..co mne hodně baví, jsou ty zajímavý příběhy..
krásnej animovanej film, kterej díky tomu můžu vidět, zatím nikdo nenatočil, nezfilmoval, a ani takový vnímání věcí, co mozek vyplodí, nebylo zachyceno na žádným obrázku..
těžko odhaduju stupeň (nebo něco v tom smyslu) působení určitýho množství na hloubku stavu, ale (zatím) nemívám pocit naprostýho odosobnění jako je tomu třeba u tripa, kdy se většinou mluví o odpoutání se od ega u vyšší dávky.. a přesto tuším, cítím nebo vnímám, že jsem odpoutaná od ega nebo že ego mlčí, spočívá se mnou a je možná taky spokojený - ale těžko říct :)))
vidím často věci kolem sebe jakoby byly prostě normálně - jako při běžným stavu, s tím, že jsou obohaceny o krásný vizuály, ale zároveň cítím, že jsem spojená jakoby se vším a je to o dost rozdílnější stav spojení než u meditace, zdá se mi..
do toho jede další rovina příběhů někde v mysli a v prožívání (čehož jsem si v určitých stavech v meditaci taky všimla, pokud jsem zrovna nebyla naprosto v tichu a uvědomila si ten proces, stejně jako po houbách, kde jsem si toto taky uvědomila - jednoduše prostě jede x rovin souběžnýho myšlení).. a ta rovina, kterou většinou ještě vnímám nebo pozoruju se často týká naprosto jiných věcí než těch, které jsou kolem nebo jsou materiální, spíší se týká stavů duchovních, nehmatatelných, často tam mívám zvláštní vize..
tyhle stavy jedou buď současně a nebo se střídají, záleží na chtíči nebo spočívání bez chtění.. a tak se tvoří zajímavý příběhy v hlavě.. občas je doplní právě hmatatelná realita, která se hodně zostří a intenzivně zbarví svý původní barvy, lehce se zavlní a když se tam nacházejí lidi, tak na jejich obličejích se vytvoří tetování v podobě hranatý "sinusovky" a tenhle tvar pokryje celek těch lidí, vypadají jako tribalově potetovaní a animovaní.. a většinou jsou fakt krásní, zintezviní se i přirozená krása a vše vypadá dokonale..a v tu chvíli to tak i je.. dokonalost.. co víc si přát..
nevim, jestli to píšu srozumitelně, snažila jsem se, ale něco se popisuje hodně složitě, tak snad to bude srozumitelný aspoň trochu..
zrovna včera jsme si s jednou holčinou zašly na louku u pole.. po chvíli jsem věděla, že tu holčinu znám mnohem dýl, než jsem si myslela, že jsem ji v tom stavu poznala z dřívějška, možná z nějakýho snu a věděla jsem, že je to moje stará známá, ač jsem ji viděla tento víkend poprvé :).. neprožívala jsem dejavu, to ne, ale nějaký souznění duší a najednou mi bylo hodně věcí jasných, přestože si je nyní nevybavim a na moc z toho se nepamatuju.. což je právě to, co někdy trochu zamrzí, nicméně stav, který doznívá ještě hodně dnů i měsíců, za to stojí i bez detailnějšího pamatování..