WRIGLEY: ráda bych připomenula, že šlo o nácvik barikádové situace a to je trochu jiná disciplína, než aktivní střelec, nebo cvičení na součinnost IZS. Usmívám se nad představou, že skákáním se vám snažili dopřát prokrvení nohou, zkus se poptat těch lidí 60+ jestli se jim tento způsob prokrvení líbil. Nátlak byl myslím přiměřený, nebylo cílem tam vyvolat psychózu, přece jen tak velké cvičení je dost o hubu i bez toho. O tvrdosti sportovních trestů by zas jistě rádi promluvili ti, kteří 5 a více minut drželi na natažených rukou židli, následně klikovali, dřepovali a jeli angličáky. Někteří pak sotva leželi.
Policie nenaběhla jen spodem, zneškodnili i útočníky třeba ve třetím patře, jen na balkonech nebylo třeba aby stáli a čučeli do sálu, když tam nebyli ani rukojmí, ani útočníci.
Zneškodnění a vyklizení proběhlo tak rychle a přehledně, že by nejspíš ani v reálu nebyl nikdo schopen už spustit paniku a zdrhat kdekoli okolo, nebo se ušlapat, zasahujících bylo tolik, že dav zvládli a i v reálu by zvládli perfektně.
Úzkost, stres, agrese i panika proběhly, jen jste je v tom množství nezaznamenali a útočnícic je zvládli vyřešit právě proto, aby nedošlo k závažným zraněním figurantů.
Ne všichni se uklikovali do vyčerpání a ne všichni klečeli hodinu se zavázaným očima u zdi se zbraní u hlavy, tak to mohlo být možná nuda, ale i frustrace je možný výsledný pocit zážitku a URNA s tím počítala, takže to není zklamání:)
Poznámky pod čarou:
Z namátkové kontroly na vstupu se u lidí našlo tolik věcí použitelných jako zbraň, až sem nevěřila svým očím. (osobně bych každého, kdo je schopný tam přijít s něčím takovým otočila a poslala do...)
Ač všichni podepsali poučení, desítky lidí neměli špunty do uší a útočníci místo cvičení dělali chůvy a špunty rozdávali i během akce.
Odvedených figurantů ze sálu byl naprosto standardní statistický počet, klasické psychické nezvládnutí situace. Tací lidé by v reálné situaci spustili krásnou řetězovou reakci, tahle je útočníci odvedli pod křídlem a postarala se o ně venku záchranka, takže uvnitř sálu nikdo v mdlobách a křečích neležel a mohlo to tedy působit klidněji.
Za sebe tleskám a říkám jedno velké wow. Celou akci sem sledovala z výhledu nad sálem a za sebe říkám že spokojenost velká. Nejvíc s tím, že se tam nikdo nezastavil a nemuseli jsme vybíhat do sálu s defíkem, to byla moje priorita.
A všem figurantům děkuju za účast, jde vás blbě sehnat takový počet, takže každý jeden jste pomohli tak obrovskou akci umožnit a to je super.