SINSEMILLA: ma syna 4,5let. Vidaji se tak jednou za mesic na cca.tyden

DA_ANDRACKA: A ma malou v peci? To je podle me taky rozdil - byt s ditetem denne nebo jen obcas. U nas jsou spolu denne a to by proste neslo provozne, abych vychovavala jen ja a muz se drzel zpatky a nezasahoval

ANNAWA: dik i za tuhle reakci:) ja jsem prave takovej trochu prehnane staraci typ zensky od prirody (moje mama taky tak), takze by se to teoreticky stat mohlo. ale muj chlapek je hodnej a ma dobrej usudek/nazory/chovani a prece jen otec je on (nakej ten patek), tak snad to nak zkoriguje ve prospech vsech.

DA_ANDRACKA: ale zase si včas uvědomit, kdyby se to vyvíjelo tak nějak špatně.... k tomu mě napadá třeba to, že jsem zažila v širším okolí, kdy muž dával přednost dětem natolik, že z nové partnerky udělal služku, která musela, příklad, sedět v autě vzadu, aby dcerka mohla jet vepředu, jak si přála.

No ctu mezi radky, ze to jednoduchy nebude...a ze se o tom ma s partnerem hodne mluvit a neocekavat, ze se to vyvine tak a tak. Proste se to nejak vyvine:)

EDERA: to mi povídej! Muž je navíc ohledně svých dětí a mého názoru na ně cca jednou za půl roku extrémně startovací, jindy se naštěstí v klidu shodneme.

EDERA: však jo, proto jsme obecně psala něco jiného, každá zkušenost je pak ojedinělá v něčem jiném, ale na to už si každý musí přijít sám podle konkrétního nastavení.

EDERA: U nas, mozna paradoxne, pomohlo v tomhle spolecne bydleni. Pak tech trecich ploch vyrazne ubylo. Jsem tim chtela rict, ze to je treci plocha, ale presto myslim, ze to je dulezity to delat, i kdyz je to nekdy fakt neprijemny

SINSEMILLA: To Ti tady taky asi podepíšeme všechny, že debaty o výchově nespolečných dětí jsou vždycky pohybem po velmi křehkém ledě a vyžadují velkou dávku diplomacie, aby to neskončilo hádkou.

EDERA: To byt sam sebou je fakt dulezity, hlavne k tomu proste pristoupit tak nejak pocitove a nemit presne dany plan, co presne pro dite budu znamenat a jet podle nejakeho vymysleneho mustru. Ono se to navic fakt hodne vyviji. A myslim, ze na erika zabralo, ze s novym muzem byla proste legrace, ze jsme podnikali spolecne veci. Ja treba strasne ocenovala, ze kdyz jsme meli rande, tak on myslel na to, ze si ma erik taky prijit na sve. Takze planoval spolecnou schuzku tak, ze pujdeme nejdriv na vystavu a pak navrhl blizke hriste, at ma taky erik zabavu (on teda rad i muzea). A zvlast na ty male deti ta legrace podle me fakt zabira, ze pak se ten vztah tvori lip.

A hodne hodne hodne jsme o tom mluvili. Treba i o tom, jak on se k erikovi choval, co se mi libilo/nelibilo, co by treba on udelal byt mnou jinak. Nerikam, ze to vzdy bylo harmonicke, zvlast kdyz vyjadroval nejaky nesouhlas s mym pristupem, ale myslim, ze to bylo dulezity, ze jsme si takhle vyladovali nase postoje. Snazila jsem se nebrat to, ze jim to jde jako samozrejmost a snazila jsem se respektovat, ze on kolem toho musi mit milion pocitu, ktere jsme sdileli spolu. To je teda asi spis pro da_andracky partnera tohle...

No jasne, ono to pokazde bude trochu jinak, protoze realita a akteri jsou u kazdeho odlisne. Jen jsem chtela napsat, kam se to u nas za tu dobu posunulo a rozhodne jsme to tak na zacatku nezamysleli. Nicmene ja si treba hrozne vazila u partnera toho, ze nechce erikovi podlezat a byt s nim za dobre, ale byl schopny hranice, ktere mame, i vyzadovat, tzn. nekdy proste zavrcel a vychovava stejne jako ja

ANNAWA: Tak ono ty původní "rady" byly pro holku, která žije s otcem dítěte a maminka tam pravděpodobně úplně normálně funguje. Ale třeba u nás doma je taky něco úplně jiného vztah moje dcera + můj přítel a jeho dcera + já, a to přesto, že jsou holky stejně staré. Blondýna vlastního otce nemá a V. je v jejím domově přítomný už téměr tři roky furt, takže celkem přirozeně se na její výchově podílí mnohem víc a mají spolu i mnohem bližší vztah než já s brunetou, která je tu jeden den v týdnu a ob víkend. Kdyby přišel chlap s dotazem, co dělat, když začal žít s ženskou, která má dítě z předchozího vztahu, viděla bych jako podstatné úplně jiné věci, než to, co jsem psala tady EDERA.

SINSEMILLA:
EDERA: u nás je to ještě jiná kombinace. Moje děti jsou velké a mého druhého muže za svého otce ani kamaráda nepovažují. Na druhou stranu, už s ním - zvláště to mladší, žijí delší dobu než se svým biologickým otcem, který se navíc poslední dva roky vytratil úplně. Takže můj druhý muž se podílí i na jejich výchově a oni, když o nás někde mluví, mluví o nás jako o rodičích, pro zjednodušení situace ;-)

EDERA: Erik teda meho partnera za rodice povazuje, rika mu jmenem, ale kdyz mluvi o nas obou, tak jsme rodice. Jsme spolu od jeho 20 mesicu, od jeho 2,5 let spolu zijeme. A me by teda ani nenapadlo resit nejake vychovne veci s jeho otcem, neb ten se nijak zasadne nestara.

Ale je fakt, ze byl o dost mladsi nez zminovane ctyrlete dite a je to tak, ze vetsinu zivota je s mym novym muzem a ne s tatou

:) dik za rady. Tak nak jsem si to myslela, ze bych k tomu chtela pristupovat. Palacinky 3x za vikend by me nenapadly, ale zni to logicky:))