ALDARION: To je ale spíš pro fajnšmekry, kteří jsou ochotni přisvěcovat si kvítí lampičkou (jinak přes všechny ty vrstvy skla - okno included - kytku dost odstíníš). A navíc jsou tam jisté rozměrové limity, když je to věc keřovitého/stromovitého typu, tak akvárko odpadá...
Nicméně skalky jsou taky pro fajnšmekry, a za první republiky se to mj. díky Čapkově barvitému obdivování rozšířilo tak, že jsme se stali sklaničkářskou velmocí. Jsem pro terárka :)
A abych jen neplkala, tady máte Rafflesii (source: kamarádka Zuza Koloušková, aktuálně kdesi na Sumatře)
Parazitická bezlistá bylina s nejtěžším květem v rostlinnné říši (10 kg). Smrdí (a pro opylovače - mušky - i vypadá) jako kus shnilého masa. Průměr květu přesahuje 1m. Velmi vzácná.
No a mně se podařilo vypěstovat její kolegyni Stapelii na okně. Překvapivě to neobnáší vůbec žádnou speciální péči - nesušit jako kaktus, nezlévat jako papyrus, a zbytek dá sama. Za odměnu kvete co dva týdny a smrdí jako pošlej velbloud (ale jen velmi zblízka, jinak nic - málo slunka asi, díkybohu). Průměr květu tak 7 cm, o snadno zakořenitelné řízky se ráda podělím.