LUSINDA: chápu. Taky jsme před dětmi měli dost jiný styl cestování, rychlejší, ekonomičtější a poznali jsme hromady míst.
Za mě ještě, co se nám osvědčilo - moc neplánujte, neupínejte se na nějaké termíny, místa poznání apod. Já myslím, že ta cesta první dlouhá je to nejmenší, prostě to bude den dva v autě, přestávky na protažení (my třeba i sjedeme z dálnice do nějaké nejbližší vesnice, kdyz vidím na mapě, že je tam hriste/jezírko/něco) a pak už to bude fajn.
A jak tu padlo, s ročním dítětem je to ještě pohoda, nepotřebuje si vybírat hřiště, kupovat zmrzliny a blbosti na každém rohu, debatovat, proč se zase někam jede apod:)
My si první dovolenou s prvním dítětem v jeho roce na Sardinii vlastně celkem užili, dali jsme moře, památky, města, urbex, hory, všechno.. Teď se třemi dětmi jsme byli připravený a obrněný na spoustu věcí, ale na to, že si dcerka po týdnu cesty zlomí nohu a ještě se jí kvůli špatně udělané sádře udělá dekubit na patě, tak na to fakt ne. Ale vše se zvládlo, plány se přeskládaly, viděli jsme toho méně, za to víc někde odpočívali..