My teď jezdili s dětma 18 měsíců, 3,5 a 5,5. První cesta na noc nebyla nic moc, nebyli unavení, byli natěšení, takže noc nenoc skoro nespali, budili se a mladší v rozespalosti kňourali. Noční cesta zpět byla lepší, protože už byli ze všeho cestování uondaní a celkem spali. Ale cestování přes den nakonec snášeli nejlíp, stavěli jsme na protažení a proběhnutí, v autě si hráli, poslouchali pohádky, prohlíželi knížky, koukali z okna... a vydrželi tak poměrně dlouhé úseky.

MONI: jj, to je v planu. Dve hodiny k dobru :)

MIDORI: muži nevadí jezdit v noci, já jezdím zásadně přes den. Jsem skřivan, takže pro mě je snesitelnější vyrazit brzy ráno (šest už je pozdě, klidně ve 4, děti ještě usnou a spí třeba do 7 nebo 8). V zásadě si myslím, že byste se měli rozhodnout podle toho, co bezpečně zvládnete vy, a ne co je nejlepší pro dítě a dítěti pak vaši volbu co nejvíc ulehčit.

Jestli tvoje dítě vydrží u pohádek, doporučuju na dlouhou cestu přes den tablet/DVD přehrávač na sedadlo před ním a pak dávkované zásoby mlsů/hraček, které běžně nemívá (měla jsem v zásobě např. různá pitíčka, ovocné tyčinky z DM, pak dle místních rad na večerní cestu svítící tyčinky a baterky a blikačky, ale to se neosvědčilo, protože svítící tyčinku se mladší pokoušel sežrat a z baterek a blikaček byl běsný muž při řízení). U nás byl u mladšího loni kritický dudlík - když jsme jeli do Chorvatska přes noc, dudlík mu při usínání pokaždé vypadl, pak se probudil a řval, že ho nemá. Všech asi deset dudlíků jsem mu takhle postupně nastrkala do pusy, poslední jsem přivázala na provázek (to ho rozvzteklilo nejvíc) a pak jsem se asi hodinu, dvě hodiny na střídačku plazila pod zadními sedadly a hledala poztrácené dudlíky, dokud konečně nezabral pořádně. Na cestu zpátky jsem nakoupila dudlíků 15, ale tím, jak jsme jeli přes den, byl kupodivu klid, hledal a ukládal si je sám...

My jsme taky jezdili zásadně přes den, v noci jezdit neumíme :-)
Jeli jsme poprvé k moři s ročním a něco synem, moc nadšený nebyl, ale tak jsme to nějk načasovali, že hodně po obědě spal, když byl vzhůru, naštěstí vůbec nezlobil :))
A když byli kluci větší, poslouchali celou cestu pohádky z walkmena (DVD ani tablety ještě nebyly)

MIDORI: to asi nejvíc záleží na Vás dospělých....jestli se cítíte na to jet přes noc....s dítětem bude menší vopruz, ale zase budete unavení....tím spíš, když bude řídit jeden.....přes den bude únava menší, ale dítě bude bezesporu prudit víc....taky už asi víš, jak dítě auto snáší...některé se nechá zblbnout na koukání na pohádky/poslouchání písniček/čtení knížek/cokoliv...jiné každá činnost zaujme na dvě minuty a pak zas prudí.....

naše rodina jezdí na delší vzdálenosti tradičně na noc, protože jsme noční ptáci (bohužel teda i děti) a řídíme oba tj. pravidelně se střídáme a ten neřídící regulérně spí, žádné hlídání řidiče, to je prostě pro tu chvíli jeho starost....ale když slyším, jak jezdí chlapi štreky 1000km+ sami, tak mi to přijde minimálně hrozně nebezpečné....to bych to skoro napůlila a někde cestou přespala.....někdo zase jezdí zásadně přes den....přijde na to

ale zásadní tip je nejezdit v So přes den, kdy jsou zácpy....i tak je cesta sakra dlouhá a když člověk ještě někde zkysne, tak to je totálka.....

EVIANAIVE:
MIDORI: bude to individuální, já si žádný zásek po cestě nepamatuju. Loni rujana přes den, předloni do chorvatska dva dny s přespáním u balatonu, to bylo vyloženě super, řídí jen muž.

MIDORI: jeli jsme s ročním, dvouletým i tříletým a vždycky přes den, jen děláme zastávky, ale my to tak rádi. I cesta je cíl a ne úprk, pro nás.

MIDORI: určite na noc. možno ma ešte niečo napadne a ked budem mat čas trocha, napišem :)