• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    BUENAVENTURAČeskoslovenská anarchistická federace
    MORAJURA
    MORAJURA --- ---
    OTZ: VAP by měl být Voice Of Anarchopacifism. Na akci jsem nebyl, tak nevím, jak (a jestli vůbec) to proběhlo a co se tam ve skutečnosti řešilo... Ale z principu to měla být mírová demo...
    OTZ
    OTZ --- ---
    cau, vi nekdo kdo/co je za timhle? co je to za lidi..?

    https://www.facebook.com/events/829687810412512/

    a co je to ta "Síť revolučních buněk"?
    KMINKA
    KMINKA --- ---
    S potěšením si vás dovolujeme pozvat na První máj anarchistů a anarchistek!

    Tentokrát s tématem vynuceným okolnostmi: Válku válce! Po obědě budeme čekat na Střeleckém ostrově a pak se za řevu proletářských sopránů a barytonů vydáme v průvodu vymydlenými pražskými ulicemi.

    Zveme na anarchistický První máj | Anarchistická federace
    http://afed.cz/text/6116/zveme-na-anarchisticky-prvni-maj

    BUENAVENTURA
    BUENAVENTURA --- ---

    Jaky by nám tu chtěli něco tajit....


    Revoluce v Itálii: Po celé zemi lidé demonstrovali proti tíživým podmínkám

    Revoluce v Itálii: Po celé zemi lidé demonstrovali proti tíživým podmínkám | EuroZprávy.cz - Aktuální události z domova i ze světa
    http://zahranicni.eurozpravy.cz/...v-italii-po-cele-zemi-lide-demonstrovali-proti-tizivym-podminkam/

    Ochromená Itálie! Demonstrace a mohutná osmihodinová stávka

    Ochromená Itálie! Demonstrace a mohutná osmihodinová stávka | EuroZprávy.cz - Aktuální události z domova i ze světa
    http://zahranicni.eurozpravy.cz/...40196-ochromena-italie-demonstrace-a-mohutna-osmihodinova-stavka/

    Stávku svolaly tři významné odborové organizace CGIL, CISL a UIL a přidali se k ní také lékaři, zdravotní sestry, nemocniční pracovníci a vyučující na univerzitách. Lékaři a zdravotní sestry ve státních nemocnicích ošetřují jen akutní případy.

    Učitelé ze základních a středních škol podle agentury AFP dodrží jen poslední hodinu stávky, zatímco univerzitní profesoři a administrativní pracovníci stávkují celou dobu. Poštovní zaměstnanci se pak rozhodli stávkovat jen poslední tři hodiny akce.

    Demonstrace jsou plánovány v několika městech včetně Říma, kde odbory hodlají protestovat přímo před parlamentem.

    Monti svůj tvrdý plán úspor ve výši 33 miliard eur, který má zemi zachránit před bankrotem, představil už před několika týdny. Italská poslanecká sněmovna jej v pátek schválila. Pro hlasovalo 495 poslanců, zatímco proti jich bylo 88. Italská vláda tak zároveň získala důvěru poslanců. Právě Montiho kabinet by měl vést Itálii do konce volebního období, tedy do jara 2013.

    V posledních týdnech vyvolal právě úsporný balíček, který zahrnuje zvýšení daní a důchodovou reformu, velkou nevoli mezi italskými odbory. To vykrystalizovalo i v řadu stávek přímo v ulicích italských velkých měst. Nyní je řada na italském senátu, přičemž se očekává, že úsporný balík bude schválen i tam ještě před Vánocemi a bude zřejmě i v senátu spojen s dalším hlasování o důvěře.

    Monti chce, aby země měla do roku 2013 vyrovnaný rozpočet. I proto balíček zahrnuje například nepopulární znovuzavedení daně z nemovitosti nebo zvyšování věku pro odchod do důchodu. Změny se mají týkat i pracovního trhu. Podle odborů účet za reformy zaplatí především "zaměstnanci a důchodci". Navrhují proto vládě, aby se více soustředila například na zlepšení výběru daní nebo na boj s daňovými úniky.

    BUENAVENTURA
    BUENAVENTURA --- ---
    BUENAVENTURA
    BUENAVENTURA --- ---
    Nevoliči volí změnu

    Dočkali jsme se. Kabinet Petra Nečase skutečně padl. Předčasné volby se blíží nesmlouvavým tempem. Nenáviděná vláda s minimální podporou nakonec nezkolabovala z důvodu opozičních tlaků ani několika masivních demonstrací iniciativy „Stop vládě“, skončila kvůli svým chronickým korupčním aférám a příliš čitelnému klientelismu.

