Prvomájový proslov ČSAF
Dnes se v Praze konalo několik anarchistických setkání. Jedno z nich proběhlo za účasti 35 anarchistů a anarchistek krátce po poledni na Střeleckém ostrově. Od druhé hodiny odpolední se pak konala demonstrace, která začala na náměstí Republiky. Odtud následoval pochod asi tří stovek lidí přes Staroměstské náměstí k pražskému magistrátu. Na obou akcích zazněl proslov za Československou anarchistickou federaci lišící se jen úvodem. Zde je znění verze ze Střeleckého ostrova:
Dovolte mi vás přivítat jménem Československé anarchistické federace na Střeleckém ostrově. Vzhledem k úpravám, jimiž toto místo momentálně prochází, jsme se rozhodli jen pro opravdu malé připomenutí 1. máje na tomto tradičním místě. Ač jde o akt, který nebyl nikde veřejně avizován, pokládáme ho za součást Akčních dní, které jsou – podobně jako v předešlém roce – rozprostřeny v období kolem 1. máje a skládají se z různých forem setkání, přednášek, besed, promítání apod. Jejich součástí je také dnešní demonstrace na náměstí Republiky, na níž se následně ze Střeleckého ostrova vypravíme.
Na tomto místě se před více než sto dvaceti lety uskutečnilo první dělnické shromáždění v Čechách spojené s oslavou Svátku práce. Kořeny tohoto dne coby svátku pracujících lidí však sahají ještě o několik let dále. Když se v roce 1886 dělníci rozhodli vyjít do ulic Chicaga, byli připraveni vybojovat si svá práva. A byli úspěšní! Osmihodinová pracovní doba, to byl požadavek, o který neoblomně usilovali a neustoupili ani před zastrašováním či represemi. Samotné protesty vyvrcholily násilím ze strany policie a pumou hozenou do jejích řad. Kdo za tím činem stál, není dodnes jasné, avšak vyprovokovaný střet měl za následek zatýkání a následné justiční vraždy anarchistů, kteří stáli v čele odboje. Strach, ve kterém kapitalistické autority jednaly, byl příznačný, stejně jako jejich touha po pomstě a vražedném exemplárním rozsudku. Dělnické hnutí totiž čítalo tisíce a tisíce přívrženců. Hněv, který poprava nevinných vyvolala, a pokračování v boji za osmihodinovou pracovní dobu donutily mocné ustoupit požadavkům. Dělníci mohli slavit velký úspěch.
Chicagští mučedníci, jak bývají popravení anarchisté označováni, byli nepřáteli tehdejšího kapitalistického režimu ve Spojených státech. Ocitli se na jeho černých listinách a bylo s nimi podle toho také naloženo. Stejně tak pracující, kteří na Střeleckém ostrově poprvé oslavili dělnický První máj, byli povětšinou na seznamech nepohodlných osob Rakousko-uherského mocnářství. I když se po letech stal první květen oficiálně uznávaným Svátkem práce, seznamy nepohodlných lidí nezmizely a ti, kteří by chtěli opravdovou svobodu, společnost bez vykořisťování a útlaku a svět bez válek, jsou na nich dodnes.
Ano, i současný kapitalistický režim má své seznamy, na něž umísťuje nepohodlné skupiny a osoby. Pěkně na nich dohromady míchá ty kteří se dopouští zločinů z nenávisti, i ty, kteří si dovolují proti takovým činům a jejich nositelům vystupovat. Režim, který oceňuje antifašisty minulosti, řadí na takové seznamy antifašisty současné. Ti minulí ho již neohrožují, ti současní jsou mu trnem v oku, jelikož zpochybňují jeho monopol na řešení společenských problémů a odkrývají jeho vlastní fašizující tendence. Mezi rasistickými aktivisty ve zprávách o extremismu naleznete marginální křiklouny, ale již tu nejsou zařazeni ti, kteří se aktivně podílí na rasismu institucionálním a všechny ty politiky napříč stranami, kteří slibují zatočit s tak zvanými nepřizpůsobivými.
My, anarchisté, jsme ve zprávách o extremismu také zařazeni. Nebráníme se tomu, naopak nám to lichotí. Vždyť ani nejsme tak silní, abychom mohli kapitalistický režim nějak výrazně ohrozit. Kdybychom však onu sílu měli, neváhali bychom ani chvilku. Neváhali bychom ani chvíli postavit se vykořisťování a sociální nespravedlnosti i jinými prostředky, než zlovolnými extremistickými akty, za něž dnes BIS a ministerstvo vnitra označují přednášky, benefiční koncerty, publikační činnost a bezpeněžní zóny.
Stejně jako naši předchůdci v Chicagu v roce 1886, stejně jako naši předchůdci na Střeleckém ostrově v roce 1890 – i my jsme nepřátelé útlaku, nadvlády, diskriminace, vykořisťování, represe... Stejně jako oni i my patříme na seznamy, které sestavují hlídací psi těchto poměrů.
Odpor žije! Boj pokračuje!