, je prostě fajn. Už jenom proto, že jsem zvyklá nějak trávit večery a když jsou tu příbuzní, tak je to přirozeně jiné. A když to vím, prostě s tím počítám a nejsem pak zklamaná, že jsem si chtěla pustit film / malovat nebo tak.

EDERA: mno... když oni si to pak ti chlapi vykládají jako že nechceš, aby tu jejich blízcí byli... a je fakt těžký jim vysvětlit, že jde o technické věci a že jinak je přítomnost jejich rodin plně respektována :-)

TANAIS: Zrovna tohle jsme si doma tuhle taky vyjasňovali.:-) Že nemám problém, aby u nás bruneta byla jakkoliv často, ale mám problém s tím, že to V. nejprve ex odsouhlasí a já se to dozvím v některých případech víceméně náhodou ve chvíli, kdy už se s tím nedá nic dělat.

EDERA: je mi to jasné :) Tak či tak jsi se stejně zachovala asi nejlíp, jak to šlo. Jinak s tím neplánovaným hlídáním bych asi taky měla problém.

Byla jsem poměrně za špatnou, když jsem manželovi řekla, že bych chtěla, aby mi návštěvy maminky a dcerky nahlašoval předem, zvláště pak ty neplánované se kterými nepočítám dopředu. Aspoň napsat smsku, že k nám někdo dorazí. Ne kvůli tomu, že by nás to omezovalo v plánech (obě jsou velké, takže hlídat nepotřebují), ale proto, že potřebuju chvilku, abych se s neplánovanou návštěvou smířila a připravila se na ní psychicky. Ne vždy na ně mám náladu a někdy se opravdu může stát, že už mám něco v plánu, tak ať se nějak domluvíme. Je fakt, že to začalo jakž takž fungovat a já se o návštěvách opravdu dovídám předem, byť třeba jen pár hodin. Vyhovuje mi to. A ostatním nakonec myslím taky. Nejsem pak totiž protivná :-)

EDERA: no... já bych se právě vůbec nezaobírala tou částkou, kolik jí máma dala... ale tím, že se s tím chlubí. Tím, že řekneš, že je to zbytečně moc, je opravdu výtka vůči matce. Ale to, že řekneš, že se s tím nemá takovým způsobem chlubit, že to se s penězi nedělá a že to není slušné, je cílený jednoznačně vůči jejímu aktuálnímu chování a ne vůči mámě. Jasně, asi s tím hned tak nepřestane, ale minimálně před blondýnou dáš najevo, co si o tom chlubení myslíš.

Ale jasně, když člověk vidí rudě, tak stejně udělá spoustu jiných věcí, než které by měl. Já sice nemám nevlastní dcerku takhle malou (jen vlastní), ale spory s manželovo rodinou a jeho dospělou dcerou taky řeším jinak, než bych měla, myslím :-)

EDERA: tak to je jasný, že "heč" je něco jinýho, než "juchů".
I tak bych ale dala dítěti najevo, že chlubit se s penězi není dobře. A nemyslím si, že bys tím nutně musela říkat, že matka udělala něco blbě. Ale ve smyslu: "ano, máma ti dala peníze, to je fajn, že si můžeš něco koupit, ale není potřeba se s tím takhle chlubit, to se s penězi nedělá". Pochopit rozdíl na tohle už sedmileté dítě kapacitu má.

TANAIS: Tak ono je to tenký led. Vlastní negativní názor se v těhle situacích formuluje velmi těžko, pokud nechceš dát dítěti najevo, že si myslíš, že jeho matka udělala něco blbě. Jen jsem (když už to omílala fakt furt dokola) mírně řekla, že si myslím, že je to zbytečně moc.
A jasněže všichni (nejen děti) máme potřebu se pochlubit, když získáme něco, co se nám velmi líbí a čeho si ceníme. Ale jaksi to neuvozujeme slovy heč a já mám a vy ne apod.

EDERA: mno, kdyby mě něco takhle štvalo, tak bych to asi nenechala jen tak. Řekla bych jí věcně, že to není tak důležité a že se s tím nemá tak chlubit, že to se s penězi nedělá.

450,- Kč na 14 dní je pro někoho moc, pro druhého málo. Naše dcera taky asi dostává vyšší kapesné na výlety. Protože to tak prostě máme. Já si nemyslím, že se s tím vytahuje. Ale ano, vytahovat se nemá a pokud by to dělala, vůbec by mi nevadilo, kdyby jí někdo usadil. I o tom je život.

Osobně si myslím, že i hodné a nemachrující děti mají někdy potřebu se pochlubit tím, co mají. Já nevím, ale zažili jsme to všichni přeci, ve škole. Pár lidí mělo víc a děti měly všechno možné. Je to přirozené, jen jde o to, jak se k tomu postaví dospělí a konec konců i jejich kamarádi.

CHIMERA: Divné jsou zejména její matka a babička, které tohle vytahováni/skuhrání (podle toho, jestli srovnávací subjekt je na tom hůř nebo líp než ony) mají nastavené jako základní způsob uvažování. Nepřekvapí, že to přebírá i dítě, které v tom vyrůstá.
Včera mě to akorát zvlášť vytočilo a potřebovala jsem se někde vykřičet.:-) Jsem byla ve stresu, neb mezi návratem z dovolené a odjezdem blondýny na tábor bylo něco málo přes 24 hodin (a prádlo, mrcha, nechtělo schnout:-).