    Levice nyní mobilizuje síly, aby vše nedopadlo jako po volbách v roce 2010. Anarchisté přesto neslevují ze svých principů a vyzývají k bojkotu voleb. Na následujících řádcích bychom se chtěli pokusit vysvětlit, proč pokládáme účast na volebním opojení za kontraproduktivní. Ať už z hlediska úsilí za lepší životní podmínky tady a teď nebo z hlediska boje za kompletní společenskou změnu a budování nového světa, ve kterém nebude místa pro nespravedlivou distribuci produktů, vykořisťování lidské práce ani nesvobodné rozhodovací procesy.

    Proč to všechno vzniklo

    Dříve, než se vrhneme na kritiku změny skrze „parlamentní cestu“ v realitě dnešního globálního kapitalismu, rádi bychom se na chvíli vrátili ke kořenům vzniku národního státu a jeho instituce – parlamentu, do něhož se někteří chystají volit. Mnoho lidí si v důsledku konzervativní lobby „za štíhlý efektivní stát“ začalo myslet, že nám stát slouží jako jakýsi ručitel sociálních jistot. Jeho historická úloha je však opačná.

    Stát je politickým vyjádřením ekonomické struktury společnosti. Ústředním pilířem této struktury je ochrana soukromého vlastnictví výrobních prostředků, zdrojů, půdy… a jeho kontinuálního a neomezeného rozšiřování. Jinými slovy, základní funkcí státu je chránit majetek bohatých a jeho nepřetržité hromadění. Zvláště v kapitalismu, který není založen na přímém útlaku skrze násilí, ale na útlaku skrze odpírání prostředků k životu, je tato role státu stěžejní.

    Pokud bychom přestali předstírat, že stát může chránit zájmy pracujících a dalších neprivilegovaných, nesnažili bychom se ho reformovat a raději ho odstranili. Samozřejmě by to znamenalo ztrátu sociálních výdobytků, jako je např. minimální mzda, placená dovolená nebo nemocenská. Na druhou stranu by to ale znamenalo ztrátu kontroly mocných nad výrobními prostředky, kterou jim zajišťuje stát prostřednictvím svých institucí a represivních složek (zvlášť ostudné pro nás je, že jsou i tyto složky placeny z naší práce).

    Stát ani z dlouhodobého hlediska reformovat nelze, samotná jeho podstata je špatná. S nástupem globální krize a úsporné agendy nestačíme zírat, kterak jsou ze dne na den seškrtávána práva a výdobytky, jejichž prosazení si vyžádalo dlouholeté boje a spoustu zmařených životů. Ti, co určují směr světové politiky a ekonomiky, si díky neomezeným možnostem hromadění majetku nakupili takový vliv a moc, že své politické a ekonomické uspořádání dokážou udržet i v době krize, kdy se jednoznačně ukazuje, že je nejenom nespravedlivé, ale taky dlouhodobě nefunkční. Jakmile odborová a sociální hnutí poleví v kladení požadavků, přichází hned protiúder a sociální výdobytky padají jak domečky z karet.

    Ještě je čas současné vztahy změnit. Stále totiž platí, že „oni“ potřebují nás, kdežto „my“ nepotřebujeme je. Někdo by mohl namítnout, že politické a ekonomické elity dokážou udržet svá privilegia i bez státu a policie, např. za pomoci soukromých armád. Bez všeobecného souhlasu s právním řádem, který ze své podstaty diskriminuje neprivilegované, si však už nedokážou udržet dostatečně početnou a dostatečně loajální pracovní sílu. S rozvojem plně automatizovaných linek ale můžeme v brzké budoucnosti zjistit, že pracující masy lze nahradit skupinou specializovaných techniků.

    Slepá ulice emancipace

    „Volby jsou fraška. Demokracie je past! Základna pyramidy národa – neprivilegovaní – jsou totiž ovládáni úzkou skupinou nejbohatších,“ psali jsme v šestém čísle zpravodaje Zdola na téma „národ“. Za tímto tvrzením si jistě anarchisté a anarchistky budou stát i dnes, před blížícími se předčasnými volbami. Pro vysvětlení tohoto postoje nahlédněme opět do historie parlamentarismu a volebního guláše. V raném kapitalismu bylo volební právo omezeno. Do parlamentu mohla volit pouze třída majetných. Chudí byli jednoduše vyřazeni z rozhodovacího procesu a nemohli mluvit do toho, co vláda dělá. Takové uspořádání bylo pochopitelně nenáviděno majoritou, která mu byla podřízena. „,Klasický liberální‘ režim byl řízen despotickou mocí, bez všeobecné legitimity a naprosto bez odpovědnosti vůči masové populaci. Lidé tedy začali volat po všeobecném volebním právu,“ píše se tamtéž.

