Bruneta téměr celé pondělí gumičkovala. Ona, vtělená netrpělivost, udělala několik fakt moc hezkejch věcí a vztekala se u toho jen minimálně. Chválila jsem ji, jak jí to pěkně jde, a ona řekla, že ji to baví jen když u toho není blondýna. Ptala jsem se proč. Odpověď byla "Když jí to jde líp!"
Jako moc nevím, co s tím. Že okamžitě začne sabotovat jakoukoliv činnost, když v ní není nejlepší z účastníků, teda víme dávno (třeba pexeso je ochotná hrát jen s tátou, se mnou a s blondýnou ne). Nechci to lámat silou, ale na druhou stranu taky nechci společně dělat jen věci, v kterých je blondýna horší a vyvolávat v ní dojem, že je looser.

ANNAWA: Jsme šli aspoň na večeři, když jako máme ten volný večer, ale stálo to za houby. Povinná zábava, jak televizní Silvestr.:-(

FIFI: Tak super! Jsem ráda, že se Ti to taky líbilo.

EDERA: lituju té velmi! Protože to tak dobře znám. Například loni o Vánocích k nám O deti přišly hned 27/12 dopo, ačkoli jsme měli mít dva dny volna. A tak.porad.

TANAIS: Je to náročný. Hodně taky záleží na tom, jak se k tomu postaví její muž, jak moc ji podpoří a jak dobře on zvládá vlastní děti. Je to fakt hodně na něm.
Jinak jí děsně držím place!

nějaká krize u bejvalky, vyhodila asi synátora z domu, v neděli. Dcerka sice jako bydlí u matky, ale je na bratrovi závislá, takže to vypadá na tu střídavku.

TANAIS: a to přišlo z ničeho nic? Ona to nevěděla nebo se tak dohodli? A je to tak nastálo? A jak to mají prostorově?

EDERA: nojo, žárlí no... zrovna včera jsem rozhovor s Františkem Koukolíkem (neuropatolog a spisovatel) o tom, že to, jak bude dítě zvládat různý krizový situace, ovlivní z 50 procent genetika a z 50 procent výchova a že klíčový je v tomto ohledu vztah s matkou kolem jednoho roku života. Můžeš se tedy uklidňovat tím, že Tvoje dítě má lepší genetický předpoklady a že v jednom roce jejího života jsi to zvládla podstatě líp, než bývalka :-)

TANAIS: U nás ani nešlo o to, že bychom jedné zrovna něco přinesli a druhé nic. Na to fakt dáváme bacha, aby se nestalo. Ale prostě blondýna měla doma kufřík na gumičky a bruneta zjistila, že ho koupil její otec. Sama není dost trpělivá, gumičkování ji omrzelo po týdnu, takže kufřík nepotřebuje a vlastně ani nechce. Ale táta nemá blondýně co kupovat. Zvláštní, že věci ode mě jí přijdou OK. :-P

Nemáte nějaký rady a tipy, jak tohle přežít?

No, ono je dobrý, když toho děti zkrátka nemají moc... i když je někdy těžký se tomu ubránit. Jako, já to třeba nezvládám se tomu ubránit. Já toho měla jako malá extrémně málo, takže teď svým dětem dopřávám to, co jsem mít nemohla. Ale zase, dcerka je sice někdy zklamaná z výběru, ale zas takový scény nedělá. Občas dokonce unese i to, že přinesu klukům a jí nic. Ale to jsou zřídkavé případy, já se těmhle situací vyhýbám :-)

ILLUZE: Jsem měla dodat, že se ptám jako blb i proto, že jako jedináček nemám naprosto žádné zkušenosti s porovnáváním a sourozeneckým soupeřením (ať už o pozornost nebo o hmotné statky). A mezi mými dětmi je deset let a co má ten druhý je moc nezajímá. Scéna kvůli něčemu, co nepotřebuje a nechce, mě fakt rozhodila.

EDERA: Otázka není na mne, ale snad tě utěší to, že na sebe dokážou žárlit děti stejného pohlaví i od těch samých biologických rodičů...

U nás následovala neskutečná scénka po akci, kdy jsem nejdříve koupila starší dcerce pexeso s písmenky (je předškolák, navíc ji to jinak baví), a aby to nebylo líto té mladší, tak té jsem koupila pexeso také, ale jiné - má ráda Minnie, tak holt Disney pexeso.
Nevěřila bych, co může nastat - starší mi otřískala o hlavu, že ji nemáme rádi, že chce také Disney, že jsme na ni zlí - nikdy, nikdy jsme jí nekoupili, co ona chtěla a co by si přála. Skončilo to vzlykajícím klubíčkem v rohu kuchyně, které nemá ráda maminka, nemá rád tatínek ani sestřička, všichni jsou na ni zlí.
Jako jasně, nemuselo jí něco sednout. Ale bylo docela těžké nevzít ty dva archy papíru a neroztrhat je a vyhodit do koše. A nezmydlit jí zadek.
Hééérečka jedna malá.