TANAIS: a to přišlo z ničeho nic? Ona to nevěděla nebo se tak dohodli? A je to tak nastálo? A jak to mají prostorově?

EDERA: nojo, žárlí no... zrovna včera jsem rozhovor s Františkem Koukolíkem (neuropatolog a spisovatel) o tom, že to, jak bude dítě zvládat různý krizový situace, ovlivní z 50 procent genetika a z 50 procent výchova a že klíčový je v tomto ohledu vztah s matkou kolem jednoho roku života. Můžeš se tedy uklidňovat tím, že Tvoje dítě má lepší genetický předpoklady a že v jednom roce jejího života jsi to zvládla podstatě líp, než bývalka :-)

TANAIS: U nás ani nešlo o to, že bychom jedné zrovna něco přinesli a druhé nic. Na to fakt dáváme bacha, aby se nestalo. Ale prostě blondýna měla doma kufřík na gumičky a bruneta zjistila, že ho koupil její otec. Sama není dost trpělivá, gumičkování ji omrzelo po týdnu, takže kufřík nepotřebuje a vlastně ani nechce. Ale táta nemá blondýně co kupovat. Zvláštní, že věci ode mě jí přijdou OK. :-P

Nemáte nějaký rady a tipy, jak tohle přežít?

No, ono je dobrý, když toho děti zkrátka nemají moc... i když je někdy těžký se tomu ubránit. Jako, já to třeba nezvládám se tomu ubránit. Já toho měla jako malá extrémně málo, takže teď svým dětem dopřávám to, co jsem mít nemohla. Ale zase, dcerka je sice někdy zklamaná z výběru, ale zas takový scény nedělá. Občas dokonce unese i to, že přinesu klukům a jí nic. Ale to jsou zřídkavé případy, já se těmhle situací vyhýbám :-)

ILLUZE: Jsem měla dodat, že se ptám jako blb i proto, že jako jedináček nemám naprosto žádné zkušenosti s porovnáváním a sourozeneckým soupeřením (ať už o pozornost nebo o hmotné statky). A mezi mými dětmi je deset let a co má ten druhý je moc nezajímá. Scéna kvůli něčemu, co nepotřebuje a nechce, mě fakt rozhodila.

EDERA: Otázka není na mne, ale snad tě utěší to, že na sebe dokážou žárlit děti stejného pohlaví i od těch samých biologických rodičů...

U nás následovala neskutečná scénka po akci, kdy jsem nejdříve koupila starší dcerce pexeso s písmenky (je předškolák, navíc ji to jinak baví), a aby to nebylo líto té mladší, tak té jsem koupila pexeso také, ale jiné - má ráda Minnie, tak holt Disney pexeso.
Nevěřila bych, co může nastat - starší mi otřískala o hlavu, že ji nemáme rádi, že chce také Disney, že jsme na ni zlí - nikdy, nikdy jsme jí nekoupili, co ona chtěla a co by si přála. Skončilo to vzlykajícím klubíčkem v rohu kuchyně, které nemá ráda maminka, nemá rád tatínek ani sestřička, všichni jsou na ni zlí.
Jako jasně, nemuselo jí něco sednout. Ale bylo docela těžké nevzít ty dva archy papíru a neroztrhat je a vyhodit do koše. A nezmydlit jí zadek.
Hééérečka jedna malá.

ANNAWA: Prosím Tě, řešej vaše děti, když biologický rodič koupí něco těm, co nejsou jeho? Nemyslím dárek, ale prostě něco, co je potřeba a koupí to ne vlastní rodič, ale ten druhý prostě proto, že to má cestou z práce kolem příslušného obchodu?
Aneb absolvovali jsme scénu kvůli plastové krabici na šroubky z OBI za stovku (pochopitelně ne na šroubky, ale na gumičky).:-O

EDERA: Ona ho snad potřebuje pravidelně vídat, bacha na ni :) Při vámi navrhovaném systému by se vlastně nepotkávali. Takto to má např. můj bratr. V úterý vyzvedne chlapce ze školy, jsou u něj a ve středu ráno jdou zase od něj do školy. Vždyť je to tááák normální.

EDERA: njn, dloubla si.....

EDERA: to ji jako vazne nenapadlo, ze by otec ditete chtel mit dceru jeden den u sebe doma?

EDERA: Kromě toho V. je dospělý svéprávný očkovaný běloch, takže mám jisté pochybnosti, že bys mu mohla něco efektivně zakazovat - a taky že by se nechal

S novým školním rokem se nově řešilo nastavení péče o brunetu. V. (po dohodě se mnou) navrhl jedno odpoledne-večer-noc u nás, s následným odvozem druhý den do školy oproti dosavadnímu systému, kdy brunetu ze školy vyzdvihl a čekal s ní u nich doma, dokud nedorazí matka z práce. J. reagovala poznámkou, jestli jsem mu zakázala k nim chodit. Pochopíte to? Ten styl uvažování, že všechno musí mít nějakou negativní motivaci?:-O

EDERA: ach jo :-( a taky schvaluju