    Česká konzervativní elita, jež na nás hledí dolů z kupy hnoje, kterou si pod sebe nakydala, by jistě chtěla staré dobré časy zpět a občas se jí po nich upřímně zasteskne: „…volební právo (bych) omezil jen na ty lidi, kteří platí daně, respektive neodmítají pracovat a podílet se na společenském systému. Obdobný systém by měl fungovat i v případě důchodců – volebním právem by disponovali ti, kteří se po většinu svého života podíleli na tvorbě domácího produktu,”(1) napsal na stránky Věcí veřejných Tomáš Jarolým – bývalý Bártův „nový dravec“, šéf pomlouvačného plátku a pravoslavný jáhen v jedné osobě. Stejného názoru je i Klausův pohůnek a předseda Svobodných Petr Mach: „Kdo státu nic nedává, nemá mít právo o něm rozhodovat.“(2) Dalším propagátorem omezení volebního práva pouze na bohaté je např. marketingový samuraj a profesionální manipulátor Ivo Toman.

    Vraťme se ale k historii. Již před rozšířením volebního práva anarchisté varovali před slepou uličkou lidské emancipace: „Všeobecné volební právo samo o sobě, zavedené ve společnosti, která je založena na ekonomické a sociální nerovnosti, nebude pro lid ničím jiným než podvodem a pastí.“ [Bakunin: Bakunin on Anarchism, str. 224] A skutečně. Po jeho zavedení majetná elita kontrolu nad státem neztratila. Naopak „povolením šroubů“ upevnila svou moc pod rouškou „spravedlnosti, svobody a demokracie“. I údajně „demokratické“ kapitalistické státy ve skutečnosti zůstaly tzv. diktaturami propertariátu, respektive diktaturami majetných.(3)

    Znovu tedy zopakujme: můžeme se donekonečna uklidňovat, že zvolením např. sociální demokracie, zelených nebo pirátů zabráníme dalším útokům na peněženky neprivilegovaných apod. Buďme si však jisti, že jakmile například zapíská některá z klíčových ratingových agentur (Moody’s, Standard & Poor’s, Fitch Ratings), půjde veškerý levicový program do prdele.

    Loutky nadnárodního kapitálu

    Voliči se již několikrát v historii mohli přesvědčit, že pomyslné menší zlo, kterému se rozhodli svěřit svůj hlas, se po volbách může projevit jako velký problém. Asi nemá cenu věnovat příliš pozornosti „novým“ stranám, které se dostaly ke kormidlům po volbách v květnu 2010. TOP 09 se od začátku profilovala jako konzervativní s úmyslem zavádět neoliberální reformy. Zato Věci veřejné o sobě tvrdily, že jsou stranou „pravého středu s důrazem na přímou demokracii“. Na tuto vějičku skočilo mnoho voličů, i když samotný program již před volbami naznačoval, že se jedná o stranu politicky zařaditelnou někde mezi TOP 09 a DSSS, navíc se silnou „podnikatelskou“ lobby v zádech.(4, 5)

    Zajímavějším příkladem pro beznadějně naivní voliče bude spíš počínání německých Die Grünen (od roku 1993 ofic. Bündnis 90/Die Grünen). Tato strana vznikla na sklonku sedmdesátých let v prostředí tehdy silného a radikálního ekologického a sociálního hnutí. Nostalgik by prohlásil, že se zrodila na barikádách. Její počínání ve vládě však s historií zelených příliš nesouznělo.

    Koalice zelených a sociálních demokratů s kancléřem Gerhardem Schröderem v čele vládla Německu od roku 1998 až do 2005. Socdemáci se spolu se zelenými horlivě pustili do reforem sociální sféry a hlavně zákoníku práce. Reformy, které vešly do povědomí jako „Agenda 2010“, byly zaváděny jak jinak než v zájmu „ekonomického růstu a redukce nezaměstnanosti“.(6) Obsahovaly tak drastické škrty ve zdravotnictví, v důchodovém systému a v systému podpory v nezaměstnanosti, že by se za ně nemuseli stydět ani vzývači Reagana nebo Thatcherové.

