ARGANNAH: ja mam obecne vzato jinak rodice super.
A ze jsem tlusta je pravda. Nicmene slyset to pri kazdy navsteve nemusim. Mam oci a vidim to sama, zejoo :))

Ale tak já mám tuhle zkušenost samozřejmě taky - kdepak jsem asi vzala tu letitou poruchu příjmu potravy, že. Nicméně jde to přecvaknout, fakt jde, v nějaké fázi se to povedlo a dneska mám opačný problém - kdyby mi nadváha nekomplikovala pohyb a nezačínala mi dělat zdravotní problémy, fakt bych se na to hubnutí už vykašlala, je mi absolutně jedno, do jaké mainstreamové kolonky komu nespadám a kdo z toho má problém, že všechny ženy musí mít povinně stejnou postavu, jinak je oheň na střeše. Jako racionálně chápu, že tohle si v sobě musí člověk vyřešit sám a žádná přemoudřelá kráva na nyxu jako já s tím nic neudělá. ;) Nicméně fakt má smysl už se na ty svoje dementy rodiče vysrat, ať si laskavě zametou před vlastním prahem, ať už je jejich specialita cokoli - žraní, chlastání, rozvody, dělání dusna v rodině a vytýrávání svými komplexy a libůstkami všechny okolo. A srdečně doporučuju je při vhodné příležitosti do toho háje fakt poslat, mně to teda obrovsky ulevilo a od té doby byl klid.

Odmalička jsem od máti slyšela "Nežer, seš tlustá", otec zase, když mi narostly prsa a okamžitě se vahou (a genama) prověsily, prohlásil: "Dělej s těma prsama něco, nebo budeš nešťastná." CO jsem s nima jako měla dělat, ufiknout? Přešít ve čtrnácti? Drželi mě v tom, že jsem tlustá i v době, kdy jsem byla jen příjemně baculatá. S průpovídkami, ať se raději soustředím na kariéru, protože chlapi maj radši hezký holky, ne ty chytrý. Neuměla jsem ani mluvit s chlapama a to i v době, když jsem objektivně měla na to, aby mi leželi u nohou.
Jediný lék - podařilo se mi seznámit se s mužem, který kila navíc miluje. Čím víc, tím líp. A nestydí se za to, nestydí se za mě. Obdivuje mě, otlapkává mě, lichotí mi. Dokázal mě přesvědčit o tom, že i s kilama navíc jsem atraktivní, tím pro mě udělal strašně moc. Teď už jsem regulérně tlustá. A až teď - díky němu a dobrému prádlu z Caresse :D jsem schopná přijímat sama sebe taková, jaká jsem. S malinkými výkyvy.
A tenhle můj muž ví, že kdyby řekl jen jedno negativní slovo na adresu vzhledu naší dcery, zašlapu ho do země. V tom jsem nekompromisní. Takže dceři říkám, že je krásná. Mně to máma nikdy neřekla. Snad bude mít dcerka jednodušší život.

Mne cely muj zivot rika cela ma rodina, ze jsem tlusta. Prijedu na navstevu, mama mi nabidne ke kafi kolac, ale ja uz vim, ze to je cihost. Jakmile prikyvnu, hned mi tatka nebo mamka reknou: “To bys asi nemela.” Mama mi tuhle rekla, ze mi praskly tenisky, protoze jsem tlusta. (Ja, idiotka, myslela, ze jsou nekvalitni.)
Vedlo to k jedinemu. Jsem stejne tlusta a v zivote bych se nikde verejne nekoupala nebo nesvlekla. Nikdy bych se neoblekla do svetleho obleceni a vse kompenzuju mozkem a brilantnim humorem. V prdeli je nemam, ale zit se s tim da.

MADIETTA: ja taky... A jeste to uprimne prekvapeni, ze se nekomu libis takova jaka jsi a pichybnosti, jestli si ze me neutahuje... Je to na hlavu...

Holky nechte toho, vraci se mi blby vzpominky :) malem uz jsem zacla vypisovat podobne zazitky...

SIMCIIQ: to jsem měla taky furt. Máš prdel jak pivovarská kobyla, nohy jak výhybky do pekla, to nejsou iksovky! to je každý písmeno jiný! a blablabla. Jeho oblíbenou kratochvílí dodneška je při spatření mě v pyžamu provolat Pomoc! Kosatka bílá dravá!

Maminka mi zase říkávala, že když už nejsem ani trochu hezká, musím být chytrá a samostatná, abych se o sebe vždycky dokázala postarat. Tož jsem chytrá a postarám se o sebe.

SIMCIIQ: Proč tihle otcové potřebujou, aby je jejich dcery sexuálně přitahovaly, to fakt nechápu. Jestli chtějí hubenou babu, ať si nějakou narazí, ne?

A psychika je presne ten problem, proc nehubnu i kdyz makam 5x tydne.. musim milovat sebe takovou, jaka jsem, do te doby to nepujde.. jaaaa vim :)

HANELA: snazim se s tim hrozne bojovat, ale takhle naborena psychika z detstvi se spatne dostava do normalu.. mamka se to snazila kompenzovat, ale v mysli jsou vic zaryta otcova slova..
Ted uz me to nerozbreci, ani kvuli tomu neprestanu jist jako v puberte, ale porad to tam v hloubi je a porad se ohlizim, co si pomysli ostatni? Nebo jdu kolem zrcadla a rikam si boze ty si nechutnej burt.. nejhorsi je, ze mi ted narostlo bricho rychle, ja po porodu od 6tinedeli strasne makala a snazila se jist zdrave.. no a misto toho, abych bricho hrde nosila, tak je mi z toho smutno a rikam si, ze jsem tlusta.. fakt psycho! je to strasny, svy dceri rikam, jak je nadherna a nejlepsi.. chci, aby mela zdrave sebevedomi..
Ale makam na sebevedomi, hned po tom, co si reknu, jaka jsem si hned reknu neco pozitivniho a s depkou bojuju.. je to boj na cely zivot

SIMCIIQ: tak jen tohle tě omlouvá :-) za mě tedy jsi nádherná baba tak jak tě na fotce vidím. To lecktera bez bříška není a nebude....

SIMCIIQ: Mno hele, proč to vlastně vůbec řešíš. Jako zážitek svatba vůbec nespočívá na tvé velikosti bříška a fotografa platíš ty, není to žádný nasazený paparazzi, takže mu klidně řekni "hele kámo, čekám mímo a připadám si jak vorvaň, dej si kurva extra záležet, ať na těch fotkách vypadám dobře." Chápu, že by tě štvalo, kdybys před svatbou přibrala deset kilo tuku, ale těhotenství je extra případ a kvůli tomu přece nemá smysl mít depku, naopak. :)