    Opatření samozřejmě nebyla výmyslem německých socdemáků ani zelených. Jednalo se o objednávku nadnárodního kapitálu skrze tzv. „Lisabonskou strategii“.(7) Část této „Agendy 2010“, zaměřené na pracovní právo, vešla do povědomí jako tzv. Hartz koncept,(8) po svém otci, bývalém šéfovi lidských zdrojů ve Volkswagenu Peterovi Hartzovi. Na druhou stranu budeme těžko Die Grünen odpírat některé úspěchy a prosazení proenvironmentálních zákonů do německé legislativy. Z povědomí veřejnosti však nikdy nezmizí fakt, že jejich vláda pomohla prosadit největší zásah do sociálního práva od druhé světové války – na úkor pracujících, ve prospěch nadnárodního byznysu. Nutno dodat, že šlo o éru růstu, takže tlaky na politiku jednotlivých států byly mnohem menší než dnes.

    Na tomto příkladu jsme chtěli ukázat, že je úplně jedno, zda vládne pravice nebo levice. Smiřme se s tím, že moc není podmíněna hlasováním ve volbách, ale nakupeným kapitálem. Naše životní úroveň závisí více na náladách investorů než na složení parlamentu. Pokud by se přece jenom podařilo zvolit vládu, jež by jednala ve prospěch lidu a ne ve svůj vlastní prospěch a prospěch kapitálu, což pokládáme za velmi naivní přání, ztratila by tato vláda důvěru investorů. Ti by jednoduše přesunuli svůj kapitál do jiné země a způsobili by „hromadné propouštění, pokles poptávky a ekonomickou recesi“.(9)

    Kultura odporu

    Jak tedy bránit a prosazovat svá práva? Nejúčinnějším způsobem zůstává sebeorganizace. Když mluvíme o sebeorganizaci, máme na mysli spolčování s lidmi na základě stejných zájmů a problémů. Spolčování mimo oficiální státní struktury, jehož hlavním rysem je rovnost podmíněná svobodnými rozhodovacími procesy. Spolčování bez šéfa, vůdce nebo předsedy. Protože jakmile má takový kolektiv vedení (s většími pravomocemi, než má členská základna), stává se korumpovatelným a uchyluje se k dialogu a ústupkům vůči představitelům státu nebo kapitálu.

    Z výše napsaného vyplývá, že cesta ke svobodě nejenže nemůže vést skrze parlament, ale např. ani skrze struktury oficiálních odborů. Zvláště v posledních letech, kdy bylo nejhůř, předvedlo vedení Českomoravské komory odborových svazů, že mu nejde o zlepšení podmínek pracujících tady a teď, ale o udušení hněvu do ovladatelných mezí a přípravu živné půdy pro nástup sociální demokracie k moci, třebaže velmi omezené, jak již bylo zmíněno. Léta se také ukazuje, že vedení ČMKOS nebere své pozice jako službu pracujícím, ale jako přestupní stanici do vysoké politiky.

    Pokud by tedy bylo hnutí pracujících / nezaměstnaných / studentů / matek / důchodců / hendikepovaných / atp. bez hierarchie a odráželo skutečné požadavky „členské základny“, mohlo by dosáhnout mnohého. Stát ani korporace (podřízení pravidlům trhu) zdaleka nejsou vůči kolektivnímu tlaku imunní. Pomocí přímé akce neprivilegovaných se můžeme bránit jevům deregulovaného kapitalismu velmi účinně. Nesmíme však zůstávat v defenzívě, ale klást si takové požadavky, které nás osvobodí z područí kapitálu jednou pro vždy!


    Nevoliči volí změnu (Československá anarchistická federácia)
    http://www.csaf.cz/index.php?clanok=1492
    BUENAVENTURA
    BUENAVENTURA --- ---
    Opět se blíží divadelní představení " volby " , opět jsme všichni zvaný, ať se povozýme na rozbitém kolotoči...proto bych připomněla několika články proč na kolotoč nenasedat.

    Texty o volbách na našem webu:

    Vykopejte politiky! http://www.csaf.cz/index.php?clanok=1084
    Volby. Zase? http://www.csaf.cz/index.php?clanok=1083
    ZDOLA 1/2010 http://www.csaf.cz/index.php?clanok=1022
    Anarchisté u voleb http://www.csaf.cz/index.php?clanok=1050
    Anarchistické předvolební VIDEO http://www.csaf.cz/index.php?clanok=1046
    Vhozený lístek do urny a jeho politické důsledky http://www.csaf.cz/index.php?clanok=1042
    A3: Proč nevolit? http://www.csaf.cz/index.php?clanok=942
    Volby jsou podvod! http://www.csaf.cz/index.php?clanok=861
    Podzimní volební bláto http://www.csaf.cz/index.php?clanok=852
    Zvítězí ve volbách opět nevoliči? http://www.csaf.cz/index.php?clanok=673
    Za samosprávy bez politiků! http://www.csaf.cz/index.php?clanok=699

    BUENAVENTURA
    BUENAVENTURA --- ---
    Vzpomínky na budoucnost
    článek zde http://www.csaf.cz/index.php?clanok=1487
    BUENAVENTURA
    BUENAVENTURA --- ---
    Během dneška vydáme prohlášení k tomu co se děje/stalo v Praze...PODPOŘME SQUATERY, odsudme úřady, policii, vlastníky a kapitalismus.....
    BUENAVENTURA
    BUENAVENTURA --- ---
    28.9 se koná v Praze veletrh miliardářů, i my přijdeme :D

    Lehký život miliardářů

    Na konci září se má uskutečnit v pražském paláci Žofín akce nazvaná Disemo Billionaire Fair. Jde o veletrh toho nejluxusnějšího zboží, které je k mání a je určeno pouze hrstce nejbohatších lidí na světě. Podobné akce, kterých se mohou účastnit jen vybraní vystavovatelé a důkladně ověřený okruh návštěvníků, se konají i jinde po světě. Asi nejznámější miliardářské veletrhy jsou ty v Moskvě. Praha byla vybrána poprvé, jelikož je tu podle pořadatelů „vysoká úroveň bezpečnosti“.

    Podle přání pořadatelů, by měl veletrh proběhnout „nice&cosy, jak říkají naši klienti“. Co si pod tím představit, to nevíme, my nejsme miliardáři. Dále uvádí: „Veletrh představí to nejluxusnější zboží nejznámějších značek, představí top design a další produkty na nejlepší světové úrovni z oblasti dovolené, služeb, wellness, automobilů, letadel, lodí, módy, kosmetiky, šperků, gastronomie, architektury a designového nábytku, sběratelských předmětů, uměleckých děl… Milionáři nenakupují své věci v supermarketech, ale vyhledávají limitované série výrobků, které jsou oblečeny do zlata a diamantů, a vůbec jim nevadí za tyto nadstandardní produkty, které hned tak nikdo nevlastní, vydat astronomické částky. Na veletrhu si každý, kdo na to má, bude moci zakoupit například telefon vykládaný drahými kameny, nebo jedinečnou sedací soupravu od Gucciho, dovolenou na pohádkovém zapomenutém ostrově snů, či nejúžasnější kožich z polární lišky, až po nejnovější luxusní model jachty…“

    Jak se asi něco takového čte pracujícím, kteří sotva vyjdou s výplatou; nezaměstnaným, kteří nemohou najít plnohodnotnou práci za aspoň trochu důstojný plat; důchodcům, kteří se omezují už i ve svých základních potřebách; zdravotně hendikepovaným, kteří živoří z těžce vydobyté státní almužny; studentům, kteří místo učení tráví čas na brigádách?

    Pravicoví politici, finančníci a média nám už několik let tvrdí, že jsme se ocitli v hospodářské krizi kvůli tomu, že jsme si žili nad poměry. Je prý nutné, abychom se uskromnili. Škrty ve veřejných výdajích na sociální zabezpečení, školství i zdravotnictví jsou prý nezbytnou nutností. Z veřejných peněz jsou však dotovány krachující banky, jejichž šéfové si dál udělují astronomické odměny.

    Jak to, že my musíme doplácet na krizi, kterou jsme ve skutečnosti nezpůsobili? My chudneme, klesá naše životní úroveň a mnozí z nás padají až na dno, jsou chyceni do dluhových pastí a na rameno jim klepe všemocný a všehoschopný exekutor. Ideologové kapitalismu nám za to ještě nadávají a označují nás za neschopné, líné, parazitické. Zatímco grafy vývoje životní úrovně většiny společnosti mají sestupnou tendenci, u miliardářů je tomu naopak. Jejich majetky narůstají úžasným tempem.

    Není už na čase začít hledat příčiny našich sociálních problémů právě tady?

    A nestálo by za to zamyslet se, proč se miliardáři cítí v Česku tak bezpečně, že je tu pro ně pořádán opulentní veletrh? Proč by se tu také necítili sebejistě? Vždyť podle mediálního obrazu to vypadá, že jim u nás svou zhoršující situaci za vinu nikdo neklade. Tady se s odkazem na staré předsudky stává módou svalovat naopak všechno možné na ty nejchudší. A místo na miliardářské veletrhy se útočí na obyvatele přecpaných a (paradoxně) předražených chudinských ubytoven. Místo aby hledali skutečné sociální příčiny úpadku životní úrovně, nechají se někteří utáhnout na vějičku primitivního rasismu.

    Globalizovaní miliardáři se budou svorně a bez ohledu na místo svého původu skvěle bavit na svém veletrhu, nakupovat drahé obrazy, mobily vykládané diamanty a další „praktické a pro život nepostradatelné věci“. Jsou společenskou třídou, která zná své zájmy a umí je prosadit, o čemž svědčí jejich rostoucí konta. Navíc drží při sobě a bývají dokonce označováni za jedinou dnes fungující solidární sociální skupinu. Lehký život miliardářů je dán především tím, že se daří rozdělovat zbytek společnosti a rozeštvávat jednotlivé jeho části proti sobě.

    Kdo v tom chce miliardářům napomáhat, ať se přidá ke xenofobním štváčům. Komu ale vadí sociální nespravedlnost a útlak s ní spojený, ten by se měl přinejmenším pokusit jim ten jejich miliardářský veletrh trochu znepříjemnit.

    A3: Lehký život miliardářů (Československá anarchistická federácia)
    http://www.csaf.cz/index.php?clanok=1485
    BUENAVENTURA
    BUENAVENTURA --- ---

    Související odkazy:

    RIP Clément Méric - další oběť ultrapravicového násilí | více než slova
    http://www.antifa.cz/content/rip-clement-meric-dalsi-obet-ultrapravicoveho-nasili
    Náckovia v Paríži zavraždili mladého študenta | Blackblog.sk
    http://blackblog.sk/nackovia-v-parizi-zavrazdili-mladeho-studenta/
    BUENAVENTURA
    BUENAVENTURA --- ---

    Hold Clémentovi. Navždy antifašistou



    Přinášíme smutnou zprávu, kterou nám zaslali naši kamarádi z francouzské Fédération Anarchiste. ČSAF se tímto přidává k jejich vyjádření soustrasti.

    Osmnáctiletý Clément Méric je mrtvý. Ve středu 5. června 2013 byl zabit fašisty nedaleko vlakového nádraží Saint-Lazare v Paříži. Tato slova stačí, aby vyjádřila, jak vážná je situace.

    Jak nám ukázali, fašismus a fašisté nepatří minulosti. Jde o stále přítomnou hrozbu. Proto se proti nim musíme organizovat, bojovat, semknout se v jeden celek. Musíme ukázat, že jim budeme vždy stát v cestě. Že jejich ideje nejsou rovnocenné našim. Že se s nimi nediskutuje.

    Musíme také důrazně odsoudit nechutné způsoby, jimiž si jeho smrt přivlastnily sociálně demokratické organizace, které se ve skutečnosti vyhýbají antifašistickému boji. Máme na mysli zejména UNEF (Studentská unie) a Stranu levice, které nelenily a samostatně zorganizovaly shromáždění na počest našeho soudruha. Místo aby jednali, zmocňují se tito lidé mrtvých. Již jsme je mohli slyšet, jak vyzývají Spravedlnost, stát a vládu, aby zakázaly fašistické organizace. Jak dlouho už ale před nimi revoluční skupiny a organizace varují?

    Clément byl aktivista skupiny l’Action Antifasciste Paris-Banlieue (Antifašistická akce pařížského předměstí), studentský člen Solidaires Étudiant-e-s (studentská odborová organizace), antifašista a revolucionář.

    Fédération Anarchiste vyjadřuje tichou soustrast Clémentově rodině a jeho přátelům a prohlašuje, že se spojí se všemi revolučními, pokrokovými a upřímnými silami, abychom společně vzdali hold Clémentovi a pokračovali v prosazování myšlenek, jimž byl věrný a které nezemřely spolu s ním.

    Fédération Anarchiste
    6. června 2013


    Související odkazy:
    RIP Clément Méric - další oběť ultrapravicového násilí
    Náckovia v Paríži zavraždili mladého študenta
    KEMAL
    KEMAL --- ---
    BUENAVENTURA: OK díky
    BUENAVENTURA
    BUENAVENTURA --- ---
    A3: Nejsme děti! Nevěřme na bubáky!

    Když nemají rodiče čas starat se o své děti a zároveň chtějí, aby byly poslušné a nezlobily, mohou volit několik způsobů, jak na to. Mohou je něčím zabavit, mohou je něčím uplatit, mohou jim nařezat nebo je mohou postrašit bubáky.

    Úplně stejně je tomu i ve vztahu mocných (politiků a ekonomických elit) a nás, obyčejných lidí – pracujících, nezaměstnaných, důchodců, studentů, žen na mateřské… Elity k nám přistupují paternalisticky, tedy jako ti dospělí, kteří se věnují důležitým věcem, kterým my přece nemůžeme rozumět a ve svých „dětských“ hlavičkách ani nejsme schopni pořádně pochopit jejich důležitost. My jsme tu pak v roli dětí, které stále něco chtějí, dožadují se pozornosti, co chvíli mají hlad, chtějí si hrát apod. Pro elity jsme prostě jen nechtění, rozmazlení, nevděční a zlobiví fakani, které je potřeba držet na uzdě.

    Aby si elity mohly užívat moc a bohatství, které jim vytváříme svou prací, musí nás držet v poslušnosti. A k tomu užívají úplně stejné prostředky jako rodiče, kterým jsou jejich vlastní či nevlastní děti na obtíž.

    To, že bychom mohli politické a ekonomické elity začít zlobit, je klidně možné, i když jsme školou a státem od mala cepováni k poslušnosti vůči autoritám. Mohli bychom se ale začít nepatřičně ptát: PROČ? A proč menšina lidí žije v přepychu, když většina se dře a na pořádný život se stejně nezmůže? A proč se podporují banky, zatímco se posouvá odchod do důchodu? A proč se mluví o demokracii, když ve skutečnosti obyčejný člověk nemá šanci o ničem rozhodnout? A proč existují prázdné domy, zatímco někteří lidé musí spát na ulici? A proč? A proč? A proč?

    Jistě chápete, jak takové věčné dotazování může být pro elity otravné. A také by pro ně mohlo začít být velmi nebezpečné, kdybychom si na podobné otázky začali sami odpovídat a nedej bože se s tím rozhodli také něco udělat. Je tedy potřeba preventivně proti zlobivým dětem zakročit.

    Je třeba nás něčím zabavit, abychom si přestali všímat sociálních nespravedlností, prohlubující se ekologické krize apod. A proto televizi do každé rodiny! A v rámci postupující kapitalistické individualizace nejlépe do každého pokoje. A co nejvíce bezduchých seriálů, zábavných pořadů… a vše proložit kupou reklam – čím více, tím lépe.

    Je třeba nás uplatit. Stejně jako lízátko pro nezbedu jsou pro nás nachystány plné regály zářících hypermarketů, cetky na jedno použití. Vydělávat, kupovat. Vydělávat, kupovat. Půjčit si, kupovat. Lízat poslušně podstrčené lízátko a přitom ještě pomáhat točit koly kapitalismu jako vzorní spotřebitelé, jako prostitutky nabízející svou práci komukoli, kdo zaplatí, abychom vydřenou mzdu mohli utratit za nepřeberné množství zbytečností.

    Je třeba nás postrašit. Před volbami nejlépe komunisty. Vypelichaný strašák – a jak se s ním dá dělat bububu ještě po více než dvaceti letech, co jsme ho hodili za euforického cinkání klíčů do vody. A ono to vychází. „Děti“ se zaleknou a jdou paradoxně volit ty, kteří jim zvýší ceny potravin a bydlení, prodlouží odchod do důchodu, zpoplatní vzdělání, rozkradou úspory na stáří… Když nezabere strašák komunismu, svalí se všechny hříchy světa na „nepřizpůsobivé“ (není sice jasné, o koho konkrétně jde, stačí jen, když si budeme myslet, že to jsou ti, co vypadají jinak), nebo řetězy zachrastí strašák vskutku reálný – exekutor. Ve strachu před touhle rohatou příšerou, co vám, když budete zlobit, zabaví všechno do posledního lízátka, zalézají „děti“ do kouta a pilně pracují.

    A když nepomůže žádná z těchto metod, a my budeme klást všetečné otázky, dožadovat se svého, odmítat poslušnost, pak je třeba nám nařezat. Řemen v podobě policejních zásahových jednotek, technického vybavení proti demonstracím a systém sledování zlobivých jedinců a skupin je v pohotovosti a připraven kdykoliv udeřit.

    My, anarchisté, jsme takové zlobivé děti. Máme dotěrné otázky. Nectíme politiky, ani finančníky, ani jiné mocenské elity. Nelze nás zabavit televizí. Nelze nás uplatit spotřebním zbožím. Nebojíme se vypelichaných strašidel. A i když čas od času dostáváme od policie nařezáno, stále jsme tu.

    Je třeba dospět. Je třeba se zbavit těch, jimž jsme jen na obtíž a nejraději nás mají jako poslušná děcka, co si nedovolí odmlouvat a plní jejich vůli. Je třeba se naučit řídit si své životy sami.


    stahovat můžeš zde: http://www.csaf.cz/a3/A3-2013-06.pdf

    A3: Nejsme děti! Nevěřme na bubáky! (Československá anarchistická federácia)
    http://www.csaf.cz/index.php?clanok=1450
    BUENAVENTURA
    BUENAVENTURA --- ---
    Promiň, napsala jsem to špatně. Písemné záznamy- tím jsem myslela výstupy v podobě článků, rozhovorů atd...
    KEMAL
    KEMAL --- ---
    BUENAVENTURA: ty písemné záznamy by byly ideální, zajímá mně totiž kdio s kým o čem a jak ty alternativy diskutoval a co z toho vyšlo za výstup
    BUENAVENTURA
    BUENAVENTURA --- ---
    IFA news č. 2

    Květen je měsícem, kdy si anarchistické hnutí připomíná zejména svátek práce (bouřlivý První máj zažilo letos například Turecko), nicméně prvomájové oslavy nebyly jedinou veřejnou aktivitou, kterou anarchisté vyvíjeli.

    Mezinárodní akce

    Jednou z nejdůležitějších květnových mezinárodních událostí byl bezesporu 10. ročník balkánského knižního veletrhu, který se konal ve slovinské Lublani. Přípravy na něj byly rovněž hlavním tématem diskusí mezi jednotlivými federacemi v rámci IFA. V Bratislavě pro změnu proběhl akční víkend s názvem Stierajme rozdiely, vytvárajme alternatívy, na němž však participovaly výhradně české a slovenské kolektivy, například Priama akcia, Ekopartyzánka, Kolektivně proti kapitálu či asociace Alerta. Koncem měsíce se ČSAF zapojila do propagace mezinárodní kampaně proti geneticky modifikovaným potravinám spočívající v globálním pochodu proti korporaci Monsanto. Akce se nakonec zúčastnilo na dva miliony lidí v 52 zemích a 436 městech.

    Publikační činnost

    Jednotlivé federace IFA ani v květnu nepřestaly ve své publikační činnosti, byť se nesla v převážně lokálním duchu. Ve Španělsku vyšlo nové číslo lokálního bulletinu Buenaventura, aktivní byla také francouzská FA a šesté číslo lokálního zpravodaje Kontrast vydala také ČSAF Střední Čechy.

    Solidarita

    Velkou zpětnou vazbu vyvolala solidární výzva vídeňského kolektivu Pizzeria anarchia, který provozuje autonomní komunitní centrum a v současné době čelí hrozbě vystěhování. Několik lokálních anarchistických federací a kolektivů včetně ČSAF tuto výzvu přeložilo a publikovalo. Bouřlivo bylo také na západě Evropy. Baskická FAI vyjádřila podporu stávkové vlně, která se přehnala regionem, a francouzská FA navrhla, aby se IFA jako celek přihlásila k deklaraci Šestá (La Sexta) vydané nedávno zapatistickou EZLN. Její text jsme přetiskli v poslední Existenci.

    Ostatní

    Za zmínku stojí i desítky demonstrací a přímých akcí. Francouzská FA oznámila, že bude participovat na chystaném pařížském festivalu Foire Autogestion, na němž se podílí desítky družstev, organizací a odborářských kolektivů a po zkušenosti s loňským rokem se očekávají tisíce návštěvníků. ČSAF participuje na tradičním brněnském Protestfestu, který byl koncem května zahájen pochodem více než šesti set lidí a v tomto týdnu pokračuje přednáškami, koncerty a dalšími akcemi. Ve Vídni došlo pod záštitou kolektivu Solidarity agriculture k okupaci nevyužité zemědělské půdy.

    -sp-
    pracovní skupina mezinárodního sekretariátu ČSAF
    BUENAVENTURA
    BUENAVENTURA --- ---
    Diskuze členů a členek, probíhají dnes a denně - to znamená " vyvolat diskuzi ". Máme za sebou řadu akcí, kdy jedním z cílů bylo vyvolat diskuzi, ale jiný než písemný záznam nenjadeš.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam